Expert na evropskou politiku Eduard Hulicius pracoval devět let jako člen týmu české eurokomisařky Věry Jourové (za ANO). Z Bruselu se vrátil do Prahy, aby nastoupil jako nový politický náměstek za KDU-ČSL na ministerstvu zahraničí. A to v době, kdy se rozjela debata o tom, kdo Jourovou v Evropské komisi nahradí. Mandát jí skončí příští rok, kandidáta nebo kandidátku vybere vláda.
Podle Huliciuse by mělo jít hlavně o člověka „mladého duchem“. „Musí být schopný absorbovat obrovské množství dat a informací, které se pohrnou od momentu nominace až do konce mandátu,“ říká v rozhovoru pro HN nový člen vedení tuzemské diplomacie.
Domácí debata o novém eurokomisaři zatím vypadá tak, že všichni chtějí silné, na ekonomiku navázané portfolio. Jaká agenda je silná podle vás?
Taková, která plní hlavní politické priority Evropské unie. Portfolio, kde má komisař pod sebou hodně lidí a daná oblast má významný vliv na rozpočet EU. Pro Česko je asi obecně důležitá agenda vnitřního trhu nebo průmyslu či energetiky. Živí nás, ale nemá tak silnou vazbu na euro. Tím odpadá negativní faktor pro české kandidáty u ekonomických portfolií, protože Česko není členem eurozóny.
Může Česko dostat zmíněnou energetiku, o níž se často spekuluje v souvislosti s oceňovaným výkonem ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely během předsednictví?
Určitě může, podívejme se na Slováka Maroše Šefčoviče, který byl místopředsedou Evropské komise pro energetiku v letech 2014–2019. Musíme ale započítat to, jestli by ta agenda připadla „tak brzy“ zase někomu ze střední a východní Evropy. Protože teď ji má estonská komisařka.
Pracoval jste pro eurokomisařku Jourovou, která má na starosti právní stát. Převažující názor v české politice je, že to je slabá agenda. Například ale znalec EU žijící v Bruselu Martin Hančl napsal, že dokud nepochopíme, že právní stát je důležitá agenda, „nepřekročíme stín klausovského pohledu na EU“ a budeme mít v EU slabou pozici. Souhlasíte?
Nečetl jsem to, ale je to zajímavý pohled. Já si nemyslím, že Věra Jourová má nevýznamnou agendu. Pracoval jsem pro ni, takže nejsem nestranný. Ale mohu se opřít o vnější nezávislá hodnocení typu, že ji americký časopis Time kvůli její práci zařadil mezi sto nejvlivnějších političek světa. A pak – pro mě právní stát není žádná minoritní západoevropská nebo unijní otázka. Je bytostně spjatá s naší vlastní ústavou a ústavností. Právní stát by měl bránit každý demokrat v této zemi.
Jak by měl vypadat ideální český kandidát nebo kandidátka na eurokomisaře?
Výběr eurokomisaře není exaktní věda – spíš něco na pomezí umění a magie. Ve hře bude strašně moc faktorů a jen některé se dají předvídat. Podle mě to musí být hlavně někdo mladý duchem, schopný absorbovat velké množství dat a informací, které se pohrnou od okamžiku nominace až do konce mandátu. Někdo, kdo bude dobrý komunikátor a dost zkušený na to, politicky řídit často mnohatisícová mezinárodní oddělení pod sebou.
Eduard Hulicius (42)
Od 1. července je politickým náměstkem na ministerstvu zahraničních věcí za KDU-ČSL, jíž je členem.
Do té doby působil přes dvacet let v Bruselu, nejprve jako poradce českých europoslanců za lidovce v Evropském parlamentu, posledních devět let pak pracoval v kabinetu eurokomisařky Věry Jourové.
Vystudoval evropská studia na FSV UK a napsal několik historických knih.
Premiér a šéf ODS Petr Fiala loni definoval, že české předsednictví bude úspěšné, pokud se podaří udržet Evropu jednotnou, pokud dosáhneme co nejvíce dohod v průběžných agendách a když se podaří dostat víc Čechů do institucí EU. První dvě podmínky jsme splnili, poslední ne. Vy prostředí evropských institucí znáte. Proč se to nepodařilo?
