Postavit si na střeše vlastního rodinného domu solární elektrárnu a ušetřit tak na výrobě energií se v posledních měsících stává předmětem úvah nejednoho majitele nemovitosti. Jejich výchozí pozice je přitom poměrně jednoduchá. Navzdory rozsáhlejší investici totiž s velkou pravděpodobností zůstanou ušetřeni sporů se sousedy, tedy alespoň co se fotovoltaiky týče.

Právě sousedské pře bývají jednou z překážek výstavby fotovoltaických elektráren na střechách bytových domů. „Je potřeba, aby se domluvili vlastníci jednotlivých bytových jednotek, protože často je to o spolupráci v rámci SVJ nebo nějakého družstva, to je obvykle to nejtěžší,“ vysvětluje ředitelka profesní organizace Šance pro budovy Šárka Tomanová. 

Další úrovní je pak komunitní energetika – tedy spolupráce na úrovni větších celků v rámci obcí. Radnic, které se o tuto možnost zajímají, tak postupně přibývá. A nejde jen o velká města jako Praha nebo Brno. Střechy, na které by se dala instalovat fotovoltaika, v současnosti vytipovávají třeba taky radní z Mělníka nebo Žďáru nad Sázavou.

Samotná Praha pak plánuje v rámci projektu Čistá energie vybudovat do roku 2030 na střechách celkem 20 tisíc elektráren. Zatím se jimi v hlavním městě podařilo osázet především veřejné budovy, jako jsou školy či domovy pro seniory. Nedávno ale magistrát začal instalovat fotovoltaiky taky na bytové domy ve vlastnictví města. „Do konce roku máme k proinvestování 50 milionů. Počítáme, že bychom z toho zafinancovali zhruba 40–50 fotovoltaik,“ uvedl Jaroslav Klusák z Pražského společenství obnovitelných zdrojů, který zároveň působí jako vedoucí oddělení Energetického managementu na pražském magistrátu. 

Od února, kdy vypukla energetická krize kvůli ruské invazi na Ukrajinu, se ale zájem o vstup do energetického společenství znásobil taky u běžných, komerčních bytových domů. V hlavním městě se tak od konce loňského roku do projektu přihlásily stovky zájemců. V ideálním případě by vyrobenou elektřinu mohly využívat nejen pro svoji spotřebu, ale přebytky také dodávat do sítě. „Elektřinu, která se na tom objektu vyrobí a nespotřebuje, budeme vykupovat za nějakou rozumnější cenu a dodávat do jiných odběrných míst,“ plánuje Klusák.

Jenže to zatím není možné. V Česku stále platí zhruba dvě desetiletí starý energetický zákon a ten s možností sdílené energie vyrobené z obnovitelných zdrojů nepočítá. Rozvoj komunitní energetiky tak v Česku brzdí především neaktuální paragrafy.

Kromě samotného sdílení elektřiny však zákon neřeší ani možnosti jejího skladování, popisuje Michal Kebort z Energetického regulačního úřadu: „Dnes vám jakožto ERÚ nemůžeme na akumulaci vydat licenci, takový druh podnikání v energetice energetický zákon nedefinuje. I proto jsme o zákonné ukotvení akumulace žádali gestora zákona už před více než dvěma lety. Dodnes se tak ale nestalo a třeba bateriová úložiště, která dnes fungují, běží v rámci zkušebních provozů nebo jako součást jiné, již licencované výrobny elektřiny.“

Minimálně problematiku bytových domů by tak už brzy mohla vyřešit alespoň úprava vyhlášky z dílny Energetického regulačního úřadu. Nejde sice o klasický zákon, její právní síla je o poznání nižší, ale nejpalčivější problémy by vyřešit měla. ERÚ díky ní plánuje přenastavit pravidla trhu s elektřinou a umožnit sdílení elektrické energie vyrobené ze společného zdroje v bytových domech mezi jednotlivé domácnosti. „Pokud vše půjde podle plánu, do legislativního procesu návrh vstoupí ve druhé polovině roku a účinný by mohl být od ledna příštího roku,“ říká Kebort.

Přestože pro bytové domy půjde o zásadní změnu, stále se jedná pouze o úpravu vyhlášky, která má ovšem výrazně menší dosah, než by měl nový zákon. Ten už se přitom tvoří na ministerstvu průmyslu a obchodu. „Bude zavedena definice energetického společenství a jeho práva a povinnosti na trhu s energií. Mezi činnosti, které bude energetické společenství podle nového energetického zákona moci vykonávat, patří výroba energie, sdílení energie, ukládání elektřiny, poskytování flexibility či provoz lokální distribuční soustavy,“ popisuje plánované novinky mluvčí resortu David Hluštík.

Nový energetický zákon by podle MPO mohla vláda dostat na stůl do konce letošního roku, resort už dříve avizoval, že počítá se začátkem platnosti od roku 2024. Na legislativu už přitom roky čekají taky velké energetické firmy, zákon by totiž měl konečně zahrnout také požadavky Evropské unie z roku 2016 – tedy ty, které už měly v českém právním prostředí minimálně půl roku platit.