Lenin–Chruščov–Gorbačov. Je to už dávno, co jsem tahle tři jména vídal jako úderné heslo na nástěnce jednoho pražského učiliště, kam jsem v době začínající perestrojky chodil na praxi. „Tahle idealistická linie ruské politiky má budoucnost,“ vysvětloval mi nadšeně tamní pedagog-nástěnkář. Pochopitelně byl naivní, když věřil, že by šlo stavět něco solidního, natož demokratického na krvavém gruntu Leninovy nenávistné revoluce.
Ale dnes se onen tehdy už starý učitel musí obracet v hrobě. Místo v jeho „svaté trojici“ si postsovětské imperiální Rusko našlo svůj obzor v linii úplně jiné. V nejhorším smyslu dokonce světově ojedinělé. Lavrentij Berija – Jurij Andropov – Vladimir Putin.
Tři vlci v rouše politiků, tři ostřílení „čekisté“, „kágébáci“ či „efesbáci“, dlouholetí ředitelé státních tajných bezpečnostních složek. Jejich kariéry reprezentují postupnou proměnu Ruska v jadernou velmoc ovládanou nikoli civilisty nebo vojáky, nýbrž vycvičenými agenty, fízly a špiony. Neprůhledným gangem profesionálních lhářů, dezinformátorů, ba zabijáků. Kágébáckou juntou. Vnímáme dostatečně ten fatální rozdíl?
Co se dočtete dál
- V čem tkví kořeny Putinova kágébáckého režimu v Rusku?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.