Platby v hotovosti výběru daní neprospívají. Česku by ale mohly pomoci dva návrhy, které se právě rodí v EU

Deset z devíti ekonomů by zřejmě souhlasilo s výrokem, že je lepší zákonem uložené daně řádně vybírat než je kvůli snížení deficitu zvyšovat. Při dnešním deficitu to platí dvojnásob. Přesvědčení, že naše země nemá problém s výběrem daní, by bylo hodně odvážné.

Jistý restart „cash only“ ekonomiky, o kterém toho bylo dost napsáno, je jen indicie (i když to, že obchod či restaurace neberou karty, ještě nemusí znamenat, že ve jménu placení nižších daní „čaruje“ s čísly). Vhled do toho, o jaké sumy se teoreticky může jednat, dávají zajímavé zkušenosti publikované hojně na sociálních sítích. Hypotetická restaurace s obratem 900 tisíc korun měsíčně má (opět čistě hypoteticky) potenciál „ušetřit na dani“ přes 300 tisíc. Což kromě ztráty pro stát vede k násobnému zvýšení zisku majitele. Jistě, hospodského, který nárokuje odpočty DPH za nákupy a tuto daň za prodej neodvádí, by si snad daňový úřad všiml. Už obtížněji by si ale všiml podniku, který drží touhu daňovou povinnost snižovat v „rozumné míře“ a popis snížení daně z článku uplatní „jen“ na část obratu. I tehdy ale stát o stovky tisíc přijde.