Diskuse o příčinách a vývoji krize dostupnosti bydlení v Praze se příliš soustřeďují na současný stav, aniž by zohledňovaly předchozí významné společenské a historické faktory, události a souvislosti, které po desetiletí bydlení v české metropoli ovlivňovaly. Tato rekapitulace by měla dát stručně do souvislostí jak samotný objem výstavby, tak klíčové demografické faktory.
Začít musíme už ve 20. letech minulého století. V letech 1919 až 1939 vzrostl počet obyvatel v Praze ze 670 tisíc na více než 950 tisíc, tedy o celou jednu třetinu. Takový nárůst vyžadoval doplnění bytového fondu, což se za první republiky celkem dařilo – za dvacet let se postavilo v Praze více než 155 tisíc bytových jednotek. Tempo výstavby přitom neopadlo ani během hospodářské krize, realizaci nových bytů zastavila až druhá světová válka.
Pak ovšem přišla válečná léta. Výstavba se řízeně zastavila. Bylo třeba směrovat veškeré kapacity jinam. Zabrání Sudet a vznik protektorátu vyústily ve stěhování českých obyvatel z pohraničí do Prahy. Zákony umožňovaly vyhnout se nucenému nasazení při narození dítěte a porodnost v Praze během války stoupala. V letech 1943–1945 se v Praze narodilo téměř 20 tisíc dětí každý rok, což jsou pro srovnání v absolutní výši podobná čísla jako v první polovině 70. let.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
