Limonádám krize svědčí. Kolínská sodovkárna oslavuje nejlepší sezonu v historii

V kolínské továrně na limonádu se před třiceti lety objevil neznámý muž s kanystrem. „Můžu si u vás natočit vodu?“ zeptal se majitele podniku Pavla Vavrušky staršího. Ten v té době vracel do provozu rodinnou sodovkárnu, kterou koupil jeho dědeček v roce 1912 a která pak byla koncem čtyřicátých let znárodněna a po revoluci v žalostném stavu navrácena svým původním majitelům. „Jistě, natočte si,“ odpověděl na prosbu návštěvníka majitel firmy.

Po určité době se podobná scéna opakovala, muž však tentokrát nepřijel s kanystrem, ale s menší multikárou. Šéf limonádovny i tentokrát souhlasil, kvůli většímu množství si ale nechal za vodu zaplatit. „Jsem rád, že vám naše voda chutná,“ poznamenal. „Kdepak mně,“ odpověděl návštěvník. „Já tu vodu beru rybičkám, jsem akvarista.“ Rybičky jsou totiž daleko citlivější než člověk a na složení vody rychle reagují. Pomocí nich ostatně testují kvalitu vody i velké vodárny.

Historku s akvaristou dnes šestasedmdesátiletý Vavruška vypráví s hrdostí. Areál, který po restituci zrekonstruoval a obnovil v něm výrobu nápojů, už rychle rostoucí firmě nestačí. Ročně tu vyrobí více než 100 tisíc hektolitrů limonády, poptávka je však pořád větší, a tak se v následujících letech produkce nápojů přesune do prostornější haly v nedaleké obci Ovčáry, kde může dál růst.

Zpátky do oběhu. Vratné skleněné lahve s limonádou se za rok otočí u zákazníka zhruba čtyřikrát. Když je sklo kvalitní, vydrží třicet až padesát oběhů.

Foto: HN – Honza Mudra

Vodu pro výrobu limonád bere kolínská sodovkárna stále z vodovodního řádu. „Kolín má velmi dobrou vodu, která není chlorovaná, protože se upravuje ozonizací,“ vysvětluje majitel firmy. Díky své tvrdosti se zdejší voda skvěle hodí pro výrobu sodovky, vydrží totiž dlouho nasycená. „Když si koupíte naši limonádu a budete ji upíjet dva týdny, tak i poslední den bude perlivá,“ tvrdí Vavruška. Kvalitu nápojů pak doporučuje testovat na čisté sodovce. Do té se totiž nesmí přimíchávat žádné další přísady.

Z restaurací do jídelen

Otěže rodinného podniku, který je v Česku nejvýznamnějším hráčem na trhu s točenou malinovkou, postupně přebírá Pavel Vavruška mladší. „O poptávku se nebojím, ta bude vždycky růst,“ říká pětačtyřicetiletý syn majitele, který ve firmě zastává funkci obchodního ředitele. Jeho slova potvrzuje i šedesátiprocentní meziroční nárůst obratu, který v Sodovkárně Kolín za minulý rok dosáhl výše 126 milionů.

„Hodně lidí zůstalo během sezony v Česku,“ odůvodňuje vysoké tržby obchodní ředitel. „Do zahraničí neodjelo tolik lidí, kolik bývalo zvykem. Sezona mezi červnem a zářím byla nejen pro nás, ale i pro velkoobchodníky opravdu nejlepší v historii.“

Výhodou kolínské sodovkárny je i to, že se na trhu s nealkoholickými nápoji zaměřuje na zákazníky s omezeným rozpočtem. „V Česku jsou naší doménou restaurace nižší cenové kategorie, s točenou limonádou cílíme na dvojky a s třetinkovými lahvemi na trojky a čtyřky. Díky tomu si příliš nekonkurujeme s Coca‑Colou, Pepsi a Kofolou, které bojují o jedničkové restaurace,“ vysvětluje Vavruška mladší.

Od loňského podzimu pozoruje, jak se návštěvnost gastroprovozoven mění v důsledku vysokých cen jídla. „Lidé se přesouvají z lepších restaurací do levnějších zařízení, jako jsou jídelny, bistra, pekárny a řeznictví. Vidíme to na poptávce od našich odběratelů,“ popisuje obchodní ředitel. Pro podnik to nic nemění na rostoucích prodejích limonády, sleduje ale odlišné preference spotřebitelů, například větší zájem o nápoje v PET lahvích.

