V zimě poskytuje famózní výhledy do Sudet – na sever hory strmě klesají zasněženými svahy do nekonečných polských rovin, které sníh zasype jen málokdy, a na jih se vlní kopcovité Podkrkonoší ukryté pod bílou duchnou.

Poláci se v tu dobu prohánějí na horách pěšky nebo na sněžnicích, protože chůze je pro ně národním sportem. Češi spíš lyžují na turistických běžkách a v poslední době také na skialpinistických lyžích.

Během hřebenového přechodu se spí na horských chatách nebo v jednoduchých dřevěných útulnách ve vlastním spacáku. Obojího je na hřebenech Krkonoš dostatek.

Cesta Česko‑polského přátelství začíná pod Tvarožníkem u Vosecké boudy. Vede podél státních hranic. Stále na východ. Jednou na české a podruhé na polské straně, až na Pomezní boudy. Vede po ní červená turistická značka, a v zimě je navíc vyznačená dřevěnými tyčemi, které každý podzim umístí Horská služba.

České směrovky udávají vzdálenosti v kilometrech a ty polské v hodinách.

Délka samotné cesty je 28 kilometrů. Turisté si ovšem přidávají ještě úsek z Harrachova a na závěr pokračují až do Žacléře. Pak celá trasa měří 50 kilometrů.

Pramen Labe

Každých pár kilometrů uvidíme něco zajímavého. Hned za prvním kopcem sejdeme do mělkého sedla, kudy procházela historická Slezská stezka, dnes nazývaná Česká cesta. Těsně pod sedlem v rašeliništi pramení Labe. O něco níž leží oficiální pramen Labe s erby 28 měst, kterými veletok protéká.

Mužské a Dívčí kameny

Na Vysoké pláni stojí strašidelný objekt, který býval kdysi obrovským horským hotelem Schneegrubenbaude. Dnes slouží pouze jako vysílač. Poláci mu ironicky říkají Wawel podle svého ikonického hradu v Krakově. Vedle něj pohlédneme do ještě strašidelnější hloubky Sněžných jam. Skalní kuloáry spadají pod nohama téměř kolmo do Sněžného kotle.

Následují Mužské a Dívčí kameny. Pěšina se proplétá pod bizarními žulovými věžemi.

Špindlerovka

Slezské sedlo nechává nahlédnout na expanzi cestovního ruchu. Tady zasahuje civilizace v plné síle. Vede sem silnice, jezdí sem auta i autobusy, je otevřeno několik hotelů a restaurací. Nejznámější z nich jsou Špindlerovka a Erlebachova bouda.

Po polské straně podejdeme Šišák a Stříbrný hřbet. Polední kámen připomíná předchozí Dívčí i Mužské kameny. Skalní kotle Velkého a Malého Stavu zase vypadají jako Sněžné jámy.

Sněžka

Okolo Slezského domu vystoupáme po řetězové cestě na Sněžku a na druhé straně z ní sejdeme na Svorovou horu. Otevírají se nám málo známé výhledy daleko do polských rovin. Okolo chaty Jelenka sejdeme na Pomezní boudy, o nichž platí totéž co o Slezském sedle.

Kde přespat na hřebenech

  • Horské chaty: Vosecká bouda (CZ), Schronisko na Szrenicy (PL), Labská bouda (CZ), Martinovka (CZ), Špindlerovka (CZ), Schronisko Odrodzenie (PL), Luční bouda (CZ), Dom Ślaski (PL), Jelenka (CZ), Pomezní boudy (CZ, PL), Rýchorská bouda (CZ)
  • Turistické přístřešky: U Maštale, Pod Smělcem, Jelení, Albeřické sedlo, Roh hranic

Historické Sudety

  • Prvním člověkem, o kterém víme, že znal Krkonoše, byl egyptský geograf Klaudios Ptolemaios okolo roku 100 po Kristu. Celé pohoří od Krušných hor k Jeseníkům nazýval ve své mapě Sudety (Kančí hory). Kdo a jak tudy procházel, ovšem nevěděl ani on sám.
  • Ve středověku existovala Slezská stezka, která stoupala z Vrchlabí nahoru přes Rennerovy boudy, Výrovku, Luční boudu a klesala dolů do Karpacze. Spojovala hornické obce na slezské a české straně hor. Možná po ní vtrhl se svým vojskem Boleslav III. Křivoústý do Čech, kde hodlal pobít znepřátelené Přemyslovce. Pokud šel na podzim roku 1110 opravdu tudy, zaskočil své nepřátele dokonale. Nikdo nečekal, že těžce ozbrojení vojáci projdou skrze pralesy, bažinami, skalnatými svahy i vysokými horami. Čechy tehdy porazil na hlavu u Smiřic v rovinách pod horami.
Dovolená v zimě

Stáhněte si přílohu v PDF

Modrá hřebenovka

  • Velkým turistickým počinem v prvních letech 20. století se stal Blauer Kammweg. Modře značená hřebenová túra procházela všemi sudetskými pohořími od Blankensteinu až k Pradědu. Obsahovala tedy i hraniční hřeben Krkonoš.
  • Byla založena roku 1902 ve Varnsdorfu na schůzi německých horských a turistických spolků severních Čech a jižní Lužice. V době největší slávy měřila 1200 kilometrů. Spuštění železné opony po druhé světové válce tento grandiózní projekt zarazilo.
  • Zahrnovala Durynskou břidlicovou vrchovinu (Thüringer Schiefergebirge) – Krušné hory (Erzgebirge) – Českosaské Švýcarsko (Sächsisch‑Böhmische Schweiz) – Lužické hory (Zittauer Lausitzer Gebirge) – Ještěd (Jeschken) – Jizerské hory (Isergebirge) – Krkonoše (Riesengebirge) – Broumovské stěny (Falkengebirge, Braunauer Wände, Sterngebirge) – Orlické hory (Adlergebirge) – Králický Sněžník (Glatzer Schneeberg) – Jeseníky (Altvatergebirge).

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená v zimě.