Týden po vstřebání výsledků amerických voleb, kdy prvotní rauš na akciových i devizových trzích vystřídala v případě akcií jejich první povolební realistická korekce, se prvoplánové reakce proměňují v hlubší a promyšlenější pohledy na to, co nás v následujících měsících a letech čeká. A také jak intenzivní a nové to bude a do jaké míry to povede k žádoucímu probuzení Evropy i nás samých v ní.
První signály ohledně budoucí personální sestavy nové americké administrativy napovídají, že to může být velmi rychlé, dynamické, s ohledem na předchozí stav nekonvenční a zcela určitě ku prospěchu posílení silných amerických stránek a potlačení těch slabých. Zjednodušíme-li tento pohled do ekonomických kategorií, dostáváme se k tématu cel (a možné eskalace obchodních válek), nové dělby práce ve vojenské oblasti (se zvýšenými fiskálními nároky na evropské země) a postoji k zelené a digitální transformaci (kde zelená složka tíhne k rozvolnění, včetně amerického vyvázání se z globálních závazků, kdežto u složky digitální lze očekávat další prudké sešlápnutí plynu a akceleraci).
Jak bude Evropa schopná na to vše reagovat, přizpůsobit se a poučit? Trochu jako noc a den vypadá mírně estrádní, ale energií nabité představování osobností, které se mají postarat o to, že Amerika bude opět velká, s paralelně probíhajícím slyšením kandidátů na pozice v budoucí Evropské komisi. Evropské parlamentní grilování napovědělo, že řada kandidátů, i pod vlivem Draghiho zprávy, si je dobře vědoma vážnosti situace ohledně evropské konkurenceschopnosti. Současně se však neodvážila k nekompromisnímu předložení radikálních reformních kroků, které by situaci mohly kvalitativně změnit. Záblesky odvážných návrhů se stále ztrácejí ve škrobené a pokrytecké strnulosti a instinktivní obavě nebýt odvážný příliš.
Jak se ve světle toho všeho postavíme k problému českého letadla, které bez razantního, odpovědného a realitě odpovídajícího řešení má bohužel velkou šanci dolétat a padnout podobně jako ČSA? Můžeme si dovolit v takto dynamicky proměnlivém světě strčit hlavu do písku a nadále si myslet, že s relativně nízkou daňovou zátěží zvládneme ufinancovat důchodový systém, aniž dojde k vytvoření významného fondového pilíře? Že budeme schopni garantovat se zcela minimální spoluúčastí kvalitu zdravotní péče, že samozřejmostí zůstane bezplatné vysokoškolské vzdělávání a při tom všem budeme masivně investovat do urgentně potřebné infrastruktury dopravní, energetické a informační a lopotně se snažit držet krok s ujíždějícím světem? Čím déle si toto budeme myslet, tím krutější bude probuzení z růžového snu.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
