Zdravotnictví je personálně zdevastované. Buď odejdeme, začneme chlastat nebo onemocníme, říká primář ARO

Během pandemie si zdravotníci covidových oddělení sáhli na fyzické i psychické dno. „Už jsme všichni vyhořelí,“ upozorňuje v rozhovoru s HN primář ARO a anesteziolog Jiří Vyhnal z Nemocnice Kyjov. Ta patřila k nejpostiženějším nemocnicím v Česku a v listopadu zažívala enormní nápor pacientů. Kapacita anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO) se téměř vyčerpala a na pacienty přestával stačit vyškolený personál.

Teď už sice zažívají poměrně klidné období, počty pacientů s koronavirem v kyjovské nemocnici stejně jako jinde v Česku koncem roku klesly, na nemocnice se podle Vyhnala ale řítí další velké problémy. Upozorňuje, že na zdravotníky brzy dopadne vyčerpání a frustrace. „Naše zdravotnictví je v personální krizi, což je větší problém než samotný covid,“ podotýká.

HN: Vaše kyjovská nemocnice patřila při zatím poslední vlně covidu k nejpostiženějším v zemi. Zanechalo to na vás nějaké psychické šrámy?

Určitě tyto kritické situace zanechávají stopy na psychice lékařů a sester. Anesteziologie je navíc obor, který si neodpočinul ani v létě. Když odezněla náročná jarní vlna a s covidem-19 byl poměrně klid, tak se v nemocnicích obnovila operativa, při které jsou anesteziologové potřeba. Nemohli jsme si tedy odpočinout. Byl na nás tlak, abychom v nemocnici zůstávali třeba do sedmi do večera, jen aby se ty operace pokud možno dohnaly.

HN: Stihl jste alespoň dovolenou?

Měl jsem dva týdny dovolené. Byl jsem týden doma a týden na Slovensku u babičky. To bylo vše. To samozřejmě není zdravé. Kolegyně psycholožka mi říkala, že teď zažívá epidemii lékařů, kteří k ní chodí na psychologické intervence. Následky toho enormního stresu a zatížení u sester a lékařů jsou velké a moc se s tím nepracuje. Hodně kolegů kromě syndromu vyhoření má i posttraumatický stresový syndrom, který řeší různými způsoby.