Policie zkoušela najít střelce podle mobilu. V centru města je však jeho přesné zaměření těžké

Česko poprvé poznalo řádění šíleného střelce. Dosud bezproblémový student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy si přinesl do školy arzenál legálních zbraní a začal vraždit. Policie ho podezřívá, že předtím zabil otce a spáchal i dvojnásobnou vraždu v Klánovickém lese minulý týden.

Policie během čtvrtečního odpoledne nejprve prohledala budovu fakulty v pražské Celetné ulici, kde měl mít útočník od 14 hodin přednášku. O 22 minut později začíná evakuace (podle původních informací měla v tuto chvíli končit – pozn. red.) a v 14:59 přišla informace o střelbě v jiné fakultní budově na náměstí Jana Palacha. O čtyři minuty později na místo dorazili první policisté.

Policie pracovala v té chvíli s poznatkem, že pachatel má u sebe telefon, a snažila se podle něho zjistit jeho polohu. „Spolupracovali jsme i s mobilními operátory. Z polohy telefonu nám vyplývala lokalita v centru Prahy, kam jsme převeleli policejní prostředky síly,“ řekl HN Vojtěch Motyka, náměstek ředitele pražské kriminální policie.

Policisté popsali, jak probíhal zásah na Filozofické fakultě UK. Zvýšená bezpečnostní opatření potrvají do 1. ledna

22. 12. 2023 ▪ 3 min. čtení

K takzvaně provozním a lokalizačním údajům může podle zákona přistupovat policie, rozvědka či Česká národní banka. V praxi platí, že komunikace s operátory probíhá přes Útvar zvláštních činností, který patří přímo pod policejní prezidium.

„Když policie o něco žádá, my nevíme, k jakému případu to je. Je to chráněná informace,“ říká zdroj HN z jednoho z mobilních operátorů.

Paragraf 68 zákona o policii umožňuje bezpečnostním složkám v akutních případech – například pokud se pátrá po ztracených či unesených osobách – „živé“ dotazy a od operátorů dostávají obratem odpověď v řádu minut.

Konkrétně jde o polohu vysílače a azimut, tedy směr, kterým z něho vychází signál, na nějž je zařízení dané osoby připojené. Jelikož jsou na jednom stožáru obvykle tři vysílací stanice, jde o výseč 120 stupňů. Mobilní operátor tedy nedisponuje přesnými GPS souřadnicemi, ty mají k dispozici – pokud to uživatel dovolí – provozovatelé jednotlivých aplikací, například Mapy Google či Uber.

Operátoři podle zákona o elektronických komunikacích sbírají pouze data, která potřebují k tomu, aby „mohli poskytovat danou službu, tedy realizovat hlasové či datové spojení“, říká zdroj HN. Jinými slovy vidí hrubou polohu zařízení v momentech, kdy toto spojení – hovor, SMS či datový tok – začíná a končí. Často to nemusí být spojeno s aktivitou uživatele, neboť si aplikace stahují data tzv. na pozadí.

Operátoři také mají údaje o tom, že se zařízení přihlásilo, například kvůli pohybu, na jiný vysílač. Všechny tyto informace musí uchovávat po dobu šesti měsíců, pak je možnost jejich personalizace ztracena.

Podle údajů Českého telekomunikačního úřadu počet policejních žádostí o vydání provozních a lokalizačních údajů roste. Ještě v roce 2014 poslala policie operátorům celkem 130 tisíc žádostí, v roce 2018 to bylo už 332 tisíc. Lze předpokládat, že nyní se toto číslo už bude blížit k půl milionu. Na dotaz ohledně aktuální statistiky ČTÚ nereagoval.

Policie ani operátoři každopádně nedisponují žádným nástrojem, který by na základě dat z mobilu umožňoval sledovat podezřelého jako pohybující se tečku na mapě. Zvlášť v centrech měst jsou schopnosti přesné lokalizace mobilního zařízení velmi omezené. Přesnost zaměření přes základnové stanice operátorů se v místech plných budov, chodců a dopravních prostředků pohybuje ve stovkách metrů. Vysílače se v centru často přepínají a je rozdíl, jestli je daná osoba uvnitř budovy, na ulici, nebo třeba na střeše.

„Na metr přesně identifikaci pachatele nebylo možné z těch informací a nástrojů, které jsme včera používali, určit,“ dodává policejní náměstek Motyka k případu čtvrteční střelby.

Policie si může další informace od operátorů vyžádat zpětně. Například v případě vražd v Klánovickém lese je pravděpodobné, že si nechala vyjet seznam všech čísel, která v inkriminovanou dobu obsluhoval tamní vysílač. I k této komunikaci slouží Útvar zvláštních činností.

U policejních odposlechů je situace jiná. Tam musí mít vyšetřovatelé vždy předchozí souhlas soudu. To platí také u provozních a lokalizačních údajů – zde souhlas soudu není potřeba pouze v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, vysvětluje zdroj.

Kde ale operátoři mohou být a jsou nápomocní, jsou případy poskytování pevného internetového připojení. Policie už na síti X oznámila, že monitoruje prostor sociálních sítí a „pisatelé těch nejhorších zvěrstev“ od ní dostanou „příležitost ukázat svoje hrdinství i v rámci trestního řízení“. Když policisté vypátrají IP adresu, ze které nenávistný komentář vzešel, operátoři jim poskytují informace, kdo za její připojení k internetu platí.