Není snad instituce, která by čelila tolika podezřením přecházejícím až v konspirační teorie, jako americký Fed. Je mezi centrálními bankami nejdůležitější, řídí přece dolar, platidlo, které světu stále dominuje, a tak ho další „strážci měny“ často následují. Navíc působí v zemi s nejvýznamnějšími burzami, s nimiž každý náznak, že centrální banka chce měnit sazby či chystá operace na peněžním či dluhopisovém trhu, umí pěkně zamávat. Proto je až nepochopitelné, že teprve nyní Fed stanovuje pravidla, kterými svým významným činitelům zakazuje spekulovat na burze.

Jako obvykle musel nejdříve přijít průšvih. Založeno na něj bylo ve velice citlivém pandemickém období, kdy Fed prováděl ohromné operace v zájmu udržení ekonomiky v chodu. Nikdy nevrhal na trh tolik peněz, nikdy jeho bilance nerostla tak rychle, nikdy proto nebyly burzy citlivější na náznaky, co Fed chystá, než v roce 2020. Investorům se poučka „Don’t Fight the Fed“, tedy s Fedem se nebojuje, zaryla hluboko pod kůži, protože se znovu ukázalo, že americká centrální banka opravdu dokáže záplavou peněz zastavit propad indexů a nasměrovat burzy k silnému růstu.

Že to není zadarmo, ukazují současné inflační tlaky. Fed si ale zavařil i tím, že dva z ředitelů jeho regionálních poboček, tedy muži přímo ovlivňující jeho měnovou politiku, prováděli investice na burze. V jednom případě za miliony dolarů, ve druhém jen za desetitisíce, ovšem přitěžující okolností byly investice do realitního fondu za současného kritizování rizik v tomto sektoru.

Oba ředitelé už byli nuceni podat rezignaci, i když své obchody dělali v určených obdobích a nahlásili je orgánům Fedu sledujícím etiku svých činitelů.

Praxe, která by dříve zřejmě prošla bez povšimnutí, je v současné době neudržitelná. Fed tak byl pod tlakem politiků – slyšet byla zejména senátorka Elizabeth Warrenová, důležitá postava posledních demokratických primárek – donucen zavést přísná pravidla pro soukromé investice prováděné jeho klíčovými postavami, v rámci kterých krátkodobé obchody zakázal. Spoléhat se na samoregulaci a vnitřní disciplínu zjevně není možné ani u tak vysoce postavených osob s (dosud) bezvadnou profesní pověstí. Ovšem to neplatí jen v Americe.