Těch důvodů je víc, ale kořen všeho je fakt, že jsme propásli klíčové období po rozšíření EU, kdy byla poptávka po Češích. Teď musíme čekat na místa, která se standardně uvolňují. Co jsem ale vypozoroval, tak my Češi máme potíž s tím, jak jsou pohovory nakonfigurované. Neumíme se prodat.
Nezvládneme se pochlubit?
Máme tendenci se omlouvat za drobné chyby a shazovat sebe sama, třeba že naše angličtina nebo francouzština nejsou dost dokonalé. Podívejte se, když přijdete k někomu v Česku na návštěvu: všude napečeno, naklizeno. Hostitelka se přesto omlouvá, že koláč není perfektní a je tu nepořádek. Je to hodně rakousko-uherská věc, řekl bych. Rakušani mají to sebevědomí, my ten výkon. A všiml jsem si ještě jednoho fenoménu, který souvisí se systémem vzdělávání v Česku: jsme velice dobří analytici, ale často selžeme, pokud je zadáním hledat řešení. Na pohovoru v komisi má člověk třeba deset minut na to, popasovat se s daným problémem. Čech stráví sedm minut jeho precizním popisem a pak má hrozně málo času osvětlit, jak by ho vyřešil a proč. Schopnost hledat řešení je přitom v prostředí EU klíčová.
Při nástupu do funkce náměstka ministra zahraničí jste řekl, že dostat víc Čechů do EU bude vaše priorita. Jak to chcete udělat?
Motivovat zájemce, připravovat je na konkurzy, mluvit o našich kandidátech při schůzkách v Bruselu, podporovat je z úrovně vlády. Je to proces. To, že zatím nikoho nemáme, kdo by se dal spojit s předsednictvím, je fakt. Ale je jen otázkou času, než se různé probíhající akce obrátí v naplnění postů.
V Bruselu vám často vadilo, že se čeští politici v reakci na EU nejdříve „staví na zadní“ a teprve pak zkoumají obsah. Že všechno vědí nejlíp, nezajímají se. Teď máte politickou funkci, můžete věci ovlivňovat. Máte plán, co a jak na českém vnímání Evropy měnit?
Dlouhodobě pozoruju informační deficit v Česku. Teď často něco přiletí z Bruselu a vypadá to, jako by to spadlo z nebes. Nikdo už nemá informace – nebo je nesděluje – o dva, čtyři, pět let trvající politické a odborné debatě, která tomu předcházela a jejíž součástí jsme byli také, viz teď víčka od PET lahví. V Česku musíme přijmout, že evropská úroveň politiky je důležitá. Nemusíme být nadšenými eurofederalisty, ale přesto můžeme – respektive musíme – lépe rozumět tomu, proč se v legislativě a politice dějí věci, které se dějí. V tomhle chci být trošku pedagogický. Vysvětlovat a osvětlovat Evropu Čechům.
Před několika lety se v Bruselu intenzivně řešil střet zájmů Andreje Babiše. Mělo to vliv na vaši práci coby člena týmu komisařky Jourové, tedy někdejší místopředsedkyně a dodnes členky hnutí ANO?
Nemělo a ani mít nemohlo. Coby členové kabinetu jsme byli pod úřednickým slibem, že naši práci neovlivňuje a neurčuje nikdo nebo nic mimo Evropskou komisi a smlouvy o EU.
Babiš v minulých letech často útočil na EU a politicky se posunul k odpůrcům integrace. Vy jste coby lidovec člen hlavní proevropské strany v unii. Byl za těch devět let moment, kdy jste zvažoval, jestli ještě můžete pracovat pro členku Babišova hnutí?
Ne. Já jsem Věru Jourovou, moji šéfovou, vždycky vnímal spíš lidsky a odborně než politicky.
Český politický kontext na vás nedoléhal?
Samozřejmě jsme vnímali, co se děje doma. Ale museli jsme si vytvořit vnitřní bariéry a věnovat se práci pro unii, kterou tohle dění a klání ovlivňovat nesmělo. Takový krunýř je nezbytný pro každého, kdo pracuje na vrcholných pozicích pro stát nebo v institucích EU.