„Dřív by vás v hospodě ani nenapadlo, že dostanete limonádu jinak než ve skle nebo točenou. Za posledních pět let se ale rozšiřuje prodej v plastových lahvích, hlavně u rychlých občerstvení a bister, kde mají místo točené malinovky lednici s PET lahvemi. A pak jsou kantýny, kde je sklo kvůli bezpečnosti i zakázané,“ dodává obchodní ředitel.

Kolínská sodovkárna přitom původně vyráběla nápoje výhradně ve vratných obalech a v Česku byla jednou z posledních firem, která na petky přistoupila. V současné době představuje limonáda balená v plastu 15 procent celkového objemu, který firma vyrábí, třetinu tvoří vratné sklo a více než polovinu sudy.

Prostory už nestačí. Historický areál kolínské sodovkárny musel Pavel Vavruška starší po restituci kompletně zrekonstruovat. Dnes už je rostoucímu podniku malý.

Foto: HN – Honza Mudra

V blízké době se sodovkárna chystá přijít na trh i s limonádou v plechovkách. „Zájem o plechovky je obrovský, s výrobní linkou rozhodně počítáme v nové hale, která bude hotová za dva roky. Limonádu v plechovkách ale začneme nabízet dřív, necháme si ji vyrábět privátně,“ plánuje Vavruška mladší a zároveň doufá, že tou dobou už bude v Česku standardně fungovat zálohování a výkup nápojových plechovek.

Ostravsko chce kiwi, Plzeňsko zas citronádu

Expanzi kolínské sodovkárny má umožnit výstavba výrobní haly v Ovčárech, kde už má společnost velké skladové prostory. Na prohlídku skladu nás bere syn majitele firmy. Před budovou jsou vyskládané prázdné sudy a vedle nich solární panely určené k umístění na střechu haly.

Budoucnost vody

V Praze stoupá cena vody pomalu, nárůst příjmů domácností ji vždy předběhne

16. 2. 2023 ▪ 11 min. čtení

Uvnitř je pološero, úsporná světla se rozsvítí jen v části haly, do které vstoupíme. Na podlaze jsou bílou barvou nakreslené obdélníky odpovídající velikosti kamionu. Skladník do každého z nich vyskládá objednané zboží, které má pak řidič připravené k naložení. „Tohle bych odhadoval, že pojede na Moravu, tam jsou hodně sudaři,“ komentuje Vavruška zásilku složenou téměř výhradně ze sudů.

V další části haly jsou vysoké balíky různobarevných nápojů. „Tohle je novinka,“ reaguje Vavruška na limonádu, která nás zaujala zářivě zelenou barvou. „Začali jsme ji vyrábět speciálně pro severní Moravu, kde byli lidé zvyklí na tradiční limonádu s příchutí kiwi. Měla takhle výraznou barvu. Z původně lokální příchutě se během roku stal celorepublikově oblíbený nápoj.“

Budoucnost vody

Stáhněte si přílohu v PDF

Pokud jde o příchutě limonády, musí firma i v dalších regionech vycházet vstříc místním preferencím. „Po revoluci většina sodovkáren zkrachovala, ale v každém regionu byli zákazníci zvyklí na nějakou typickou příchuť, kterou dodnes vyžadují,“ vysvětluje Vavruška. V Mostě se pila mandarinka, v Praze malinovka, na Moravě Kofola, na Plzeňsku a na Šumavě lehce zelená citronáda, kterou tam kdysi vyrábělo Klimo Klatovy. Zájem o tyto příchutě podle Vavrušky v jednotlivých regionech stále přetrvává.

Ze zkušenosti ale ví, že nejvíc se restauracím vyplatí příchutě limonády střídat. Ideální je podle něj nabízet na čepu každý týden jinou: „Hospody, které mají tento systém, prodají prokazatelně víc než ty, které točí celý rok třeba jen malinovku.“

V nabídce má Koli čtrnáct příchutí a postupně je rozšiřuje podle aktuálních trendů. V posledních letech byl největší zájem o bezin­kovou a grepovou. „Bezinku si oblíbili i v Německu, pije se tam často s pivem jako radler. A malinovku tam prodávají v luxusních klubech, kde z ní připravují alkoholické koktejly,“ popisuje Vavruška.

Pro letošní sezonu chystá výrobu prémiových sirupů s ovocným podílem bez konzervace, linku pro jejich výrobu už firma připravuje k instalaci v původním výrobním závodu v centru Kolína.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody.