Zákaz odkladů? Nezralé dítě bude v první třídě ztracené a ponese si následky, varují psychologové

Státu došla trpělivost s rodiči, kteří vyžadovali odklad školní docházky pro své děti, aby jim prodloužili dětství. V Česku dostává odklad v průměru pětina dětí, což je podle mezinárodních srovnání jeden z největších podílů z evropských zemí. Skupina poslanců proto předložila novelu zákona, která má odklady výrazně omezit – měly by na ně nárok jen děti se závažným chronickým onemocněním. S úpravou souhlasí poslanci napříč politickým spektrem i ministerstvo školství. 

Psychologové však varují, že učitelé neumí s nezralými dětmi pracovat, a pokud to žákům v první třídě nepůjde, budou bojovat s neúspěchem. To může výrazně ovlivnit jejich psychiku i budoucí úspěšnost ve vzdělávání. 

Podle zkušeností škol i pedagogicko-psychologických poraden chodí o rok později do školy na přání rodičů i děti bez pádného důvodu. „Někdy udělujeme odklad na základě, řekla bych, až vydírání rodičů,“ připouští například vedoucí Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galina Jarolímková. 

Pokud se s dětmi v roce „navíc“ nepracuje, pozdější nástup do školy jim vlastně nepomůže.   „Odklady udělujeme i v případech, kdy nemají co zlepšit. Pokud je dítě ‚hodně živé‘ a nezvládne se dlouho soustředit, za rok se to nejspíše nezmění,“ popisuje poslanec a iniciátor novely zákona Pavel Klíma (TOP 09).  

Zpoždění ve vývoji řeči nebo špatné soustředění by tak už neměly být pro nástup do školy překážkou. O odkladu by nově nemohl rozhodnout pediatr, ale jen lékař specialista v případech, kdy dítě trpí vážným chronickým onemocněním. O jaké nemoci půjde, zatím není jasné, určí je až odborníci v prováděcí vyhlášce. Zákon má platit od roku 2027 a bude nabíhat postupně.

Například podle psycholožky Zuzany Masopustové z Masarykovy univerzity v Brně se však zapomnělo na děti, které na školu „jen“ nejsou připravené. „Zrání je fyziologický proces a u části dětí opravdu přichází později,“ zdůvodňuje psycholožka, která se specializuje na rodiče dětí s vývojovými problémy. Obává se, že takovým dětem se v první třídě nedostane podpory, a když jim to nepůjde, získají nechuť k učení, a pokud nezvládnou dobře start, může jim to uškodit v dalším vzdělávání.  

„Desítky let máme nastavené školství tak, že do něj přicházejí zralí žáci. Nyní se v prvních třídách objeví děti, pro které bude problém ve škole 45 minut sedět nebo nebudou chápat, jak složit slovo, protože od sebe nerozeznají jednotlivá písmenka. Učitelé na to nejsou připravení,“ obává se. S připomínkami vůči novele se proto obrátila i na její tvůrce.

Ti chtějí, aby učitelé přijali tezi, že škola má být připravená na děti, a ne děti na školu. A hlavní práce se má odehrát v mateřských školách. Tam by měli předškoláky důsledně připravovat a předat škole jasnou zprávu o tom, jak na tom děti jsou, co jim jde a kde potřebují ještě pomoci. Aby výuka v prvních třídách nebyla zaměřená na výkon, tomu by mělo pomoci zrušení známkování v prvních třech ročnících. Každý pedagog v první třídě s více než patnácti dětmi také dostane k ruce asistenta pedagoga. 

„Asistent může pomoci, ale nemá žádné kompetence k tomu, pracovat s nezralými dětmi. Intenzivní přípravu v mateřských školách vidím jako problém v přeplněných třídách, kde jsou navíc smíchané mladší děti s předškoláky. Učitelky nemají prostor na to, pracovat s každým žákem zvlášť a zaměřit se na jeho slabé stránky,“ obává se například speciální pedagožka Petra Plachá z Prahy.

Jak pomoci dítěti, aby se rozvíjelo? Zapomeňte na záplavu materiálů, stačí několik jednoduchých kroků

27. 5. 2024 ▪ 5 min. čtení

Masopustová si navíc není jistá, že učitelé v prvních třídách nový model vzdělávání přijmou, chybí jí jasnější popis toho, jak by tedy výuka měla nově vypadat. „Souhlasím s tím, že škola má být připravená na dítě, a ne naopak, ale to je jen heslo v rovině přání. V zákoně nikde nevidím žádná opatření, která by takový přístup ve školách zajišťovala,“ obává se psycholožka.

„Z mé praxe vyplývá, že i rodiče, kteří chtějí dítěti takzvaně prodloužit dětství, se tak rozhodují třeba na základě emoční nevyzrálosti dítěte,“ říká Masopustová s tím, že velkou roli podle ní hraje i fakt, že rodiče vědí, do jakého prostředí jejich dítě bude nastupovat, a obávají se, že to nezvládne. A upozorňuje, že péče o nezralé děti je v podstatě otázkou inkluze, která v Česku ne vždy dobře funguje.

Toho se bojí i ekonom zabývající se vzděláváním Daniel Münich z institutu CERGE-EI. Ten také spočítal, jak jsou na tom evropské státy z hlediska složení tříd podle věku dětí, a nikoli počtu odkladů, které země uvádí ve statistikách. A podle jeho výpočtů je na tom třeba Německo či Rakousko s počtem různě starých dětí v jedné třídě ještě hůře než Česko. V některých zemích navíc o nástupu do školy nerozhoduje dosažení šesti let k 1. září daného roku, ale už k 1. lednu. „Je velký rozdíl, jestli do školy nastupují čerstvě šestileté, nebo šestiapůlleté děti,“ upozorňuje. 

Jestli bude poslanci nastavená podpora stačit k tomu, aby i nezralé děti školu zvládly, bude podle další oslovené psycholožky Jitky Jeklové z Brna záviset na tom, jakou podporu učitelé a děti dostanou. „Určitě musí být více pedagogů ve třídách, a musí se zajistit speciálně vzdělávací potřeby u dětí, které to vyžadují. Jak to bude ve skutečnosti fungovat, nezjistíme, dokud se to nevyzkouší,“ říká Jeklová.

Byla by však pro zachování takzvaných přípravných tříd, což jsou „nulté“ ročníky, kam nyní chodí převážně děti s odkladem a připravují se v nich na školu. Poslanecká novela však počítá s jejich zrušením. S tím ale nesouhlasí ředitelé základních škol ani ředitelka pedagogicko-psychologické poradny Jarolímková.