Největší výzvou je udržet si v technologiích přehled, říká expert na automatické sklady

Tomáš Funk je expert na logistiku a robotizaci. V Americe pomáhal rozjíždět start‑up Ship­Monk, který se specializuje na logistické služby pro e‑shopy. Napříč kontinenty automatizoval desítky skladů. Navrhuje je podobně, jako když se skládá lego. Technologie umisťuje tak, aby logistika byla maximálně efektivní. „Nesnažím se ale hned vše automatizovat. Jdu postupně. Někdy stačí drobná změna, třeba v layoutu skladu, která upraví tok zboží, a firma může ušetřit až 30 procent nákladů bez nutnosti velkých investic,“ říká Tomáš Funk. V rozhovoru vysvětluje, jak se staví automatizované sklady a jakou roli v nich budou hrát humanoidi.

Na síti LinkedIn jste začátkem roku napsal: „Letos bude velký rok. Automatizace a robotizace dostanou úplně nový rozměr.“ Co jste tím myslel?

Příspěvek vznikl jako reakce na mou účast na několika mezinárodních akcích zaměřených na automatizaci. Za posledních pět let získává automatizace a robotizace každý rok nový rozměr, ale v porovnání s minulými lety se vloni objevilo obrovské množství nových výrobců, dodavatelů a firem, kteří se této oblasti intenzivně věnují a nabízejí řešení, jak efektivně automatizovat téměř cokoliv.

Jaké zásadní novinky se v posledních letech objevily v oblasti logistiky a skladů?

Dochází k výrazné transformaci v oblasti robotizace. Zatímco dříve se automatizace soustředila především na robotické linky a ramena, dnes míříme k humanoidním robotům. Je patrná snaha napodobit člověka jedna ku jedné.

Je to reálné?

Zatím ne. Ale některé firmy se o to snaží – vyrábět roboty s rukama, nohama, očima, kteří vypadají jako člověk. Jiné místo nohou používají pásy nebo kolečka, protože to je rychlejší a jednodušší na pohyb. Trend je ale jasný. Částečně i daný tím, že se tyto technologie budou stále více zapojovat do našich každodenních životů a bude stále častější jejich kolaborace s člověkem. Neměli by proto připomínat nějakého děsivého robota z filmů, ale člověka, jehož přítomnost na pracovišti nebude vyvolávat strach.

Ve skladech jsou většinou robotické linky, ramena. Co v nich budou vykonávat humanoidi?

Dnešní automatizované výrobní linky, sklady nebo distribuční centra jsou jasně nalajnované. Zboží se pohybuje po přesně definované trase, kolem které jsou rozmístěni roboti – většinou stacionární, ukotvení na jednom místě. Z bezpečnostních důvodů bývají často uzavřeni v klecích, takže k nim člověk nemůže. Humanoidní roboti jsou více flexibilní. Mohou se přemisťovat mezi různými pracovišti, v jednu chvíli vykládat kontejner a následně se přesunout k jiné činnosti.

V jakých operacích ve skladě půjde jen těžko člověk nahradit?

Záleží na konkrétním odvětví, ale obecně se dá říct, že všude tam, kde se objevuje něco nestandardního či nadstandardního. Typickým příkladem může být automobilový průmysl. Výroba aut je vysoce automatizovaná, roboti v ní vykonávají přesně definované úkony. Jakmile ale přijde na zakázkovou úpravu, která se objevuje jen párkrát do roka, nevyplatí se kvůli tomu vyvíjet novou automatizaci. Podobně je to i ve skladech. Některé firmy mají stabilní sortiment s velkým objemem, kde se automatizace vyplatí. Jiné pracují s nestandardními produkty nebo přidávají něco navíc, například mašličku, přání se jménem nebo vstříknou vůni dovnitř balení. To jsou přesně ty momenty, kdy je lepší manuální cesta.

Vůni do balíčků nebude stříkat robot?

Ono i hodně záleží na tom, v jaké fázi procesu by k tomu mělo dojít.

Co se nyní ve skladové automatizace nejvíce řeší? Je to rychlost nebo využívání prostoru?

