Konečně zelená pro energetická společenství?

Jedna z četných novel energetického zákona, ovšem s napětím očekávaná, má usnadnit rozvoj takzvané komunitní energetiky. Po mnoha odkladech ji ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) poslalo do meziresortního připomínkového řízení. Poselství je v podstatě jednoduché: bude možné si zřídit společně s dalšími subjekty (fyzické osoby, firmy, obce, kraje a jiní) výrobnu elektřiny a o energie se pak rozdělit. Přímo, bez obchodníků.

Vzniknou energetická společenství a společenství pro obnovitelné zdroje. Důvody už zdaleka nejsou jen ekologické – předložení této novely zákona urychlila především energetická krize a ceny energie. Společenství mají vznikat s cílem vyrábět elektřinu, spotřebovávat ji, sdílet a prodávat. Nemají přitom vytvářet zisk. Možností je spousta, podstatné je, že půjde o obnovitelné zdroje – fotovoltaiku, bioplyn – a o sdílení vyrobené energie mezi členy společenství. S účinností novely MPO počítá od poloviny roku 2023.

Komunitní projekty se budou také podílet na výrobě a dodávkách tepla. Po jejich rozšíření o ukládání přebytků do baterií s inteligentním řízením spotřeby budou moci přispět k flexibilitě elektrizační soustavy.

Kdo je aktivní?

Dnes většina zákazníků aktivní není, ani k tomu nemají dost možností. Zmíněná novela energetického zákona to mění, a to podstatně. Fotovoltaické panely, baterii či tepelné čerpadlo už mnoho zákazníků k dispozici má. Ale brzy narazí na problém, že jim někdy elektřina chybí a jindy přebývá. Nesmějí s tím však sami nic dělat. Co si vyrobí, to musí spotřebovat, a když nemají jak, tak to přeteče do drátů distributora za výkupní cenu (velmi nízkou). Aktivní zákazník ale může svou výrobu sdílet s někým dalším nebo ji poslat do sítě a úplně někde jinde, například u své další nemovitosti, ji odebrat.

Členům energetického společenství k tomu návrh přiznává právo na instalaci průběhového elektroměru, který je zásadní pro rozlišení, kdy elektřinu lidem dodává komunita a kdy centrální dodavatel. Pozitivní také je, že společenství pro obnovitelné zdroje budou moci využívat jak výrobny své, tak svých členů, ale i externí (například pronajaté).

V případě sdílené výroby elektřiny není nezbytné, aby se toho zúčastnili všichni společní vlastníci odběrového místa.

Foto: Shutterstock

Společná elektrárna

V malém měřítku to lze představit na příkladě bytového domu nebo několika takových objektů dohromady. Investory pak jsou majitelé bytů, ať již jako vlastníci – členové společenství vlastníků SVJ –, družstvo nebo obec. Investují do střešní fotovoltaiky a očekávají, že se jim vynaložené náklady vrátí v úsporách plateb za elektřinu. Elektřinu, kterou tato elektrárna vyrobí, následně sdílejí jednotlivé domácnosti, které jsou zahrnuty do energetického společenství. Teprve případné přebytky jdou do distribuční sítě. Kromě sdílené elektřiny ale zákazník obvykle také potřebuje elektřinu od stávajícího dodavatele – obchodníka, sdílená část mu ovšem sníží účty za elektřinu.

Celý proces není samozřejmě tak hladký, jak to na první pohled vypadá. Zkušenosti z bytových domů ukazují, že vlastníci, případně ani družstevníci se na společných akcích, natož na vydávání peněz ze svých vlastních kapes, často neshodnou. V případě sdílené výroby elektřiny ovšem není nezbytné, aby se toho zúčastnili všichni. Záleží však na znění stanov SVJ nebo družstva, kolik hlasů musí návrh takové investice a jejích pravidel získat.

Kromě nákladů na vybudování zdroje, na což ale je už dnes možné získat dotaci stejně tak, jako to mají majitelé rodinných domků, budou investoři potřebovat odbornou pomoc. To nejen pro zavedení systému sdílení, ale hlavně jeho proúčtovávání. Zásadním předpokladem k tomu je osazení chytrých měřičů s průběhovým měřením a tvorba příslušného softwaru. Bude to určitě podnikatelská příležitost pro mnoho firem, ale k výhodě vlastní vyrobené elektřiny to bude na straně nákladů další položka.

V bytovém domě zůstane z hlediska distribuční soustavy hlavní odběrné místo, přes které bude probíhat dodávka elektřiny oběma směry. Na rozdíl od současnosti, kdy se původní odběrná místa ruší a zůstává jen to hlavní, řízené například místní radnicí, zůstanou v jednotlivých bytech podružná odběrná místa účastníků společenství, podle jejichž měření bude kontinuálně probíhat vyčíslení sdílené energie a její profinancování. To umožní využívat fotovoltaiku ke snižování plateb za elektřinu obyvatelům domu, ale každému bytu zůstane možnost vybrat si například svého dodavatele elektřiny, té nesdílené.

Novela zákona a její další podzákonné předpisy ještě nejsou schváleny. Postup bude zřejmě takový, že investor po schválení záměru instaluje zdroj elektřiny, obvykle fotovoltaickou elektrárnu na střeše, a požádá o připojení do distribuční soustavy. Pro distributora je důležitý údaj o vůdčím odběrném místě v takovém domě. Potřebuje rovněž data o přidružených odběrných místech a očekávaném rozsahu z dodávky vůdčího místa v procentech. Žádost o sdílení musí být doložena podpisy všech zákazníků zahrnutých do sdílení vyrobené elektřiny. Následovat bude další administrativa a posléze montáž měřicích zařízení na všechna přidružená odběrná místa – většinou jednotlivé byty. Ze sledování celkové spotřeby v hlavním odběrném místě (celý objekt) vyplyne snížení o alokovanou část výroby. To znamená o tu, která je sdílená mezi členy komunity.

