Až do pondělního rána znala ekonomická veřejnost Jozefa Síkelu jako velezkušeného bankéře, který řídil finanční ústavy v několika zemích a dotáhl to až do nejužšího vedení významné středoevropské bankovní skupiny. Opravdu pozorní čtenáři ekonomických médií zaznamenali i jeho následnou investorskou kariéru, během níž se snažil vydělávat na spojení světa kapitálu a technologií. Že by se angažoval v politice, nebo dokonce aspiroval na křeslo ve vládě, známo nebylo. Přesto se z něj s velkou pravděpodobností stane ministr průmyslu a obchodu ve vládě Petra Fialy.

Starostové po něm sáhli, i když v předvolební brožuře vydané společně s koaličními Piráty, v níž představili budoucí „vládní tým“, počítali pro průmysl s jinými jmény. Budeme tak mít dalšího ministra průmyslu zrozeného z personální nouze.

Starostové hasí průšvih vzniklý z nominace Věslava Michalika, následného odhalování rozsahu jeho, jak se vyjádřil, „poloveřejných“ majetkových účastí a neobratného vysvětlování, z něhož už nebylo dobré východisko. V situaci, kdy vládní kariéra garanta koaliční komise pro průmysl, energetiku, vědu a výzkum skončila dřív, než začala, je solidní bankéř bez známého škraloupu užitečnou záštitou. A to přesto, že dosavadní spolupráce s politickou silou, kterou bude ve vládě reprezentovat, se omezila na nespecifikované „odborné konzultace“.

Na ministerstvu Síkelu čeká ostrý start bez tradičního období hájení. K tomu situace, kdy stát kvůli koronaviru omezuje podnikání a je třeba řadě firem i živnostníkům kompenzovat výpadek příjmů, prostor nedává. Stejně tak je urgentní energetická krize znásobená pádem významného alternativního dodavatele elektřiny a plynu. A příliš váhat se nedá ani s přeorientováním české energetiky. Jako investor viděl příležitost v projektech s nízkou, či dokonce zápornou uhlíkovou stopou, a tak si je plně vědom nutnosti budování zdrojů, které se obejdou bez fosilních paliv. V této oblasti Česko vystresované nezvládnutým solárním boomem poslední roky trestuhodně zaspalo a musí se rychle probudit. To je nyní důležitější než snění o středoevropském tygrovi, které samozřejmě v prvním veřejném prohlášení ministra nemůže chybět.