Po covidovém prohlubování dna a pokračujícím poklesu se německá ekonomika, na které vývoj v Česku silně závisí, dostala do nové fáze. Německo se odráží ode dna, avšak samotný odraz je podstatně méně pružný, než v co většina Evropy doufala. Místo skoku na trampolíně tak současný vývoj připomíná spíše trojskok, kdy každý náznak oživení střídá opětovný návrat, a německá ekonomika se tak po dvou letech náznaků nachází pořád na stejné úrovni.
Výhled na déletrvající růst se kvartál co kvartál odkládá a přicházející předstihové ukazatele naznačují, že i v prvním letošním čtvrtletí bude německý ekonomický růst oscilovat okolo nuly. Problémem je zaostávající průmysl v kombinaci s přetrvávající slabou spotřebou, což jsou témata blízká i Česku. Propad reálné spotřeby od začátku pandemie je sice ze zemí EU v Česku zdaleka nejhlubší, Německo ale drží druhé místo – a i zde zejména zásluhou silného pesimismu na straně spotřebitelů.
Německo se bude ekonomicky potácet i letos. Vládní strany se hádají, co s tím. A byznys trpí
Situace na trhu práce je přitom v obou státech více než příznivá, Česko i Německo patří mezi země s nejnižší nezaměstnaností v rámci EU. Jde tak zejména o reakci na inflační šok, který ve srovnání s Německem dopadl na českou ekonomiku více, čemuž odpovídá i silnější propad spotřeby. Zatímco v Německu vzrostla cenová hladina od začátku roku 2021 o necelých 18 procent, v Česku téměř o 35 procent. Ani v jednom ze států ale navzdory napjatému trhu práce nestačila nominální dynamika růstu mezd na inflaci a reálné mzdy spotřebitelů tak výrazně poklesly.
Co je nadějí pro Německo, je tak nyní i nadějí pro Česko. Rychlý pokles inflace v letošním roce podpoří reálný růst mezd a rostoucí nálada domácností se projeví i ve spotřebě. Oživení spotřeby tak sice může být pomalejší, než se doufalo, zato je ale takřka jisté. Palčivější tak ve výsledku bude především hledání řešení u průmyslu, kde český i německý model musí reagovat na rychle přicházející technologické změny.