Komunity mohou být velice pestré. Například zdroj elektřiny nemusí mít stejnou adresu jako členové takové komunity. Mohou ho mít ve zcela jiné lokalitě a jen ho sdílením mezi sebou využívat.

Foto: Shutterstock

Větší projekty

Dalšími investory mohou být obce či jiné komunální organizace. S obecním majetkem to budou mít jednodušší, protože o všem budou rozhodovat samy a určí si, kde vybudují obnovitelný zdroj (na školce či zdravotním středisku a dalších obecních objektech), kdo se ke sdílení připojí a jak se to bude účtovat. Obec si pořídí vlastní solární nebo větrnou elektrárnu, kterou napojí na místní distribuční síť. Elektřinu, kterou vyrábí, pak může dodávat vybraným odběratelům zahrnutým do energetického společenství – primárně úřadům, školám, sportovním halám a dalším. Takto vyrobená elektřina může členům energetického společenství nahradit část jejich spotřeby elektřiny.

V představách navrhovatelů zákona jsou i další možnosti instalace zdroje a sdílení jeho výroby. Může to být i v rámci výrobních podniků či soustavy úřadů či různých institucí, podnik si pořídí a nainstaluje solární nebo větrnou elektrárnu. Vyrobenou energii následně může sdílet mezi svými provozy, které předtím zahrne do energetického společenství.

Mohou to být ale i komunity dnes neexistující. Například zdroj elektřiny nemusí mít stejnou adresu jako členové takové komunity, ale mohou ho mít ve zcela jiné lokalitě a jen ho sdílením mezi sebou využívat. Řídícím článkem komunity může být také komerční právnická osoba.

Je nesporné, že realizace takových projektů nebude alespoň ze začátku vůbec jednoduchá a že se ukáže mnoho problémů k dořešení. Velký nápor to bude znamenat také pro distributory elektřiny a jejich soustavy. Náklady s tím spojené však budou uplatňovat v rámci regulace. Konkrétně mohou zvyšovat položku regulované platby za distribuci.

Jak to tak ale bývá, hodně záleží na dalších předpisech, odvozených od zákona. A samozřejmě také na možnostech výkladu jednotlivých ustanovení. I obecně správné a užitečné paragrafy mohou v praxi projít problematickou proměnou.

Nové modely

Odhlédneme‑li od bytových domů, očekává se hlavně rozvoj spolupráce na úrovni větších celků v rámci obcí. Budeme se možná v blízké budoucnosti divit, jak pestrobarevná tato společenství budou. Obcí a měst, jež se o tuto možnost zajímají, postupně přibývá. A nejde jen o Prahu či Brno nebo obce, které si už něco jako energetickou komunitu v rámci svého „ozelenění“ vytvořily a provozují vlastní výrobu i distribuci elektřiny.

Samotná Praha plánuje v rámci projektu Čistá energie vybudovat do roku 2030 na střechách celkem dvacet tisíc elektráren. Již nyní se ukazuje, že komunitní modely přispějí také k vyšším výkupním cenám přebytků, než na jaké lze dosáhnout dnes. Malá množství vyrobené elektřiny, která by se nedala za rozumnou cenu prodat, budou vykupovat subjekty zaměřené na tuto činnost. Mohou je pak dodávat do jiných odběrných míst, v nichž se zrovna elektřiny nebude dostávat.

„Nemusíme si nalhávat, že jsme zaspali a že jsme mohli začít budovat obnovitelné zdroje v lokalitách už minimálně poslední tři roky. I kdybychom všechno chtěli honem dohnat, nepochodíme. Tlak požadavků na instalační společnosti je enormní. Za chvíli už nebudou mít dostatek kapacity, což vyvolá zvyšování cen služeb. Jak už to ale bývá, vše se za nějaký čas ustálí. Navíc: nové pracovní příležitosti jsou vždy vhodným nástrojem pro podporu lokální ekonomiky, což je také jedním z cílů komunitní energetiky,“ říká Anna Michalčáková z Unie komunitní energetiky.

Energie

Stáhněte si přílohu v PDF

Tato unie již dva roky pracuje na projektu s názvem Komunitní a lokální energetika, v rámci kterého jsou koordinovány aktivity čtyř úřadů (ERÚ, MPO, MŽP, MMR) a odborné veřejnosti. Energetický regulační úřad (ERÚ) se rozhodl aktivně pomoci tématu komunitní energetiky dříve, než bude dokončen nový energetický zákon, a to zpracováním modelu sdílení elektřiny pro bytové domy. Na startu komunitní energetiky je tedy plno účastníků. Mnozí jsou dobře připraveni, jen vyrazit.

Potenciál instalované kapacity komunitně spravovaných fotovoltaických elektráren dosahuje podle studie EGÚ Brno přes 4 GW, což je téměř dvakrát více než všechny dosavadní fotovoltaické zdroje v ČR. V případě větru by při plném zapojení obcí mohl stávající výkon vzrůst až desetkrát. Jen z těchto dvou technologií by tak komunitní energetika mohla pokrýt osminu celkové současné spotřeby elektřiny v Česku.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Energie.