Energetická válka Ruska proti Evropě začala už loni na podzim. Největší exportér zemního plynu na kontinentu Gazprom tehdy přestal s dodávkami nad rámec dlouhodobých kontraktů a nenaplnil před zimou zásobníky. Do Evropy místo toho začalo proudit více zkapalněného plynu (LNG) z USA a Kataru. Nicméně teprve vojenský vpád na Ukrajinu odběratele přesvědčil, že spoléhat se na levnější, ruský plyn byl strategický a geopolitický omyl. A představitelé Evropské komise i jednotlivých států v čele s Německem a Itálií (dva hlavní odběratelé ruského plynu v EU) začali připomínat hejna ptáků, kteří se rozlétli do všech koutů světa, aby dohnali ztracený čas.

Klíčová je přitom role koncernů, jako jsou francouzský Total, britské BP a Shell či italská Eni. Tyto firmy dlouhá léta působí v zemích, na něž se vyjednavači obrátili. Třeba Eni v dubnu podepsala smlouvy s Egyptem, Angolou a Konžskou republikou. Dohodla se i na zvýšených dodávkách z Alžírska. Italskou stopu lze najít také v Mosambiku nebo na Kypru.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se