Zalít systém penězi krizi zdravotnictví nevyřeší, pomohlo by omezit poptávku po péči

Jestli lékaři stáhnou své výpovědi přesčasů, není známo ani po středečním jednání. Historie Česka je už od roku 1995 protkaná protesty zdravotníků proti různým defektům systému. Déjà vu můžeme pociťovat při pročítání zprávy z roku 2010, podle níž se mladí lékaři bouří proti… přemíře přesčasů. Časté protesty jsou mimo jiné výsledkem toho, že se na řešení systémových problémů mnohdy uplatňovala jediná metoda: zalít je mzdovými prostředky.

Zdroje se nacházely. Pokud ne z rostoucího výběru zdravotního pojistného, vytiskly se nové peníze jako třeba v covidových letech. Objem výdajů na zdravotnictví se tak v Česku od roku 2010 dramaticky zvýšil nejen absolutně, ale i v poměru k HDP – ze 7,6 procenta na 9,1 procenta (2022). Tím jsme utekli našim visegrádským souputníkům a dostali se do společnosti zemí jako Slovinsko, Lotyšsko či Dánsko.

Ani příští rok by neměl znamenat pro obor finanční změnu k horšímu. Výdaje z veřejného pojištění stoupnou nad předpokládanou míru inflace. Novinkou má být povinná alokace půlky navýšení na mzdy. Proč je tedy zdravotnictví v krizi? Obecné příčiny vidím dvě. Ta z nabídkové strany obnáší dlouhá léta neřešené problémy v organizaci zdravotní péče. Tržní síly, které v jiných odvětvích vytvářejí tlak na efektivitu, působí ve zdravotnictví omezeně a ministerstvo jakožto regulátor mělo tendence do systému zasahovat jen tehdy, když hrozila pohroma.

Komentář

10 bolestí českého zdravotnictví. Experti sepsali, co je třeba změnit, aby se systém nezhroutil

11. 10. 2023 ▪ 4 min. čtení

Příčinou z poptávkové strany je neomezená možnost čerpání služeb „zdarma“ pacienty, která udržuje systém v permanentním převisu poptávky. Omezit poptávku po péči je technicky snadné. Může ovšem vést ke zkrácení funkční životnosti ministra zdravotnictví, ne-li celé vlády, jak jsme se přesvědčili v letech 2008–2009.

Zatímco vymetání Augiášova chléva v nabídce opatrně začíná, ohledně snahy regulovat poptávku nejsou žádné signály. Hrozí tak, že pozitivní změny budou nedostatečné či přijdou pozdě na odvrácení krize a opět nezbude než startovat stroj na tištění peněz.