Putin ví, kam může zajít. Strašením se snaží jen spekulovat na slabost Evropy, říká litevský prezident

Zásadní změnou pro Rusko v jeho postoji vůči válce na Ukrajině byla mobilizace, říká v rozhovoru pro HN a týdeník Respekt litevský prezident Gitanas Nauséda. Zúčastnil se v Praze summitu vznikajícího Evropského politického společenství a neformální schůzky EU. Litva patří v unii mezi státy, které požadují ostrý přístup vůči Vladimiru Putinovi a jeho hrozbám. Nauséda vysvětluje, jak odradit Rusko od použití jaderných zbraní a jak by se sankce daly ještě přitvrdit.

HN: U nás a také v Polsku jsou momentálně populární vtipy o připojení ruské kaliningradské enklávy k Česku (poté co Rusko anektovalo části území na Ukrajině). Lidé se baví vtipy, že Česko by mohlo mít moře, hezké pláže a nové území. Jde původně o návrh polského influencera, který odkazuje na 13. století, kdy město založili křižáci na počest českého krále Přemysla Otakara II. a mělo název Královec. Dostaly se nějaké ozvuky tohoto humoru i k vám do Litvy?

Zaznamenal jsem to. A víte, mohl by tu být ještě někdo, kdo má k tomu území historická práva. Žili tam Prusové (národ baltského původu – pozn. red.), měli podobný jazyk, jako je litevština. Pak byli ovšem kolonizováni Němci, přišli o svůj jazyk a tradice a tento národ již bohužel neexistuje. Kdyby uspořádali referendum v Kaliningradu, myslím upřímné, férové, ne zmanipulované, jako to dělají Rusové na Ukrajině, nikdo neví, jaký by byl výsledek. Byl bych na něj moc zvědavý.

HN: Jaká by podle vás byla ruská reakce?

Byla by nepochybně hodně bolestivá. Takže raději to neeskalujme. Situace je každopádně geopoliticky velmi zajímavá, protože mluvíme o ruské enklávě v Evropě, v sousedství Litvy. Samozřejmě s tím souvisí řada politických a logistických problémů, je tu otázka převozu zboží přes tuto oblast, po vypuknutí války na Ukrajině se řešilo omezení tranzitu v reakci na chování Ruska. Nechme to celé tedy raději v oblasti vtipů.  

HN: Vladimir Putin opakovaně straší jadernými zbraněmi. V některých západních médiích se objevily informace, že Rusko přesunuje vlak, který spadá pod jednotky pracující s jadernými zbraněmi. Mluvilo se také o přesunech jaderné ponorky. Velitelství NATO mělo informovat své členské země. Došlo k tomu, víte to jako prezident jednoho z členských států?

Samozřejmě nám chce Rusko hrozit. S tím, jak se mu na Ukrajině nedaří, hledá nové možnosti, nové nástroje, jak to udělat, proto mluví o jaderných zbraních. Takový druh rizik nemůžeme ignorovat, naší reakcí musí být jasné a věrohodné odstrašení. Rusové by měli vědět, jaká bude naše reakce – a Spojených států především –, když by přistoupili k použití jaderných zbraní. V tomto musíme být jasně čitelní, aby se Rusko nikdy neodvážilo jít touhle cestou, protože by to mělo obrovské důsledky pro ruské obyvatelstvo, armádu, pro všechny.

HN: Předalo vám NATO konkrétní informace o tom, že Rusko přesouvá techniku spojenou s jadernými zbraněmi?

Jsme průběžně informováni o všem. Konkrétně takové věci komentovat nemohu. 

HN: Zmiňujete odstrašení, mluví se o možnosti rozmístění jaderných zbraní v Polsku. Je tohle ta cesta?

V téhle fázi je o tom jen debata, je to prohlášení jednoho z úředníků administrativy Spojených států. To neznamená, že bylo přijaté rozhodnutí. Jsme ve fázi diskusí.

HN: Jak hodnotíte šanci, že Putin jaderné zbraně skutečně použije? A jak by potom zareagovaly EU a USA? Co by pro vás byla nejlepší odpověď?

Půjde především o reakci NATO, očekával bych vojenskou reakci. Když se totiž překročí ze strany Ruska tato červená čára, už nebude možné vrátit se k jednacímu stolu.

HN: Jak přesvědčit Putina, aby invazi zastavil? Ve vyhrožování zjevně nemá žádné limity. Co má Západ dělat?

