Overtourismus „made in Japan“. Místní už volají po regulaci, která mění tvář země

Po 25 letech jsem se z nostalgie vydal do Japonska. Poprvé jako turista z relativně bohaté země, která od roku 2018 dohání a předhání Japonsko v makroekonomických ukazatelích. Chtěl jsem navštívit známá a neznámá místa a zjistit, co je v Japonsku nového. Nemohl jsem poznat slavnou křižovatku „Golden Cross“ na Ginze, symbol luxusu a lesku Tokia. Chybí ikonická kruhová budova Sony architekta Ashihary. Byla zbourána. Zmizela stejně, jako Sony vyklidilo svoji pozici inovačního lídra. Slavnou křižovatku si jako „Nissan Crossing“ marketingově přisvojil Nissan s futuristickým showroomem.

Obdobně jako Sony zmizely v hospodářské stagnaci od 80. let z povědomí spotřebitelů další japonské slavné značky, které stále existují, daří se jim ale v průmyslových technologiích více než ve spotřební elektronice. Nakupovat elektroniku a kamery v Akihabara Electric Town se již nevyplatí. Ceny jsou stejné jako v Evropě, existuje globální trh. Japonsko již není nejdražší zemí a Tokio není nejdražším městem světa. A to je jeden z hlavních důvodů signifikantního rozdílu. V Japonsku je mnohem více zahraničních turistů než dříve. Je jich tam dokonce tolik, že jejich počet naráží na možnosti infrastruktury a toleranci Japonců.