Vinohrad nahoru, pastviny dolů. Klimatická změna zahýbe s lokalitami zemědělské produkce

Dopadů změny klimatu si během letošní mírné zimy musel všimnout i ten, kdo dosud oteplování přehlížel. Lyžařská sezona byla krátká a bídná, půda pořádně nepromrzla, místo sněhu pršelo a vegetace se zase probudila o poznání dřív než v předchozích letech.

Že se nejedná o výjimku, ale o trend, se kterým je třeba počítat minimálně do konce tohoto století, potvrzuje nový webový nástroj ClimRisk, který vytvořili vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe. Portál vychází ze sedmi klimatických modelů a představuje nejpravděpodobnější odhady budoucího vývoje podnebí v nadcházejících dekádách až do roku 2090. Poskytuje údaje o budoucích průměrných teplotách vzduchu, srážkách, rychlosti větru, vlhkosti vzduchu, délce slunečního svitu a počtu tropických či mrazových dnů.

Výsledné údaje jsou střední hodnotou čtyř možných scénářů, které do velké míry závisí na budoucím vývoji snižování emisí. V každém případě však přinášejí informace, které příliš nepřekvapí. V Česku se bude stále zvyšovat průměrná roční teplota, přibývat horkých dnů a ubývat těch se sněhovou pokrývkou. Úhrn srážek se příliš nezmění, ale kvůli oteplení se více vody vypaří a přibude problémů se suchem.

Data mají sloužit především investorům a veřejné správě k posouzení klimatických podmínek pro plánované projekty a dlouhodobé strategie. Důležité indikace z nich ale využijí například zemědělci, když uvažují nad skladbou plodin, kterým se v budoucnu bude, nebo nebude na českých polích dařit.

Oteplí se, ale mrazíky nezmizí

Představa, že teplejší klima nám umožní pěstovat v Česku citrusy, banány nebo olivy, je ale mylná. Přestože průměrné teploty se budou pravděpodobně zvyšovat, některé meteorologické jevy nebudou v místních zeměpisných podmínkách tropickým plodinám vyhovovat. „Největší problém jsou jarní mrazíky. Ty u nás zůstanou a pravděpodobně budou i častější,“ říká profesor Bohdan Lojka z Fakulty tropického zemědělství na ČZU. Tím, že vegetační období začíná rok od roku dříve, se přízemní mrazíky stávají stále častějším ohrožením úrody. V naší zeměpisné šířce jsou totiž ve srovnání s jižními oblastmi delší noci a to způsobuje, že na jaře navzdory celkovému oteplení klesnou občas noční nebo brzké ranní teploty pod nulu a ohrozí rostliny, které se mezitím začaly probouzet a kvést. Tradičně to má devastující dopad na úrodu meruněk a broskví, s prodlužováním vegetační sezony se to ale může týkat stále většího počtu pěstovaných plodin. „Navíc tu stále budeme mít zimy, ve kterých bude mrznout. Nemůžeme očekávat, že se tu bude dařit stromům, které se pěstují třeba ve Španělsku nebo v jižní Itálii,“ dodává Lojka.

Přesto ale souhlasí s tím, že se oteplování na rostlinné výrobě v Česku podepíše. „Spíš než skladba plodin se budou měnit lokality, kde se různé druhy pěstují,“ odhaduje expert. Do vyšších poloh se může rozšířit například pěstování vinné révy, pro kterou bude nadcházející klima přívětivé. „Dá se předpokládat, že vinařství se bude rozšiřovat do dalších oblastí a že budeme mít dobré podmínky i pro pěstování kvalitních červených vín,“ dodává Lojka.

Zatímco pro české vinaře může být změna klimatu v některých ohledech dobrou zprávou, horší dopad bude mít pravděpodobně na pěstování obilí, a to zejména pšenice. Hlavní hrozbou je přitom sucho, které vzniká rozkolísaným úhrnem srážek a zvyšujícím se výparem. „Už teď vidíme, že výnosy pšenice jsou kvůli přibývajícímu suchu nižší,“ varuje Lojka a z předpokládaných klimatických scénářů vyvozuje, že se podmínky pro tradiční pěstování pšenice budou v tuzemsku dál zhoršovat.

