Bezpečí dítěte je přirozená potřeba každého rodiče. Je ale důležité si uvědomit, kdy opatření vyvolaná neustálým strachem přerostou v omezení svobody. Přenechat bezpečnost dítěte moderním technologiím totiž může ovlivnit jeho vývoj i návyky. „Není mocnější nástroj než strach rodičů. Cokoliv v tomto směru nabídnou firmy jako produkt, bude mít úspěch, protože každý rodič se bojí o své dítě. Pokud v reklamě vidí, že může mít nástroj na jeho ochranu, a nepoužije ho, vyvolává v sobě navíc pocit, že jako rodič selhává, protože své dítě nechrání. To je velmi obviňující a ustát tento tlak pak také náročné,“ říká psycholožka Zuzana Pavelcová, zakladatelka poradenského institutu Re:Life, který se zaměřuje na problematiku nadužívání moderních technologií.

Sledování polohy pomocí různých aplikací vidí jako smysluplné především u dětí v první až třetí třídě. Rodiče by ovšem měli dítě informovat, že v telefonu aplikaci má, a dítě by s ní mělo souhlasit. Mnohem důležitější je ale společně si určit, kdy aplikaci odinstalují, protože hlavní roli ve vztahu dítě–rodič musí hrát důvěra a otevřenost. Dítě by se také mělo učit posilovat vlastní sebevědomí. Hranice je podle Zuzany Pavelcové kolem čtvrté třídy, kdy má dítě obvykle už určité kompetence, aby zvládlo některé úkony samo a aby se vyznalo ve světě.

Nést za sebe odpovědnost

Rodiče, kteří se rozhodnou hlídat polohu svého dítěte, by se časem, když vyroste, měli vypořádat především s tím, proč o každém kroku svého dítěte potřebují vědět. „Je zajímavé položit sám sobě otázku, čeho se to vlastně obávám, co mi naprostá kontrola pohybu dětí přináší a co naopak bere. Jakou emoci si potřebuji vyřešit,“ říká Zuzana Pavelcová a dodává, že v praxi se setkává s tím, že rodiče sledují i patnáctileté děti, případně že polohu sdílí celá rodina. Tento aspekt pak může mít dopad na sebedůvěru dětí, vzbuzovat pocit nesamostatnosti a nejistoty.

Jan Kršňák, který se zabývá inovativním školstvím a především tématem digitalizace společnosti, upozorňuje na to, že podobné technologie připravují děti o možnost nést za sebe zodpovědnost. „Navíc se začínají objevovat případy, kdy dítě učíme, že technologie mu dodávají pocit bezpečí. Pokud zvykáme děti na to, že jsou od sedmi let sledované, v pubertě se pak stane, a jsou to opravdové případy, kdy dítě řekne, že u sebe potřebuje mít neustále telefon, protože se s ním cítí bezpečně,“ říká. Chytré telefony a hodinky podle něj také sbírají velké množství dat a informací o dítěti, analyzují jeho pohyb a zdravotní stav, čímž se o něm vytváří obrovská datová stopa.

Sledování polohy dítěte je ale jen střípek toho, co moderní technologie umí. Pomocí rodičovských zámků a dalších aplikací je nejen možné omezit, co si dítě stáhne do mobilu, ale také vidět, jaký obsah na internetu si prohlíží nebo s kým komunikuje. Internet je bezesporu podobně jako běžný svět občas nebezpečným místem, i zde je ale důležité vybudovat důvěru mezi rodičem a dítětem.

„Je mnohem smysluplnější dát dítěti mobil, nastavit pravidla, upozornit na nebezpečí a spíš si vzájemně věřit. Aby dítě mohlo přijít s tím, že na něj vyběhl nevhodný obsah, a nebálo se vaší reakce. To je cesta, abychom se v budoucnu dozvěděli, že se mu děje něco nepříjemného. Můžeme přemýšlet o tom, že internet je nebezpečný, ale v drtivé většině se neděje nic hrozného,“ říká Jan Kršňák.

Začít včas

Pokud rodič dítě vybaví kompetencemi, jak internet zvládat, využívat a rozumět mu, riziko se může velmi snížit. S výchovou, jak se pohybovat v online světě, je ale potřeba začít velmi brzy. Institut Re:Life ve spolupráci s brněnským projektem Lokomoce proto již ve školkách nabízí programy podpořené fondy Zdraví EHP 2014–2021, ve kterých se snaží rodičům přiblížit elementární principy, které mohou u dětí aplikovat ještě mnohem dříve, než dají dítěti mobil do ruky.

„Druhým extrémem totiž je, že rodiče vnímají internet, potažmo mobil, jako soukromý svět dítěte, do kterého oni nesmějí. S tím bych také zacházela velmi opatrně. Důležité je vyptávat se, zjišťovat, komunikovat a mít přehled. Stejně jako jej mám o kamarádech dítěte. Není cílem aktivitu zakázat, ale blíže ji poznat,“ říká Zuzana Pavelcová. Dítě by mělo mít v používání technologií hranici a režim, tedy být si vědomé toho, kdy se technologie zapíná a kdy vypíná. Když tento úkon bude sledovat rodičovský zámek a telefon se například po dvou hodinách používání uzamkne, je za čas strávený s obrazovkou zodpovědná technologie, ne dítě.

Aplikace Family Link společnosti Google, která výše uvedenými funkcemi disponuje, má ve svých statistikách už více než 50 milionů stažení. „Nepřemýšlíme o ní jako o sledovací aplikaci, ale jako o prostředku, který umožňuje dialog mezi rodičem a dítětem. Odpovídá dítěti na otázku, proč si nemůže stáhnout aplikaci do mobilu. Protože je určena starším dětem, je v ní násilí a podobně. Každá rodina je jiná a každá si může v aplikaci nastavit vlastní pravidla, od času stráveného na zařízení přes schvalování aplikací až po jejich blokování,“ říká Alžběta Houzarová, šéfka komunikace společnosti Google ČR, a zmiňuje také aplikaci YouTube Kids, což je bezpečnější a kontrolovanější verze YouTube pro děti do 13 let.

Obrana a bezpečnost

Stáhněte si přílohu v PDF

Kromě toho se Google v této oblasti zabývá také vzděláváním dětí. Návod, jak si poradit s hackery, phishery, kyberšikanou nebo sdílením na sociálních sítích, mohou děti získat v bezplatné hře Interland. V loňském roce začal v Česku fungovat také projekt Internetoví úžasňáci, který běží již v 28 zemích světa a je ucelenou metodikou pro pedagogy, jak děti ve věku sedmi až 12 let seznámit se zásadami bezpečnosti na internetu. V roce 2019 se pak Google společně s neziskovou organizací Člověk v tísni, která se výukou mediální výchovy a kritického myšlení dlouhodobě zabývá, zaměřil na zvýšení gramotnosti studentů středních a odborných škol.

Technologie jako prevenci namísto sledování vnímá také operátor O2. „Ctíme základní lidské hodnoty. Svoboda je v rukou každého a nechceme do ní zasahovat. Samozřejmě ale nabádáme k chytrému používání internetu, ať už doma, nebo ve školách,“ říká ředitel komunikace společnosti O2 Hany Farghali. Lidem tak spíše radí, jaké možnosti mají. Už pět let společnost provozuje nadační projekt O2 Chytrá škola. Jeho cílem je připravit vzdělávací materiály pro učitele, například pracovní listy, kvízy nebo videa, tak aby téma digitální gramotnosti dokázali zajímavou formou přenést do výuky.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Obrana a bezpečnost.