Těsně před koncem roku schválila česká vláda přísnější definici znásilnění. Koaliční strany v návrhu na změnu trestního zákoníku opustily dosavadní koncept silou vynuceného pohlavního styku a nahradily ho jen nesouhlasným. Kabinet jinak řečeno podpořil zásadu, že „ne znamená ne“. Na unijní půdě se momentálně debatuje o obdobné věci. Tam však Česko patří do tábora zemí, které úpravu odmítají. Proč?

Státy Evropské unie mají na stole návrh směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, který obsahuje jednotnou definici znásilnění coby nesouhlasného styku. Také Evropská komise, která návrh představila už před dvěma lety, převzala koncept, že „ne znamená ne“. Pokud by její verze prošla, soudy ve všech členských státech by musely jednotně nahlížet na nesouhlasný sexuální styk jako na znásilnění. Dosud se praxe v každé zemi liší.

Zatímco europoslanci takovou definici podpořili, země EU návrh „rozštípl“ takřka přesně napůl. Dvanáct států s návrhem souhlasí, deset včetně Česka je proti. Zbývajících pět zemí se zatím nerozhodlo.

Skupina odmítajících států argumentuje, že znásilnění spadá pod trestní právo, jehož podoba je dominantně v kompetenci jednotlivých zemí, nikoli unijních institucí. Jinak řečeno vlády daných členských států tvrdí, že komise svým návrhem vykročila někam, kam nemůže.

Česko tenhle postoj sdílí. „Nevidíme právní základ pro takový krok,“ řekl k tomu HN náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák (STAN). „Smlouva o EU vyjmenovává několik takzvaných eurozločinů typu terorismus, kde Evropská komise může přicházet s legislativními návrhy. Znásilnění mezi nimi není.“

Evropská komise si pro svůj návrh pomohla trestným činem obchodování s lidmi a sexuální vykořisťování či zneužívání (exploitation) žen a dětí, které smlouva o EU řadí mezi zmíněné eurozločiny. Dvanáctka zemí v čele s Itálií, Finskem a Švédskem komisi podpořila.

Naopak Francie, Německo, Nizozemsko a dalších sedm států včetně Česka s tím mají problém. „Nevidíme ve znásilnění prvek vykořisťování. Konzultovali jsme to i s německými kolegy a mají obdobný názor,“ říká Dvořák.

Kvůli sporu mezi sebou jednotlivé státy loni v červnu dospěly k tomu, že celý bod o jednotné definici znásilnění coby nesouhlasného styku z návrhu směrnice vypustily. Nechaly jen ty pasáže o prevenci sexuálního a domácího násilí a pomoci jeho obětem, kde se shodly. 

Evropští poslanci se ale postavili proti a trvají na tom, že se příslušný článek musí do návrhu vrátit. Doposud proběhly čtyři pokusy o nalezení kompromisu mezi vyjednávači za europarlament a Radu EU reprezentující členské státy – poslední pokus byl těsně před Vánocemi –, ale bez výsledku.

„Je to skandální nedostatek politické vůle na straně členských států. Hledají si právní obezličky k tomu, aby to mohly shodit,“ okomentovala to švédská europoslankyně Evin Incirová, jež má coby zpravodajka směrnice na půdě Evropského parlamentu na starosti. „Co jiného lze označit za závažný trestný čin, který se děje ve všech zemích EU bez rozdílu, aniž by ho unie jednotně pojmenovala, než znásilnění,“ dodala europoslankyně za socialisty.

„Osobně nemám problém s věcným obsahem, tedy abychom v EU jednotně pohlíželi na znásilnění,“ reagoval na to Dvořák. „K tomu bychom ale museli novelizovat smlouvu o EU. Tu současnou nelze účelově ohýbat podle toho, jak se nám to hodí. Takový přístup je špatný, mohl by se nám vymstít.“

Nalézt cestu ven z patu se nyní pokusí Belgičani, kteří unii nově předsedají. Jejich šance ale nejsou vysoké.

Článek vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky v rámci společného projektu redakcí aktualne.cz, hn.cz, drbna.cz a voxpot.cz.

Nahlédněte do zákulisí dění v Evropě a sledujte českou stopu v Bruselu. Odebírejte nejlepší newsletter v Česku věnovaný EU Ředitelé Evropy. Připravují ho pro vás každý týden Ondřej Houska a Kateřina Šafaříková.