Teď jste v politické funkci a Babiš aktuálně rozjel kampaň proti Green Dealu. Jeho Facebook je plný rad Čechům, aby nekupovali elektroauta, která prosadili „šílenci z Bruselu“. Je tohle něco, na co budete reagovat?
Videa na Facebooku pana Babiše nesleduju.
A neměl byste? Řekl jste, že vám chybí informovanost o EU. Není součástí toho korigovat, co zaznívá ve veřejné debatě? Zejména když se to týká věcí, u kterých jste byl, jako teď u Green Dealu?
Necítím se, že mám mandát začít aktivně diskutovat o věcech týkajících se Green Dealu, protože jsem náměstek na ministerstvu zahraničí, ne na životním prostředí nebo průmyslu a obchodu. Kdyby navíc člověk reagoval na všechno, co je na internetu, tak se z toho zblázní. Ale ano, je to téma pro interní debatu o rozsahu mojí práce, kterou vedu s ministrem Janem Lipavským.
Proti Green Dealu se momentálně zvedá odpor v několika státech EU, v Česku jsou mnozí přesvědčení, že to Brusel s Green Dealem přehnal. Přehnali jste to?
Přehnali podle koho? Podle voličů, nebo „podle planety“? Já osobně bych řadu věcí dělal jinak. Někde bych přitvrdil, někde naopak ubral. Green Deal a jeho případný korektiv určitě budou důležitým tématem příštích eurovoleb. Ale nikoli jeho konec, tedy návrat před rok 2019, kdy se přijal. Většina té legislativy už je schválená. Ale kde to překalibrovat, bude legitimní téma politické debaty. Je to správně, protože v pohybu je i klimatická změna.
Od loňského února žije Evropa ruským útokem na Ukrajinu. Cítil jste v Bruselu před odchodem počínající „únavu“ z ukrajinské války ze strany Západu?
V Evropské komisi únava z Ukrajiny cítit není, to říkám zcela přesvědčeně. Je v ní pochopení, že se jedná o zásadní střet dnešní doby, který bude definovat geopolitiku tohoto století, a my musíme setrvat v podpoře státu, který brání i nás.
Překvapila vás jednota Západu?
Nepřekvapila, protože jsem idealista a vnímám, že jak voliči, tak vlády tohle chápou. I to Maďarsko nakonec všechny sankční balíčky EU a následné akce podpořilo, protože i Viktor Orbán si tohle uvědomuje.
Ukázala zkušenost s Orbánovým vydíráním zbytku unie potřebu změnit pravidla rozhodování směrem k omezení práva veta?
Pokud se ta debata staví dichotomicky jako veto, nebo většinové hlasování, tak se ničeho nedobereme. Je potřeba přemýšlet realisticky. Máme v Evropě osmdesátimilionový stát i několikasettisícové státy a jejich občané mají právo být nějak rovně zastoupeni, národní suverenity jsou důležité. Pro mě je správná cesta pracovat třeba s konstruktivní abstencí (stát by byl při hlasování proti, ale nezablokoval by ostatní – pozn. red.) nebo s dalšími řešeními, která zajistí větší efektivitu Evropy. O tom se bavme.
Pokud příští rok vyhraje americké volby opět Donald Trump, nelze vyloučit, že USA sníží vojenskou pomoc Ukrajině. Vydrží pak podpora bránící se zemi ze strany EU? Dosud okolo 90 procent zbraní na Ukrajinu dodávají Američané.
Jsem přesvědčený, že vydrží. Musíme to zvládnout. Když pro nic jiného, tak proto, že Evropa nemá luxus Atlantiku mezi námi a Ruskem.
Ten tu nebyl nikdy, a přesto se Západ lísal k Putinovi i po ruském útoku na Gruzii v roce 2008, i po invazi na Krym v roce 2014.
Evropa v únoru 2022 prozřela hodně. Viděl jsem lidi, kteří skutečně zbledli. Možná že když se zeptáte někoho na ulici v Lisabonu nebo Madridu, ale třeba i v menším českém městě, tak to nebude vnímat tak silně. Minimálně politické a odborné elity v Evropě si ale uvědomují, že nemůžeme než zůstat jednotní a při Ukrajině.
