Při pohledu na každoroční udílení takzvaných Nobelových cen jistě řadu lidí napadne, proč mezi nimi prakticky nikdy nefigurují Češi. Jakkoli můžeme mít k procesu výběru oceňovaných osobností řadu výhrad a poznámek, a to především v takzvaných „měkkých“ oborech (mír, literatura, částečně ekonomie), nelze si nevšimnout, že naše výkonnost je v tomto ohledu spíše slabá. Není ale slabá pouze absolutně, nýbrž i relativně.
Většina Nobelových cen se udílí už od roku 1901. Česká republika ve všech svých podobách (součást Rakouska-Uherska a následně Československa, protektorát Čechy a Morava, opět součást Československa a ČSFR a nakonec jako samostatný stát) získala celkem šest Nobelových cen. Vždy v závislosti na místě narození nobelistů. U čtyřech z nich byla ovšem jejich prvním jazykem němčina.
Na občanském, tedy národním principu to byly pouze dvě Nobelovky (dobře známí Jaroslav Heyrovský a Jaroslav Seifert).
Od roku 1945, pro jednodušší porovnání, jich získalo Maďarsko devět, Polsko jedenáct a Rakousko dokonce čtrnáct. Od roku 1989 u nás navíc svítí jedna velká nula (stejně jako na Slovensku, zatímco v Maďarsku šestka, v Polsku pětka a v Rakousku sedmička). S některými jinými, geograficky trochu vzdálenějšími státy jsme na tom zhruba podobně (například Portugalsko a Řecko).
Co se dočtete dál
- Proč se v novodobém Česku nerodí držitelé Nobelových cen?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
