Mzdy v Česku dle nedávno zveřejněných dat ČSÚ vzrostly v minulém roce o 7,5 procenta, průměrná mzda tak přesáhla 43 tisíc korun. To zní jako výborný výsledek. Tedy až do chvíle, kdy si uvědomíme, že reálné mzdy v roce 2023, stejně tak jako v roce 2022, opět klesly. Po reálném poklesu v roce 2022 o bezmála devět procent klesla reálná mzda v roce 2023 o skoro tři procenta. Domácnosti se tak kvůli těmto poklesům proletěly šest let v čase: reálná průměrná mzda se koncem roku 2023 vrátila na úroveň konce roku 2017.
To je cena za inflaci, kterou jsme měli v rámci EU jednu z nejvyšších. A mohlo být hůř: jistě si vzpomeneme, že zdaleka nebyl výjimečným názor, že vzedmutí inflace v roce 2021 je pouze přechodné. Vzpomeňme na tehdejší ministryni financí Schillerovou, která růst sazeb ČNB na 1,5 procenta v září 2021 hodnotila slovy, že „ČNB přehodila výhybku hospodářské politiky ČR na kolej typickou pro rozvojové země“, vzpomeňme na kečupovou ekonomiku Aleše Michla, vzpomeňme na šéfku ECB, která ještě koncem roku 2021 říkala, že je „velmi nepravděpodobné“, že ECB v roce 2022 sazby zvýší (což nakonec vůbec nebyla pravda). A tak dále.
Česko si může vzít od řady zemí s eurem příklad, ne nad nimi ohrnovat nos. Už dávno nejsme vzorným žákem
A ano, také je to cena za to, že naše měnová politika byla příliš volná příliš dlouho. Již do pandemie jsme vstupovali s utaženým trhem práce, v pandemii se zcela utrhla fiskální politika. To byl sud se střelným prachem, jejž pak globální nabídkové šoky zažehly. Měnověpolitická reakce na tyto události měla být, jak ostatně přiznává i samotná ČNB v poslední zprávě o měnové politice, agresivnější: „V době pandemie měly sazby klesnout méně a poté se měly začít zvyšovat dříve a rychleji.“ Anebo jak „s výhodou zpětného pohledu“ by podle člena bankovní rady ČNB Tomáše Holuba bylo „bývalo lepší začít úrokové sazby zvyšovat dříve, rychleji a na vyšší úroveň“.
S tím lze souhlasit: sedmiprocentní sazby nezpůsobily žádnou recesi (ekonomika v roce 2022 meziročně rostla, v minulém roce jen mírně klesla) či růst míry nezaměstnanosti (ta je stále jedna z nejnižších v EU). A jelikož pokles reálných mezd se dotýká všech, nezaměstnanost však jen některých, z celospolečenského hlediska bylo dle mého (normativního) názoru lepší zpomalit ekonomiku dřív a více, i za cenu větší ekonomické bolesti.
