Monika Nebeská má být na co pyšná. V roce 2008 Evropská komise oficiálně uznala pozitivní vlastnosti Všestarské cibule a zařadila ji do seznamu chráněných zeměpisných označení původu. Nikdy předtím ani potom se žádná jiná cibule do tohoto seznamu nedostala.
Jakožto nová předsedkyně Zelinářské unie České republiky Nebeská věří, že právě toto sdružení může zelinářům hodně pomoct.
Sdružujete české pěstitele zeleniny. Jak se vašemu oboru daří?
České zelenině se určitě daří, hovoříme‑li o schopnosti domácích zelinářů vyprodukovat kvalitní, zdravotně nezávadnou a čerstvou zeleninu. Máme dobré pěstební podmínky pro řadu druhů zeleniny, máme špičkové know‑how a máme i spoustu pracovitých a oboru oddaných lidí. A hlavně máme i skvělé spotřebitele, kterým musím poděkovat za to, že českou zeleninu chtějí a kupují. Jinak by tu zelináři už nebyli.
Samozřejmě, to všechno má své obrovské „ale“. Česká a moravská zelenina ztrácí cenovou konkurenceschopnost na jednotném evropském trhu. Má to řadu příčin, asi nejvýraznější z nich jsou dopady energetické krize. Vím, že teď to říká každý, ale bohužel je to tak. Pro pěstování zeleniny jsou v Česku ve srovnání s okolními státy navíc horší administrativní podmínky. Komplikovaněji zaměstnáváme sezonní pracovníky, nemáme úlevy na odvodech sociálního a zdravotního pojištění jako v některých okolních zemích a měli jsme nižší úroveň pomoci v krizi. To vše naši produkci oproti ostatním zemím znevýhodňuje.
Znamená to, že okolní evropské země se k zelinářství stavějí lépe a cíleně tento sektor podporují?
Ano, třeba Polsko je jedním z největších dovozců zeleniny do Česka a má nulovou DPH na potraviny. Máme sice jednotný trh v celé Evropské unii, ale podmínky pěstitelů jsou v každé zemi jiné.
Loni na podzim se zvýšily ceny hnojiv, nafty i zemědělské chemie, došlo také k navýšení úrokových sazeb, a tím i zdražení úvěrů. Růst cen se přímo odrazil v navýšení nákladů na pěstování a skladování zeleniny. Situaci negativně ovlivnilo i pozdní zastropování cen energií. Mnozí pěstitelé se v obavách extrémních cen energií rozhodli, že místo uskladnění zeleniny zvolí přímý prodej. Provozovatelé skleníků v zimních měsících omezili nebo úplně pozastavili produkci. Výsledkem je, že naši domácí spotřebu zeleniny pokrýváme zhruba z jedné třetiny, což je obrovská škoda, protože naše závislost na dovozech je opravdu velká a stále se prohlubuje. Vnímám to jako naše slabé místo. Musíme si uvědomit, že čím více zeleniny dovážíme, tím menší vliv máme na cenovou nabídku.
Sice nejsme země, jejíž klimatické podmínky by umožňovaly pokrýt spotřebu všech druhů zeleniny po celý rok, to je tvrdá realita, ale u některých druhů máme možnosti a schopnosti, aby naše závislost na dovozu byla výrazně nižší. Třeba u cibule, to je moje srdcovka, dosahujeme soběstačnosti jen ze 45 procent, přestože podmínky pro její pěstování jsou u nás ideální.
Proč jí nevypěstujeme v Česku více?
Jsme zase u toho. Náš největší konkurent je zelenina z EU, nejvíce dovážíme z těch hlavních pěstitelských zemí Evropy, jako jsou Španělsko, Nizozemsko a Itálie, ale také od našich sousedů, jako jsou Německo a už zmiňované Polsko. Produkce jižních států pokrývá celou sezonu nebo její výraznou většinu, což je jejich výhoda, ale také u našich sousedů je produkce výrazně levnější, protože mají lepší podmínky, levněji a snáze zaměstnávají sezonní pracovníky, mají větší kapacity skladů, levnější energie a jejich stát jim v době krize pomohl. Mezi největšími dovozci do Česka nejsou ale jen evropské státy, je to také Maroko, Egypt, Čína, či dokonce exotické země. Mimoevropské země nejsou svazovány stále náročnějšími regulacemi a požadavky Green Dealu, proto jsou schopny vyrobit zeleninu levněji, často ale také mnohem méně ohleduplně k životnímu prostředí a k lidem. Potom už záleží na každém z nás, na každém spotřebiteli, aby si ty souvislosti uvědomoval a upravoval případně spotřebitelské preference.
Co se týká zeleniny, letos se pěstební plochy v Česku sníží zhruba o pět procent. Má to řadu příčin od těch přírodních, které příliš neovlivníme, až po ty administrativní a ekonomické, které samozřejmě stát částečně ovlivnit může. Pěstování zeleniny rozhodně nepatří mezi obory, u nichž je pozitivní ekonomický výsledek jistý, naopak se potýkáme s vysokou mírou rizik. Dá se říct, že jedinou naší jistotou je nejistota. Jsme vlastně závislí na počasí, a pokud je nepříznivé, můžeme o všechno přijít v jednom okamžiku.
Říkala jste, že čeští spotřebitelé mají o českou zeleninu zájem. Je to ale stále tak, že cena vítězí nad kvalitou? Že lidé zkrátka nejsou ochotni připlatit si za lokální zeleninu, která méně zatěžuje životní prostředí?