V praxi se nejčastěji setkávám se dvěma hlavními scénáři. Prvním z nich jsou firmy, které chtějí růst a budovat logistiku tak, aby zvládly vyšší objemy. Tyto firmy často narazí na limit lidských kapacit. V určitém bodě se ukáže, že další růst už není možný bez automatizace. Druhé typy firem se zaměřují primárně na efektivitu. Chtějí být co nejrychlejší, nejlevnější a nejkonkurenceschopnější. A automatizace jim to umožňuje, protože jejich provoz je nutí využívat maximální kapacitu skladu od podlahy až po strop.

Jaké technologie jsou dnes k dispozici, aby místo luxusních hodinek nepřišel zákazníkům třeba vibrátor?

Dnes je mnohem těžší udělat chybu než dřív, vše je přizpůsobené tomu, aby žádná nevznikla. Málokterý produkt na sobě nemá čárový kód, zatímco před 15 lety to standard nebyl a kontrola byla závislá na člověku a na tom, zda například dokáže správně porovnat produkt s obrázkem. Prostor pro chyby byl obrovský. Dnes mají výrobky čárové kódy nebo se při příjmu zboží označí, právě kvůli tomu, aby ho robotické systémy dokázaly správně identifikovat. K dispozici máme také kamerové systémy, které během okamžiku identifikují, co se nachází v objednávce. Kromě vizuální identifikace se používají i další parametry produktu, jako jsou rozměry nebo hmotnost. Probíhají například průjezdové váhové kontroly nebo objemové kontroly pomocí kamer.

Předchozí otázkou jsem narážela na jeden z vašich omylů v začátcích ShipMonku. Jaké technologie jste měli, když jste rozjížděli start‑up v Americe?

Papír a tužku.

Vše jste dělali ručně?

Do určité fáze to stačilo. Měli jsme malý sklad, jednoho klienta a pár produktů. Pak ale přišel obrovský růst, museli jsme začít digitalizovat. Papír a tužka se postupně přeměnily na ruční skenery, desktopové počítače a aplikace. Dnes máme 15 skladů v USA a papír s tužkou tam nenajdete. Dokonce máme jejich používání zakázané. Celý provoz dnes řídí počítačový systém, každý pracovník má u sebe zařízení, které mu přesně říká, co má dělat – kam jít, jaký úkol splnit a v jakém pořadí. Vše je maximálně efektivní.

Co byly ty největší výzvy, se kterými jste se na začátku potýkali?

Firma chtěla růst, ale chyběla jí pravidla. Stávalo se, že nám zákazníci posílali zboží, o kterém jsme vůbec nevěděli, co je zač ani jak s ním manipulovat. To vedlo k tomu, že někteří klienti museli odejít, protože jsme na to nebyli připraveni. Jednou z největších výzev ale byli lidé. Pokud nemáte sklad dobře digitalizovaný, celý proces se začne komplikovat. Výsledkem byly chyby při expedici. Bojovali jsme také s jazykovými bariérami, protože ve skladech v USA hodně pracují přistěhovalci. Nakonec jsme se dostali do fáze, že jsme vše museli udělat bez textů a vytvořili jsme vizuální navigaci založenou na obrázcích.

Když firma rychle roste, nastává otázka, kdy je ten správný moment investovat do konkrétní technologie. Jak poznat, která se vyplatí a kdy ji koupit?

Zlom může přijít buď s počtem objednávek, nebo s tím, že se některé produkty opakují tak často, že už nedává smysl je řešit ručně. Automatizace ale není vždycky výhra, může i uškodit, pokud se nasadí příliš brzy nebo bez rozmyslu. Je důležité myslet strategicky. Pokud firma ví, že má stabilního zákazníka na tři až pět let, který objednává 2000 kusů denně a pořád stejné produkty, a my na to potřebujeme 50 lidí, pak je jasné, že se investice do automatizace vyplatí.

Společnost Funk Engineering se podílela na návrhu automatizovaného skladu textilu firmy Malfini v Ostravě s unikátním robotickým skladovacím systémem AutoStore.

Foto: Funk Engineering

Když chce klient vybudovat sklad od nuly, čím začínáte? Jak celý proces vypadá od začátku až do chvíle, kdy je sklad plný robotů?

