Je dobře, že premiér Fiala začal chápat, kudy vede cesta k energetice 21. století. To ale nestačí

Nedávný projev premiéra Petra Fialy na téma ekonomického růstu naznačil, že přinejmenším mentálně jsme na cestě k pochopení energetiky 21. století a toho, co nás od ní dělí. Uvidíme, zda to bude stačit.

Slova, která zazněla, opravdu indikují velkou změnu v pohledu na naši energetiku. Zdá se, že vláda zaznamenala (v závorce uvádím citáty z projevu premiéra), že před námi stojí problém na straně výroby elektřiny („podle různých odhadů nám už do 10 let může chybět zhruba 10 terawatthodin elektřiny“). Nikoliv proto, že nebudeme mít elektrárny, ale proto, že nebudeme mít konkurenceschopné elektrárny („... a do toho hrozí, že se výroba elektřiny z uhlí může přestat vyplácet dříve, než se ještě před pár lety předpokládalo“).

Je ale jistě hodné diskuse, zda to, že dříve ukončíme pálení uhlí a devastaci krajiny jeho těžbou, je dobré označit za hrozbu. Zatímco před lety zaznívalo, jak skvěle na tom naše energetika je (a kazí nám to Německo, které se zbláznilo), najednou chápeme, že jsme se dobrali k energoskanzenu („energetika byla totiž v minulosti obdobně zanedbaným sektorem jako doprava“).

Takřka revoluční je obrat v pohledu na obnovitelné zdroje (OZE), které podle premiérova projevu trestuhodně zanedbaly minulé vlády. A dokonce se začínáme dívat i na to, co se děje jinde („... zatímco Německo či Polsko léta budují solární a větrné parky, u nás se nedělo téměř nic“).