Starostové ve Francii houfně "zelenají". Zakazují pesticidy a hádají se s farmáři

24. 9. 2019 ▪ 3 min. čtení

Na horách je voda, jenže i horší půda

Nižší výnosnost pšenice v tradičních obilnářských oblastech může zemědělce motivovat k přechodu na nové odrůdy, jako je například špalda. Podle člena představenstva Asociace soukromých zemědělců Romana Koutka se dá očekávat i nahrazování pšenice suchovzdornými obilninami, jako je proso nebo čirok. „Jsou to plodiny z jižnějších států, které nepotřebují tolik vody, takže u nich bude jistější výnos a místo pšeničného chleba tady můžeme mít čirokové placky,“ myslí si Koutek.

Příležitost vidí i ve větším rozšíření kukuřice nebo slunečnice, která je teplomilná, a navíc dokáže odolat případným přízemním mrazíkům v počáteční fázi svého růstu. Protože její vývoj je delší a sklízí se až později na podzim, pěstovala se dříve jen v nížinách, zejména na jižní Moravě. Delší a teplejší sezona jí ale v budoucnu může vytvořit příznivé podmínky i ve výše položených oblastech Česka.

U mnohých plodin je však problém v tom, že postupné oteplování nebude přicházet rovnoměrně, ale v nepředvídatelných výkyvech. Můžeme tak očekávat vlny tropických dní následované přívalovými dešti nebo náhlým ochlazením. To komplikuje třeba pěstování sóji, která v posledních letech vzbudila zájem některých zemědělců jako slibná teplomilná rostlina pro místní klimatické podmínky. „Pro sóju jsou v době kvetení ideální teploty do 25 stupňů. Může se ale stát, že v tom období přijde nečekaná horká perioda nebo pár tropických dnů a pak buď nevykvete, nebo se neopylí a nevytvoří boby,“ vysvětluje Koutek, který byl v pěstování sóji jedním z českých průkopníků.

Pěstování pšenice by se podle jeho odhadů mohlo částečně posunout do vyšších oblastí, už nyní jsou pro něj vhodné podmínky například na Vysočině, kde se oteplilo a zároveň tam nehrozí tak kritické sucho.

Výnosovost je ale jen dočasná, protože ve vyšších oblastech zase není dostatečně úrodná půda. „Pokud se chceme adaptovat na změnu klimatu, musíme se především zaměřit na zlepšení půdní úrodnosti,“ zdůrazňuje proto Lojka. Právě delší vegetační sezona může být podle něj příležitostí k tomu, aby zemědělci zařadili do osevního postupu meziplodiny, které zlepší strukturu a složení půdy, pomohou zadržet vodu a chladit ekosystém. Zemědělci by se kromě produkce základních komodit mohli věnovat i takzvanému carbon farmingu, což je cílené ukládání uhlíku do půdy. „Některé země v západní Evropě mají metodu promyšlenou a investují do ní výzkumně i prakticky. Možná zatím dělají spoustu chyb, ale posouvají se k tomu, aby zemědělství bylo odolné a přizpůsobovalo se klimatické změně. Ve fixaci uhlíku do půdy je potenciál obrovský,“ doporučuje Lojka.

Zemědělci by se kromě produkce základních komodit mohli věnovat cílenému ukládání uhlíku do půdy.

V nížinách, kde kvůli suchu už nemusí být v budoucnu výhodné pěstovat obilí, zůstanou podle expertů přijatelné podmínky pro trvalé zemědělské kultury, jako jsou ovocné sady. Zatravněné plochy tu pak mohou vytvořit nové příležitosti pro živočišnou výrobu. „Může se stát, že se z výše položených oblastí přesune do nížin chov masného dobytka, protože tu pro něj poroste tráva,“ predikuje Koutek.

Zemědělství a lesnictví

Stáhněte si přílohu v PDF

K přehodnocení skladby plodin podle něj zemědělce vede i to, že vlivem oteplení dochází k šíření některých škůdců. Mírné zimy jim umožní vytvořit více generací a stěhovat se do nových oblastí. „U některých druhů si farmář spočítá, kolik by musel investovat do ošetření dané rostliny, a dojde mu, že už se mu to do budoucna nevyplatí,“ vysvětluje Koutek. Výskyt specifických škůdců dokonce slouží i jako jeden z ukazatelů, v jakých lokalitách vznikají příhodné podmínky pro dané druhy rostlin. Například bázlivec kukuřičný se dříve objevoval převážně na jižní Moravě, postupně se ale dalo vypozorovat jeho rozšíření do dalších oblastí, kde je dnes možné kukuřici pěstovat.

Změna klimatu ovšem není jediným faktorem, který dává rostlinnou výrobu v Česku do pohybu. Plánovat zemědělskou produkci je stále obtížnější i kvůli geopolitickým vlivům, které jsou ve srovnání s podnebím ještě méně předvídatelné.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Zemědělství a lesnictví.