Já osobně přistupuji k budování skladu ve třech fázích. První je takzvaný layout, tedy návrh fyzického uspořádání skladu – podobně jako když plánujete dům: kde bude vchod, kde ložnice. Ve skladu se simuluje tok zboží tak, aby byly trasy co nejkratší a produkt se dostal od vstupu k výstupu s co nejmenším počtem dotyků. Každý dotyk totiž znamená prostor pro chybu. Druhá fáze je analýza manipulace, tedy jak se s produktem pracuje. Zjišťujeme, zda je možné ho manipulovat ručně, nebo zda je potřeba technika: robot, vozík. Pracujeme s parametry produktu, jako jsou rozměry, hmotnost, křehkost. V neposlední řadě počítáme náklady na jednotlivé operace. Každý dotek produktu a každá aktivita mají svoji hodnotu podle toho, jak dlouho trvají a kolik potřebují lidí. Počítá se, kolik stojí přeskladnění nebo příjem jednoho kusu. Tím se odhalí, které procesy jsou drahé a které levné. A právě ty repetitivní, časově náročné a lidsky neefektivní činnosti se začínají automatizovat. Nejen kvůli nákladům, ale i kvůli tomu, že lidé při monotónní práci rychle ztrácejí pozornost a dělají chyby.

A u existujícího skladu?

Než začnu řešit samotné procesy, vždy si nejdřív udělám vstupní analýzu. Začínám co nejvýš – u vedení firmy, abych pochopil její hodnotu, vizi a směr, kterým se chce ubírat. Teprve potom se pouštím do detailního mapování skladových operací. Těch činností je opravdu hodně: příjem zboží, zaskladnění, kontrola kvality, přeskladnění, doplňování, vychystávání, balení, třídění podle dopravců. Každou z těchto operací se snažím pochopit jak procesně, tak systémově, a přiřadím jí konkrétní hodnotu. Výsledkem je tabulka, která mi ukazuje, kde je firma efektivní a kde ztrácí.

Kolik průměrně stojí plně automatizovaný sklad?

Záleží na konkrétní firmě a jejím objemu. Osobně se řídím jedním pravidlem: bez ohledu na to, kolik investice stojí, musí se vrátit v horizontu tří až pěti let. Nechci říct, že mi je jedno, jestli jde o milion, nebo sto milionů eur, ale pokud se investice vrátí v tomto časovém úseku, považuji ji za dobrou.

Když navrhujete sklad, zohledňujete už při plánování možné technologické změny? Navrhujete ho tak, aby se nemusel předělávat, když se na trhu objeví nové technologie?

Určitě. Je to i častá chyba, kterou firmy dělají. Začnou budovat sklad bez znalosti technologických možností a bez promyšlení, jak by mohl vypadat v budoucnu. Pak se stává, že je sklad navržen špatně. Byl jsem u projektů, kde se kvůli špatnému návrhu musela bourat půlka skladu, zboží se dočasně přesouvalo do externích prostor a celý proces se výrazně prodražil a zpomalil. Proto už v začátečních fázích počítám s tím, že v dalších etapách bude možné implementovat nové technologie.

Jaké jsou typické problémy už vybudovaných skladů?

Nejčastější problém, se kterým se setkávám, je neefektivita v procesech a práce s daty. Firmy často mají systémy plné informací, ale neumí s nimi pracovat. Nedokážou například optimalizovat trasování pracovníků. Zbytečně chodí tam a zpět, místo aby udělali vše najednou. Druhým častým problémem je špatné rozmístění produktů. Mnoho firem nepracuje s ABC analýzou, tedy s rozdělením produktů podle obrátkovosti. Vysokoobrátkové položky by měly být co nejblíže pracovníkům, ideálně na zemi a v přední části skladu. Není efektivní, když pro ně musí chodit dozadu, nebo dokonce šplhat po žebříku.

Setkáváte se v praxi s nějakými kuriózními příklady, že si říkáte, jak vůbec s tím mohli fungovat?

