Firmám padají data na velkou hromadu a často nevědí, co s nimi, říkají šéfové center pro digitalizaci průmyslu

Efektivní sběr a využití dat přinese firmám větší konkurenceschopnost a prosperitu, hlásají experti už řadu let. Jenže situace na trhu se stále příliš nemění. Práce s daty je výsadou technologických lídrů, kteří jsou výrazně dále než ostatní. Mají vymyšleny strategie na extrémně vysoké úrovni. „A pak je drtivá většina podniků, která data zdaleka nevyužívá tak efektivně, jak by mohla,“ shodují se ředitel Národního centra Průmyslu 4.0 Robert Keil a jeho předchůdce Jaroslav Lískovec, který je nyní ředitelem Evropského centra pro digitální inovace (EDIH) ČVUT.

Národní centrum Průmyslu 4.0 funguje šest let. Jak se za tu dobu změnilo vnímání digitalizace a centra?

RK: Začínalo se od píky. U zrodu stálo několik zakládajících partnerů se společnou myšlenkou vybudovat centrum, které podpoří vznikající koncept průmyslu 4.0. Následně se hledala možnost nejvhodnější spolupráce, různé formy, jak navázat centrum na akademickou činnost, a rozvíjely se testbedy, tedy potřebná infrastruktura. Nyní jsme ve fázi, kdy je vybudována opravdu silná značka, a my můžeme na těchto základech stavět.

JL: Před šesti lety bylo téma průmyslu 4.0 a digitalizace obecně vnímáno trochu jako taková chudá nevěsta. Měli jsme za úkol téma komunikovat na státní úrovni a myslím si, že se nám podařilo povědomí o něm opravdu změnit. Stát nyní pracuje na různých strategiích, poskytuje granty a digitalizace je v otázce průmyslu jedním z hlavních témat.

Pomohla tomu také pandemie?

JL: Určitě. Firmy zjistily, že díky moderním prostředkům digitalizace a automatizace mají mnohem větší flexibilitu fungovat v dobách nečekaných krizí. Podniky, které investovaly už před covidem, byly schopnější se situaci přizpůsobit. Digitalizace tehdy opravdu nabrala na rychlosti. Výrobu zefektivnilo také využívání prostředků k online schůzkám. I drobné kroky tak ukazují, že moderní technologie obrovsky pomáhají.

Centrum mělo na začátku 50 členů, nyní je to 59. Proč počet neroste výrazněji?

RK: Situace posledních let je nestandardní. Pandemie, ruská agrese a s tím spojené události jako výpadky v dodavatelských řetězcích a pak samozřejmě i ceny energií firmy ničí, takže hledají různé možnosti úspor. Proto mnohdy bohužel nevynakládají dostatek prostředků a energie na rozvojové aktivity, které by jim přinesly benefity v dlouhodobém horizontu. Naši členskou základnu se nám ale daří dobře udržovat a obměňovat, velcí partneři zůstávají stejní.

Máme za sebou energetickou krizi, rostoucí inflaci. Jak se firmy potýkají s těmito problémy? Je vhodná doba pro investice do technologií?

RK: Je pravda, že v době energetické krize se náklady na provoz robota i zdvojnásobily, což bylo pro firmy velmi zatěžující. Rozhodně to ale neznamená, že by podniky do těchto technologií neměly vkládat finance. Když se k investicím totiž opravdu přistoupí celostním způsobem, vychází nám, že jsou firmy daleko odolnější a konkurenceschopnější a návratnost výrazně převyšuje počáteční náklad. Je ovšem podstatné si vše dobře spočítat. Firma by měla vědět, zda se jí vyplatí investovat do robota, nebo raději do práce s daty.

Jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi?

RK: Tak právě třeba v otázce robotiky Česko trochu upadá. Podle dat Mezinárodní federace robotiky v posledních letech v průměrném počtu robotů nasazených na jednoho pracovníka v žebříčku klesáme. Už nás třeba předběhlo Polsko.

Tušíte, z jakého důvodu?

RK: Jde o souběh několika okolností. Třeba proto, že robotizace byla v médiích stěžejním tématem, firmy nakoupily roboty a teď třeba úplně nevědí, co s nimi. A právě i v souvislosti s energetickou krizí dospěly k závěru, že vynikající investice s návratností do tří let jim úplně nevychází. A státy, které se o robotizaci začaly zajímat později, nás v tomto směru dohánějí.

Co dělat, když robot nefunguje podle očekávání?

