Robotizace: Svižná evoluce namísto revoluce

Podle předběžných údajů Mezinárodní federace robotiky se ve 27 členských státech Evropské unie v loňském roce instalovalo téměř 72 tisíc průmyslových robotů, což představuje meziroční nárůst o šest procent. Žebříčku vévodí pětice států Německo, Itálie, Francie, Španělsko a Polsko, kterým náleží zhruba 70 procent instalovaných robotů v EU.

„Loňský rok byl z globálního pohledu prodeje opravdu rekordní. Podíl robotizace stále roste, protože se zvyšuje poptávka po větší efektivitě a produktivitě. Robotizace se prosazuje do stále nových oblastí a typů aplikací. To, co před deseti lety nebylo technicky a ekonomicky smysluplně robotizovatelné, nyní možné je,“ říká Jiří Bažata, regionální obchodní šéf japonského výrobce robotů Fanuc, který letos dosáhne milníku jednoho milionu prodaných robotů. V loňském roce to přitom bylo více než 100 tisíc.

Ztratili jsme náskok nad Čínou

Roboti pronikají do stále širšího spektra oborů a začínají být relevantní i pro střední a menší podniky, i když zde jde z větší části o servisní roboty, kteří automatizují vybrané činnosti a dají se použít také například ve službách. Průmyslovým robotům v Česku stále vévodí automobilový a metalurgický průmysl. A zatímco v celkovém počtu robotů patříme v Evropě k průměru, v rychlosti robotizace, tedy nárůstu robotů za rok, se řadíme k nadprůměru. Na deset tisíc pracovníků připadá podle aktuálních dat Českého statistického úřadu 111 robotů, což nás řadí na 13. místo v Evropě. Pokud však vezmeme v úvahu pouze velké podniky nad 250 zaměstnanců, tak se s 36 procenty velkých podniků nachází Česká republika na čtvrtém místě.

Podle šéfa předního dodavatele technologií pro průmysl, společnosti ABB, Vítězslava Lukáše, ale zase takovými světovými premianty nejsme. „Když vynecháme právě automobilový průmysl, tak bych řekl, že jsme v rámci vyspělých zemí dokonce podprůměrní. Přesto máme několik předpokladů, abychom se zemím, jako je Německo, v robotizaci rychle přiblížili.“ Jako hlavní impulz pro dynamičtější nárůst investic do robotiky a automatizace vidí Lukáš, a nejen on, velký nedostatek pracovní síly na českém trhu, který se zatím řešil dovozem pracovníků. To však není dlouhodobé řešení.

Česko jako tvůrce strojů

„V počtu robotů na počet zaměstnanců jsme ještě před pěti lety výrazně dominovali nad Čínou, a to jak v oblasti automobilového průmyslu, tak mimo něj. Za těchto pár let se poměr obrátil v náš neprospěch a český zaměstnanec pracující rukama dnes soutěží s robotem v Číně. Tímto přístupem se nedá zvítězit,“ říká Lukáš a dodává, že se musíme především zlepšit v odvaze jít do nových investic a v otevřenosti k neotřelým přístupům a technologiím z celého světa. A impulzem by měla stále ještě být poměrně slušná úroveň technické vyspělosti naší pracovní síly.

Podobný názor má také Tomáš Vránek, šéf společnosti ICE Industrial Services. „Lidé to moc nechtějí slyšet, protože je populární mluvit o tom, jak roboti berou lidem práci. Ve skutečnosti je to ale tak, že lidé, kteří by tuto těžkou práci chtěli dělat, prostě nejsou. A ono opravdu není o co stát. Výroba těžkých dílů není žádná skvělá práce. Operátor tráví celý den u linky a něco někam podává. Čím je vyspělejší ekonomika, tím dražší jsou lidé a tím vyšší je míra automatizace.“

V počtu robotů na počet zaměstnanců jsme ještě před pěti lety výrazně dominovali nad Čínou.

A jak docílit toho, aby Česko odstranilo zažitou nálepku montovny Západu? Je to jednoduché. Stačí se stát tvůrci strojů, k čemuž máme skvělé předpoklady. Česko se může chlubit dlouhou strojírenskou tradicí. Například podnik Žďas, který již v osmdesátých letech dodával první počítačově řízené, robotizované stroje a ještě před revolucí v roce 1989 patřil mezi špičku světového strojírenského průmyslu. Následně se ale strojní výroba utlumila a začal se rozvíjet dodavatelský průmysl. Společnost přistoupila k rozsáhlé výrobě dílů pro automobilový průmysl, které se vyvážely do zahraničí, kde se kompletovaly koncové výrobky a kde rovněž zůstala i největší část marže.

„Češi mají techniku v genech, Praha byla už ve středověku technologický hub. Měli bychom se k těmto vrozeným dovednostem vrátit. Poptávka po strojích je po celém světě. Pokud budeme těmi, kdo stroje tvoří, nemohou nám vzít práci. A člověk bude nenahraditelný,“ předvídá Tomáš Vránek, ale zároveň říká, že jsou roboti poměrně démonizované téma. „Mluví se o nich jako o umělé inteligenci v domnění, že všechno vyřeší, průmyslové stroje ale jen přenášejí věc z místa na místo. Umělá inteligence je velmi kreativní a pro průmysl zatím není úplně vhodná, protože stále dělá hodně chyb.“

Velké podniky s více než 250 zaměstnanci v zemích EU používající roboty

Pohyb se zdokonalí

Podle Petra Kadery, který se zabývá inteligentními systémy pro průmysl na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), se ale roboti postupem času zvládnou ve složitějším prostředí lépe orientovat, a to především díky technologickým pokrokům. „Roboti se budou učit vykonávat nové úkoly, například tím, že člověk předvede, jak nějaký úkol provést, a robot to po něm zopakuje. Schopnost lépe vnímat okolní prostředí umožní jejich nasazení i tam, kde se musí vypořádat s proměnlivými podmínkami, například tam, kde nestačí vykonávat stejnou sekvenci pohybů,“ říká Petr Kadera.