Myslím si, že Putin limity má. Že je nemá, je špatný odhad. Stále zvyšuje sázky, spekuluje na slabost Evropy, jednotlivých zemí, že nebudou činit, co je potřeba. Od samého začátku války děláme vše pro to, abychom ruskou stranu přesvědčili, že takový kalkul je mylný. Že nyní je vše jinak, že to pro ni bude bolestivé. Zavedli jsme razantní sankce, které rozhodně nejsou shodné s těmi po anexi Krymu v roce 2014 nebo později. Právě teď jsme v EU ve fázi osmého sankčního balíčku k Rusku. Kdybyste se zeptali mě, řeknu vám, že bych byl pro ještě rozhodnější postup. Ale realita je taková, že nás je 27 členských států, musíme hledat funkční kompromis, což někdy není lehké. Musím však říci, že mnohokrát jsem byl svědkem toho, kdy někteří kolegové byli mírnější a pak během postupující diskuse změnili názor. A podpořili myšlenku podstatně účinnějších sankcí. 

HN: Co byste dělal, co nyní EU nedělá?

Zbývající ruské banky by měly být vyřazeny z globálního platebního systému SWIFT. To některé k Rusku mírnější evropské země pořád nechtějí udělat, jestli se takto mohu vyjádřit. Sankce by se měly týkat i Rosatomu, Ruskem kontrolované jaderné společnosti. V současné době Rusko okupuje ukrajinskou Záporožskou jadernou elektrárnu, porušuje tam všechna myslitelná bezpečnostní pravidla. Pro nás je to nebezpečné, přináší nám to spoustu starostí. Nejsme daleko.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

HN: Na Ukrajině jsme momentálně svědky úspěšné ukrajinské ofenzivy. Jak to vidíte z litevské perspektivy, která může být jiná než česká? Co Ukrajina potřebuje, aby uspěla?

Rozhodující je, zda se nám podaří podpořit Ukrajinu efektivním a účinným způsobem. Musíme tak učinit rychleji než kdy dříve. Osobně věřím ve schopnosti ukrajinské armády. Jsou opravdu chytří, schopní, odvážní, silní a velmi zkušení, jde jim to dobře, ale musíme jim dál pomáhat. Bez vojenských dodávek, těžké techniky, bude náročné udržet to, čeho bylo dosaženo. Jsem ale přesvědčen, že vítězství Ukrajiny je otázkou času.

HN: Myslíte si, že v Rusku může dojít ke změně politického vedení?

Řeknu vám to takto: zásadní změnou byla mobilizace, k níž prezident Putin přistoupil, to může pohnout ledy v ruské společnosti. Do té chvíle byla válka na Ukrajině pro ruské obyvatelstvo vzdálenou válkou v televizi. To se změnilo, teď se jich to týká, musí se jí účastnit, je tu velká pravděpodobnost, že i oni budou posláni na Ukrajinu. To zvyšuje jejich nespokojenost. Řada mužů, kteří by měli narukovat, proto z Ruska raději odchází, chtějí i k nám. Jsme k tomu ostražití, mohou to být lidé, kteří podporují válku na Ukrajině, jen na ní sami nechtějí participovat.

HN: Zaspekulujme si. Kdyby odešel Putin, změnila by se ruská politika?

O tom opravdu můžeme jen spekulovat. Změna režimu neznamená, že by se do čela dostal čistý demokrat. Podívejte se na historii Ruska. Jsou tam krvavá mezidobí mezi jedním a druhým vládcem. Nemuselo by to znamenat změnu politiky a záleželo by na tom, kdo by byl tím vládcem, protože kritika zní z obou stran: vidíme kritiku z té agresivnější části politického spektra i od politiků, kteří jsou spíš pro mír. Takže nechci se pouštět do dohadů, kdo by byl příštím vládcem.

HN: Je lídr opozice Alexej Navalnyj oním čistým demokratem, nebo je někde na půl cesty?

Nebylo by správné jej teď hodnotit, protože velmi trpí za svoji kritiku Putinova režimu. Není mým úkolem jej posuzovat, zda je či není demokrat.

HN: S jakými scénáři vývoje situace v Rusku nyní tedy Litva pracuje třeba právě kvůli Kaliningradu? Který je, řekněme, optimistický a který nejhorší?

Ohledně Kaliningradu cítíme jistou úlevu. Ruská vojska, zvláště ta lepší, odtamtud odešla bojovat na Ukrajinu. A také vojenská technika se přesouvá na Ukrajinu, takže koncentrace vojenských sil v Kaliningradské oblasti je menší, než byla před rokem. Pokud by ale Rusové dosáhli postupu v této válce – nebo pokud by vyhráli, což je možnost, kterou vylučuji –, pak by to samozřejmě znamenalo obrovské napětí především pro nejbližší sousedy Ruska a to jsou pobaltské státy, Rumunsko, Polsko. Je celkem jasné, že v případě úspěchu půjde Putin po dalších obětech.