Setkal jsem se s firmami, kde byly sklady tak přeplněné, že se v nich zaměstnanci nemohli ani hnout. Každé ráno přišli do práce a začínali tím, že vyskládali palety ven, jen aby si vytvořili uličky. Běžně lezli po regálech, šplhali, aby dosáhli na produkty. Řezali krabice přímo na spodku palet, protože už nebyl prostor je přeskládat. Naprostý chaos.

Jaká je nyní pro vás největší výzva?

Dnes vzniká obrovské množství nových firem a řešení. Je jich tolik, že je téměř nemožné všechny sledovat. Před pár lety byl výběr poměrně omezený – pár výrobců robotiky, pár typů systémů, které fungovaly víceméně podobně. Dnes je to úplně jiná liga. Největší výzva je udržet si přehled, orientovat se v tom, co je nové a má potenciál. Nikdo nechce investovat 100 milionů eur do řešení, které bude za rok zastaralé.

Zautomatizoval jste už desítky skladů. Stává se vám, že přitom dojde k nějakým chybám?

Chyby jsou vždy a je jich hodně. Stále vznikají nové technologie, řešení, a navíc každý produkt má své specifické vlastnosti, jiný způsob manipulace a s tím spojená rizika. Proto před jakoukoli větší investicí vždy doporučuji vytvořit takzvaný testlab nebo pilotní provoz. Nemusí jít hned o plnohodnotné nasazení ve firmě – často se postaví menší prototyp, dovezou se reálné produkty zákazníka a testují se různé scénáře. Ověřuje se, zda technologie zvládne požadovanou manipulaci. Někdy se produkty odešlou přímo výrobci, který je na své technologie testuje.

Nebojíte se, že jednou technologie nahradí vás a sklady se budou navrhovat samy?

Upřímně, já bych si to i přál. Shodou okolností si teď vytvářím svého „klona“, tedy vlastní AI nástroj, který už půl roku trénuji. Všechno, co dělám, do něj postupně zaznamenávám, aby dokázal přemýšlet podobně jako já. Nejde o obyčejného online chatbota, který čerpá informace z internetu, ale o systém založený na mém vlastním know‑how, který by dokázal odpovídat na opakující se dotazy, s nimiž se ve firmách často setkávám. Pokud se nám podaří některé věci naklonovat nebo nahradit, budu jedině rád. Ale zároveň věřím, že osobní zkušenost a know‑how zůstanou nenahraditelné.

Automatizace a robotizace

Stáhněte si přílohu v PDF

Jak moc je vaše práce unikátní? Dokážou dva lidé navrhnout stejný sklad?

To by bylo opravdu unikátní. Hodně záleží na přístupu, možností je dnes spousta, ale klíčová je zkušenost. Každý má jinou praxi, takže je často výhodné zapojit více konzultantů, kteří přinesou různé pohledy a zkušenosti. Pak se vše dá propojit do jednoho funkčního celku.

Mnohé technologie vypadají na první pohled skvěle, firmy je prezentují jako dokonalé, schopné automatizovat téměř vše. Ale pokud za tím není reálná zkušenost s konkrétními podmínkami dané firmy, může to rychle narazit. Problém může nastat už při implementaci nebo později při provozu. Například některé čínské robotické systémy sice fungují, ale když nastane problém, chybí podpora či náhradní díly.

Jak budou vypadat sklady za 20 let?

Běžné manipulační procesy se budou stále více automatizovat. To bude platit hlavně pro masovou výrobu, protože prostředí kolem nás se neustále zjednodušuje, ani si to často neuvědomujeme. Produkty se navrhují s co nejmenším počtem komponent, aby byly snadné na výrobu, manipulaci i případnou výměnu. Vzniká tak čím dál víc produktů, které jsou „robot friendly“, snadno uchopitelné, jednoduše zpracovatelné, ideální pro automatizované systémy. Tyto produkty budou tvořit většinu trhu, zejména v oblasti spotřební elektroniky a dalších běžně používaných výrobků. Vedle toho zůstanou zákazníci, kteří budou chtít něco speciálního – zakázkovou výrobu, individuální řešení, něco mimo standard. V těchto případech bude stále potřeba lidský zásah, protože u malých sérií nebo unikátních produktů se automatizace často nevyplatí.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Automatizace a robotizace.