Příkladem je využití robotů při rozebírání použitých výrobků kvůli jejich recyklaci nebo opravám. Na CIIRC tak například aktuálně řeší úlohu robotické demontáže použitých baterií z elektrických automobilů na jednotlivé bateriové moduly, ze kterých se následně sestavují baterie pro stacionární využití. Dalším příkladem je využití robotů ve stavebnictví. „Jsem rád, že CIIRC přispělo k vývoji robota Zedníka, který je schopen v prostředí reálných staveb postavit cihlovou zeď. A také zmíním logistiku, kde pokroky ve vnímání okolí umožňují robotům pohyb ve stále méně kontrolovaném prostředí. Myslím, že není daleko doba, kdy se budeme běžně potkávat s robotickými kurýry,“ popisuje Kadera.

Podpora vzdělávání

Výchozí situace je tak nyní poměrně zřejmá, Česko sice má pro technologický rozvoj předpoklady i prostor, něco mu však chybí. Zatímco velké společnosti robotizují poměrně zdatně, a zde jsme zpátky u automobilek nebo výrobců elektroniky, pro menší společnosti je robotizace vstupem do neznáma. Tyto firmy častěji vyrábějí menší série výrobků, k čemuž je potřeba nejen výše zmíněných robotů, kteří se vypořádávají s proměnlivými podmínkami, ale také rekonfigurací robotických pracovišť, což vyžaduje pracovníky se zkušenostmi. A tady se odborníci opět shodují: zabrat by mělo především české školství.

„V důsledku nových technologií, které jsou navíc čím dál komplexnější, se mění způsob práce ve firmách. Rozvoj digitálních a technologických dovedností zaměstnanců je tedy mimořádně důležitý. Najít dostatek takových pracovníků však může být problém. Můžete mít nejnovější technologie, pokud však nemáte kvalifikované lidi, kteří s technologií dovedou zacházet, jen těžko využijete plného potenciálu, který daná technologie nabízí,“ říká Lenka Madliaková, generální ředitelka české pobočky poradenské společnosti Accenture.

Stát by tak měl především zvýšit nabídku kvalitního vzdělávání, které studenty naučí kreativně používat nové technologie včetně robotů. Inspirovat se můžeme třeba u našich sousedů v Německu, kde funguje koncept Fachhochschule, tedy univerzit aplikovaných věd, které spolupracují s regionálními společnostmi.

„I my máme mnoho technických škol. Očekával bych ale, že jejich propagace bude o něco výraznější. Poptávka po robotizaci je obrovská a lidé by opravdu měli víc tvořit a programovat, věnovat se optimalizaci průmyslu,“ říká Tomáš Vránek ze společnosti ICE Industrial Services. Je to jedna z těch firem, které vzaly vzdělávání do svých rukou. „Máme vlastní akademii, a suplujeme tak v tomto ohledu stát. Rozjíždíme kempy automatizace, pořádáme pro školy příměstské tábory a otvíráme kroužky robotiky, abychom obor popularizovali.“

Robotizace jako součást procesu

Ačkoli je řeč především o robotech, je potřeba zmínit, že nasadit robota do výroby samozřejmě nestačí. Měl by tomu minimálně předcházet plán a fakta místo dojmů, která se získají sledováním výroby a měřením dat. Robotizace je tak pouze součástí celkové digitalizace podniku. A v některých případech na ni ani nemusí dojít, a přesto může být společnost na technologické úrovni a mít digitalizovanou výrobu.

„Má‑li digitální transformace přinést reálné zlepšení byznys výsledků, je potřeba ji řešit holisticky jako transformaci fungování firmy navenek i uvnitř. A to je komplexní záležitost, která vyžaduje specializaci, znalosti i zkušenosti,“ říká Lenka Madliaková ze společnosti Accenture, a demonstruje tak výhody spolupráce s poradenskými společnostmi.

Automatizace a robotizace

Stáhněte si přílohu v PDF

Udržitelnost v DNA

Pokud se ještě podíváme na robotizaci z pohledu výrobců robotů, je určitě namístě zmínit v současné době oblíbený pojem udržitelnosti, který vychází ze samotné podstaty tohoto odvětví a přináší robotům konkurenceschopnost. Přední výrobci jako Kuka, Fanuc nebo ABB mají udržitelnost zařazenou do firemní filozofie. Vyvíjí roboty s důrazem na energetickou účinnost, navrhují je tak, aby minimalizovali spotřebu energie a optimalizovali využití zdrojů, což jejich zákazníci i z důvodu povinného finančního ESG reportingu vyžadují.

Nejnovější roboti společnosti ABB tak oproti předchozí generaci představují úsporu až 20 procent. „A samozřejmě musím zmínit repasi. V České republice máme jedno z globálních repasovacích center a vyvážíme stovky repasovaných robotů ročně do celého světa. Zákazníci to velmi oceňují, protože materiál je dalším stále podstatnějším nákladovým vstupem,“ dodává Vítězslav Lukáš.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a robotizace.