RK: Existují integrátorské firmy i dotační programy. Spíš si ale myslím, že jde o otázku prvotního nastavení strategie, na což velmi často narážíme. Když někdo plánuje digitalizaci podniku, měl by k ní přistupovat celostně, podobně jako ke skládačce puzzle. Měl by si uvědomit, že nákup jedné technologie neznamená řešení problému. Tím je právě sestavení konceptu, identifikace nejrůznějších příležitostí i problémů a následné vytvoření strategie. Když se firmy opravdu celkově zamyslí, digitalizace začne dávat větší smysl a zvýší se i procenta návratnosti. S tím může pomoci třeba digitální audit, což je nezávislé hodnocení digitální zralosti firem, které jsme v centru vyvinuli.

Dlouho se mluví o tom, že by podniky měly správně pracovat s daty, kterými disponují. Zlepšují se?

RK: Bohužel jde stále o nejčastější problém, se kterým se setkáváme. Na firmy se valí různé technologické vymoženosti, softwary, zařízení nebo komunikační systémy, které sice přinášejí velký příliv dat, ale firmy z nich nemají kýžený efekt.

JL: Data firmám opravdu padají na velkou hromadu a ony nevědí, co s nimi. Pomocí dat je ale možné predikovat, monitorovat, hledat anomálie a třeba pomocí digitálního dvojčete sledovat výrobní proces a chyby napravovat. Při plánování nové výroby se dají odhadnout náklady nebo kapacita. Pracovat s daty pomocí umělé inteligence je těžké, ale přináší to velký efekt. Můžeme si ukázat i krásný příklad z praxe. Lidé s rostoucími cenami energií hromadně nakoupili fotovoltaiku a tepelná čerpadla. Zařízení jim krásně běží, ale oni většinou nedokážou zjistit, nakolik je provoz opravdu efektivní. A podobně to funguje i v průmyslu, roboti pracují, linky jsou automatizované, ale mnozí nevědí, jestli jedou na 50, nebo na 100 procent. Měli by proto být schopni nasadit patřičný software, zjišťovat efektivitu a modifikovat výrobu.

A spějí firmy k efektivitě?

JL: Myslím, že jim nic jiného nezbývá. Protože technologie na trhu máme a jsou dostupné pro všechny. Cena energií vývoj na chvíli zpomalila, ale nyní se situace opět stabilizuje a digitalizace je nutnost.

RK: Vidíme to třeba i na velkém nárůstu počtu digitálních auditů, které provádíme, nebo na základě dat z analýz, které máme k dispozici. Odpovídá tomu i poptávka po vzdělávacích kurzech nebo znalostech. V současné době jsou práce s daty a znalost nástrojů business intelligence hlavními trendy, které hýbou průmyslem.

Na koho se podniky mohou obrátit, pokud chtějí pomoci s investicemi nebo získat radu?

JL: Letos v lednu jsme zahájili činnost Evropského centra pro digitální inovace EDIH ČVUT, které je podpořeno Evropskou komisí a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Má za úkol posílit inovace v oblasti umělé inteligence a strojového učení. Získali jsme finanční prostředky, abychom vybudované služby a zázemí ČVUT poskytli dotovaně malým a středním podnikům nebo veřejné správě. Nyní mapujeme služby na ČVUT, které budeme schopni předávat dál. Máme k dispozici tři miliony eur na tři roky a jsme schopni na vybrané služby dát až 100procentní dotaci.

Co konkrétně EDIH firmám přinese?

JL: Klienti si například budou moci pořídit řešení a produkty ČVUT, které využívají umělou inteligenci, a to nikoli ve fázi výzkumu, ale v již hotových a klienty ověřených modelech. Jde především o řešení z oblasti optimalizace, predikce a dalších, která se hojně využívají nejen v průmyslu, ale také ve stavebnictví, službách, veřejné správě a podobně. K dispozici jim bude i vybraná infrastruktura, na které je možné plánovaná řešení testovat. Chystáme se také organizovat vzdělávací a osvětové akce, aby se zvyšovalo povědomí o využití umělé inteligence pro potřeby malých a středních podniků či veřejné správy.

Vnímáte udržitelnost a energie jako témata poslední doby?

RK: Pro firmy je optimalizace výrobního procesu bodem číslo dvě po práci s daty. Vyrovnávání nejrůznějších výkyvů a výpadků ve výrobě, stejně jako sledování spotřeby elektrické energie jsou místa, kde se dá nejlépe uspořit. Jde například o nasazení optimalizačního algoritmu na robotické rameno nebo celou linku tak, aby jejich pohyb i spuštění odpovídaly efektivnějšímu využití.

Myslíte, že EDIH bude muset oslovovat firmy, nebo se budou hlásit samy?