Cena vítězí, ale pocity spotřebitelů se začínají hodně měnit. Mladí lidé se dívají nejen na cenu, ale na to, jak velkou ekologickou stopu daný produkt má.
Monika Nebeská
předsedkyně Zelinářské unie ČR
První dáma českého zemědělství se přezdívá Monice Nebeské, české manažerce a předsedkyni představenstva společnosti Zemědělské družstvo Všestary.
Vyrůstala v Hradci Králové a získala inženýrský titul na Vysoké škole ekonomické. Studovala jazykovou školu v Londýně a absolvovala Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy. Do všestarského družstva nastoupila jako ekonom v roce 1996, předsedkyní představenstva se stala v roce 2009.
V lednu 2023 byla Monika Nebeská zvolena předsedkyní Zelinářské unie Čech a Moravy a následně se stala také předsedkyní Klubu zemědělských manažerek ČR.
Snažíte se dělat osvětu mezi spotřebiteli a vysvětlovat jim, proč by měli nakupovat českou zeleninu?
Samozřejmě. Osobně mi osud českého a moravského zelinářství není vůbec lhostejný. Už několik let se snažím přispět ke zlepšení podmínek pro domácí pěstitele i k propagaci našich produktů. To jde ruku v ruce s potřebou zvyšovat povědomí veřejnosti o kvalitě české zeleniny, o jejím významu pro zdraví a v neposlední řadě o nutnosti větší soběstačnosti v produkci.
A daří se vám třeba dostávat českou zeleninu na evropský trh?
Není to naší prioritou, chceme pokrýt hlavně český a moravský trh.
Všestarská cibule z vašeho zemědělského družstva má evropskou značku kvality. Jak náročné bylo ji získat a co vám to přineslo?
Podařilo se nám získat certifikát v roce 2008, a pokud si dobře vzpomínám, proces trval minimálně dva roky, což je dost dlouhá doba. Myslím, že se máme čím pyšnit a evropská značka nám přináší přidanou hodnotu, můžeme lépe propagovat náš podnik i české zemědělství obecně. I když spotřebitelé a trh celkově na tu lokálnost produkce začínají slyšet až nyní.
Česko má teď svůj strategický plán pro zemědělství, který je podmínkou čerpání peněz z nové společné zemědělské politiky EU. Jak ho hodnotíte?
Za sebe i za české pěstitele mohu odpověď zjednodušit na tři slova – obrovská administrativní zátěž. Společná zemědělská politika EU i český strategický plán přinášejí nové a těžko splnitelné podmínky, zejména v oblasti ochrany životního prostředí. Vždy tu ale zůstane ona komplikovanost a administrativa, která nám zemědělcům svazuje ruce i nohy. Rozhodně v tomto apeluji na EU i na stát, aby systém skutečně zjednodušily a uplatnily zdravý rozum, jinak se veškerá společná zemědělská politika a pomoc zemědělcům ztrácí. Nějaká forma regulace ano, administrativa ano, chápu, že je to potřebné, ale všechno musí být s rozumem.
Myslíte si, že se strategický plán bude ještě měnit? Platit by měl až do roku 2027.
Jednáme s ministerstvem a snažíme se poukazovat na to, jak je situace komplikovaná a do budoucnosti těžko udržitelná. Samozřejmě že ekologie je velice důležitá a že bez ozelenění nebudeme moci fungovat, ale některé věci je potřeba dělat postupně, formou evoluce, ne revoluce. Je potřeba se přitom dívat na citlivé komodity. Například zelenina je základní potravou, základním zdrojem vitaminů, což by měl být hlavní důvod pro stát, aby české pěstitele zeleniny podporoval.
A lze tu byrokracii vůbec odbourat? Přece jenom se jedná o rozdělování veřejných peněz, takže je jasné, že tam musí být podmínky a administrativní procesy, které zajistí, že peníze půjdou tam, kam mají…
Je potřeba, aby se na to někdo podíval trochu z nadhledu – ekologického, ekonomického a samozřejmě i sociálního. To jsou takové tři body, které do sebe musí zapadat, protože jakmile v nich dojde k disharmonii, může se to vymknout tak, že to bude pro stát i pro EU do budoucna neudržitelné. Otázka je, zda to někdo z toho nadhledu vidět chce.
Stáhněte si přílohu v PDF
Kdo je podle vás zodpovědný za tu byrokratickou náročnost. Evropská unie nebo stát, který evropskou politiku implementuje?
Zásadní problém začíná už podmínkami, které vznikají v Bruselu. Pak se to dostane sem do České republiky, kde si to občas ještě více zkomplikujeme a přiživujeme to.
Kromě strategického plánu tu teď máme debatu o udržitelnosti veřejných financí a úsporných opatřeních. Jak hodnotíte vládní konsolidační balíček?
Určitě pozitivní zprávou je snížení DPH pro zeleninu, to je bez diskuse. Důležité ale je, aby stát dohlédl na to, aby se ten efekt projevil tam, kde má, tedy zejména u spotřebitelů. Osobně jsem ale přesvědčena, že ke skutečnému obratu v oblasti veřejných financí samotné škrty a daně nestačí. Zásadní problém, který zatěžuje a zdražuje nejen zelinářství, ale celý podnikatelský systém, je ta neúnosná byrokracie. Doufám, že součástí konsolidace financí bude snížení státních agend, počtu úředníků či zrušení zbytečných organizačních složek státu. U zemědělství by pomohla opravdu úleva od zbytečných a nepřínosných povinností, které stejně nemohou nahradit přirozenou odpovědnost zemědělce vůči svému okolí.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.
