Belgičtí pracovníci by počínaje květnem měli být šťastnější a bohatší. Příští měsíc vstupuje v zemi v platnost dohoda vlády se sociálními partnery, že zaměstnanci, kteří budou jezdit do práce na kole, dostanou za každý ujetý kilometr finanční odměnu. A protože už po dvaceti minutách jízdy na kole se podle studií začínají vyplavovat endorfiny – hormony štěstí -, Belgičané by mohli být od května nejen bohatší, ale i šťastnější.
Speciální bonus je stanoven na 0,27 eura za kilometr. Maximálně se bude vyplácet za 40 kilometrů denně, takže při jízdě do dvacet kilometrů vzdáleného pracoviště celý týden si belgický zaměstnanec přilepší až o 216 eur – v přepočtu zhruba pět tisíc korun. Čistý mediánový plat je v Belgii pod třemi tisíci eury měsíčně.
Rozhodnutí belgického státu má prozaický důvod. Země s druhou nejvyšší hustotou zalidnění v Evropě a s konstantními dopravními zácpami se snaží zracionalizovat pohyb zejména v tamních městech. Belgická vláda předpokládá, že odměna by mohla motivovat k přesedlání ze čtyř na dvě kola hlavně lidi, kteří mají pracoviště do pěti kilometrů od domova. Přes 55 procent z nich totiž tuto vzdálenost stále překonává autem.
Bonus za jízdu na kole – maximální výše je stanovena na 2343 eur za rok – bude osvobozen od sociálního a zdravotního pojištění. Vyplácet ho budou podniky, které si pak ale příslušnou částku odečtou z daní. Zaměstnanci budou muset „jen“ podepsat čestné prohlášení, že pravidelně, nejméně jednou týdně, jezdí do práce na kole, aby měli na příplatek nárok.
Odměna za jízdu na kole se vyplácí v Belgii už nyní. Je ale zatím nižší a dohoda se dosud týkala jen firem z těch oborů, které se pro to dobrovolně rozhodly. Celkově možnosti využilo pouze 11 procent belgických zaměstnanců. Od května půjde o plošné opatření, na které bude mít nárok každý pracovník šlapající do pedálů cestou do práce a zpátky. Kontroly, zda žadatel o příplatek nefixluje, mají být namátkové.
V Belgii jde jen o jeden nástroj z celé palety, jak obyvatele rovinaté země dostat z aut na kola. Firmy se už dnes mohou například hlásit do speciálního programu, přes který levně pronajímají a poté odprodávají svým zaměstnancům elektrokola, zatímco města rozšiřují síť cyklostezek. Metropole Brusel také před dvěma lety zavedla rychlostní limit 30 kilometrů v hodině, o kterém se nyní ostře debatuje v Praze.
Město bez aut je proces. Hluk, srážky s chodci a jedno z nejhorších ovzduší v Evropě si vynutily změny
Třicítka se tu podle dat bruselské ministryně pro mobilitu Elke Van den Brandtové osvědčila. „Od ledna 2021, kdy limit vstoupil v platnost, klesl o polovinu hluk v ulicích, snížil se počet dopravních nehod o 22 procent. Provoz je pomalejší, ale plynulejší,“ sdělila ministryně při bilancování dvouletého období začátkem letošního roku.
Podle Van den Brandtové v prvním roce po zavedení limitu také ubylo těžkých a smrtelných zranění po srážce auta s cyklistou nebo chodcem. Loni ale naopak počet obětí v Bruselu skokově vzrostl z 6 na 21 – podle úřadu šlo většinou o mladé jezdce na elektrických koloběžkách.
Obyvatelé Bruselu si třicítku v různých průzkumech vesměs pochvalují. Na ulicích se cítí bezpečněji a za volantem méně jako predátoři, protože téměř jakoukoli situaci zvládnou dobrzdit. Zpočátku ale bylo město proti.
„Když jsme se ptali lidí, jestli si přejí snížit rychlost z 50 na 30 kilometrů v hodině, většina Bruselanů nesouhlasila. Lidé se báli dopravních zácp, taxikáři tvrdili, že přijdou o práci,“ řekla Van den Brandtová. „Když jsme jim ale představili celý koncept úpravy pohybu ve čtvrtích, souhlasili,“ dodala ministryně v podcastu o dopravě ve městech ZoZoGo.
Sama belgická politička ale zdůrazňuje, že jen třicítka není samospásná. Brusel má, a v tom se liší od Prahy, dokončený vnější a vnitřní okruh, kterým svádí automobilovou dopravu do města a z města ven. Na těchto tazích, z nichž některé vedou tunely centrem, stále platí 50 nebo 70 km/h.
Venku na ulicích uvnitř čtvrtí zároveň výrazně přibylo cyklostezek za posledních několik let. Většinou jde jen o obyčejný pruh namalovaný na asfalt. Na rušnějších silnicích ale jezdce na kolech od aut oddělují betonové nebo jiné zábrany.
A právě tato ochrana vedla k tomu, že se s koncem covidového útlumu, který se překrýval se zavedením třicítky, mnozí obyvatelé Bruselu nevrátili do běžného provozu v autě, ale právě na kole. Zatímco ještě před čtyřmi pěti lety byl pohyb na kole městem doménou mužů, se snížením rychlosti a rozšířením bariér podél cyklopruhů přibyly ženy a děti.
Vedení Prahy se ke třicítce ve městě staví zatím spíše skepticky. Tvrdí, že by provoz v metropoli bez dokončení okruhu zkolaboval. Náměstek pro dopravu a předchozí primátor Zdeněk Hřib (Piráti) je toho názoru, že v některých městských částech by třicítka už teď smysl dávala. Magistrát se hodlá do věci více vložit 20. dubna, kdy se Hřib sejde s pořadateli blokád a demonstrací za zavedení plošného třicetikilometrového limitu.