JL: S některými firmami už máme spolupráci navázanou, takže nám tím přibude jen další finanční nástroj, který můžeme uplatnit. Peněz je vzhledem k počtu možných zájemců relativně málo, proto chceme podpořit především pilotní řešení. Nemáme v plánu vymýšlet například optimalizaci energetických zdrojů dvaceti budov pro jednoho klienta. Chceme spíš předkládat koncepty, aby klienti zjistili, že řešení fungují, a mohli sami postupovat dále. Poptávku máme už teď a věříme, že zájem ještě poroste. Klademe velký důraz na technologický transfer výzkumu, který bychom chtěli našimi aktivitami podpořit.

Jaké to například jsou?

JL: V tuto chvíli probíhá vytváření katalogu služeb EDIH. Diskutujeme s partnery a jednotlivými součástmi ČVUT jejich služby a vybíráme ty nejvhodnější. Do konce června bude tento katalog hotový. Poskytování služeb odstartujeme v září 2023. Podle zapojených fakult půjde o řešení pro průmysl, stavebnictví, zdravotnictví a podobně. Velké zastoupení má software, který obsahuje optimalizační a predikční modely.

Predikce je ve výrobě velké téma, že?

JL: Ano, vlivů je, nejen ve výrobě, opravdu velké množství. Společně s institutem GARI jsme pracovali na zajímavém projektu, který sledoval geopolitickou situaci například pomocí dat Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu a podobně. Ukázalo se, že když vytvoříte algoritmus, který dokáže sesbírat obrovské množství vstupních dat a analyzovat je, zvládne také velmi přesně predikovat cenu výrobků i surovin, což je teď velmi poptávaná záležitost. Predikci na základě externích vlivů chceme do EDIH určitě zapojit.

Jaké trendy vidíte v oblasti digitalizace do budoucna?

RK: Kromě pokračující optimalizace a sběru dat to bude určitě kyberbezpečnost. Shromáždění dat je jedna věc, ale uložení na vhodné místo a bezpečná práce s nimi jsou věc druhá. Dalšími trendy jsou úkony navázané na ESG (environmental, social and corporate governance – hodnocení odpovědnosti firmy v oblasti sociálních a environmentálních dopadů její činnosti – pozn. red.), tedy uhlíkové stopy určitého produktu nebo posouzení životního cyklu výrobku či konkrétního výrobního procesu. K tomu se budou přidávat i další alternativní zdroje energie.

V jakých oborech dojde podle vás k největším změnám?

JL: Myslím, že se hodně posune oblast automotive, konkrétně elektromobily a jejich recyklace. Motory a baterie elektromobilů v sobě mají obrovské množství drahých kovů a surovin, v jejichž získávání jsme velmi závislí na Číně. Firmy si tuto závislost začínají uvědomovat a hledají způsoby, jak vzácné látky recyklovat. Amerika a Japonsko už s tím začaly, Evropa jako vždy pokulhává. Myslím, že se tvoří nový byznys a kdo se ho chytne, má velkou šanci prosperovat.

RK: Kde vidím obrovský prostor, a mluvím konkrétně o umělé inteligenci, je rozvoj zemědělství. A to nejen ve strojních operacích a navádění, ale také v kalkulaci a optimalizaci vhodnosti látek, které se používají k hnojení půdy. Důležitá je zde opět predikce, kdy se k rostlinám můžeme chovat jako k svébytnému organismu a řešit věci jako délku osvitu, barevné spektrum, životnost, kde je potřeba co uštípnout nebo jak často zalít.

Automatizace a digitalizace

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak vnímáte rychlost nástupu umělé inteligence?

JL: Jsem v tomto ohledu optimista. Všechny průmyslové revoluce přinášely obavy. Četl jsem průzkum, že jedním z hlavních důvodů technologického rozvoje v minulém století bylo, že ve chvíli, kdy se díky proběhlé průmyslové revoluci snížila nutnost být v práci tak dlouhé hodiny, objevil se prostor pro kreativní myšlení a kupředu šla věda, výzkum, služby a podobně. A to díky tomu, že člověk má větší prostor věci efektivně řešit. Myslím, že stejné to bude i v případě umělé inteligence. Může přinést zvýšení produktivity a efektivity a snížit potřebu práce lidí, což by mohlo nastartovat další rozvoj.

RK: Když firmy implementují umělou inteligenci a budou s ní umět zacházet, přinese jim do budoucna mnohem větší zisky. Umožní jim měnit jejich obchodní modely a věnovat se tomu, čemu doposud nemohly, třeba větší péči o zákazníka, customizaci produktů a podobně.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a digitalizace.