HN: Připravuje se vaše země nějak na válku? Děláte konkrétní kroky?

Ano, činíme konkrétní kroky. Mluvíme o totální obraně, což je systém zahrnující všechny občany. Dáváme více na obranu, teď je to dvě a půl procenta HDP a bude to ještě víc. Jednáme s Německem, které vede posílený prapor jednotek NATO v Litvě. Máme dohodu s kancléřem Olafem Scholzem o rozmístění dodatečných jednotek z Německa až do rozsahu brigády. Bylo to rozhodnutí přijaté v červnu na summitu v Madridu a pro Litvu to bylo velmi povzbudivé. Takže si děláme naše domácí úkoly, spolupracujeme se spojenci z NATO a angažujeme naše obyvatele. To jsou tři pilíře naší obranné politiky.

HN: Mluví se o skryté mobilizaci v Bělorusku. Může být použita jako určitá zbraň? Jaká je tam situace?

I když pan Lukašenko vyloučil mobilizaci, tuto možnost nemůžeme pominout, protože už není nezávislý. Bělorusko jako nezávislá země bylo spolknuto ruským režimem. Je naprosto k dispozici pro jakýkoliv druh operace, což jsme viděli, když vojenská intervence na Ukrajině začala i z běloruského území. Takže to je důvod, proč by Bělorusko mohlo být kdykoliv použito jako zbraň proti sousedním státům. A mimochodem, už se tak stalo. Vezměme si organizovanou nelegální migraci. Běloruští pohraničníci se pokoušejí zničit náš plot, který jsme nedávno postavili na hranici, aby destabilizovali situaci a nechali migranty projít přes hranici. Ale nedaří se jim to.

HN: Dává vám smysl být na summitu Evropského politického společenství v Praze ve srovnání s jinými summity?

Především mi dává smysl být v krásném městě Praha. Vzpomínám si, že jako turista jsem tu byl mnohokrát, a to i na Hradě. Dalším důvodem je, že formát Evropského politického společenství je slibný. Byl jsem docela skeptický, když to francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil. V té době bylo nejdůležitější rozhodnutí o udělení kandidátského statusu Ukrajině. Domníval jsem se, že je to pouze výmluva, jak dát Ukrajině místo u stolu na úkor kandidátského statusu a šance integrovat se do EU. Ale Evropská rada, jak víte, přijala historicky důležitá rozhodnutí o udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku a evropské perspektivy Gruzii.

A nyní vidím tento formát jako možnost pokusit se dospět ke společným závěrům ohledně hodnocení bezpečnostní situace nebo energetické spolupráce. Jsme velmi vystaveni manipulaci ze strany Ruska. Když sedím u stolu se zástupci zemí, které mají hodně zemního plynu a jsou potenciálními dodavateli, cítím se bezpečněji. Pravděpodobně je to kanál, jak diverzifikovat dodávky energetických zdrojů a jak právě teď řešit naše energetické problémy. A samozřejmě sankční politika a obcházení některých sankcí, to se také stává vážným problémem. Putin a jeho režim se snaží vyhýbat se sankcím, jež USA uvalily, a obcházet je s pomocí třetích zemí. Takže je důležité dosáhnout dohody, že tyto státy nebudou zapojeny do tohoto schématu obcházení.

HN: Pokud se můžeme na chvilku vrátit do doby, kdy jste byl ekonomem: jaké by mohlo být nejefektivnější řešení energetické krize?

Musíme mluvit o krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých řešeních. Pokud jde o střednědobá a dlouhodobá řešení, tak máme již velmi ambiciózní program na zvýšení naší výrobní kapacity, především využitím obnovitelných zdrojů. Potřebujeme však krátkodobá opatření a ta jsou v rukou Evropské komise, aby omezila cenu plynu. Otázka je, jak se to zaplatí.

Jednou z možností je, že komise si může půjčit, protože její rating je velmi dobrý a náklady na tu půjčku by nebyly tak velké. Bylo by to dočasné řešení a přineslo by úlevu na trhu s energiemi. Komise zvažuje možnost uplatnit tento cenový strop na plyn, který se používá pouze pro výrobu elektřiny. A pak jsou tu národní opatření. V Litvě diskutujeme o tom, že by se dotovaly ceny elektřiny pro domácnosti a že bychom vytvořili schéma podpory pro firmy, nejspíš formou daňových úlev. Musíme přežít nadcházející měsíce a zimu a pak se pravděpodobně situace stabilizuje.