Týden po vstřebání výsledků amerických voleb, kdy prvotní rauš na akciových i devizových trzích vystřídala v případě akcií jejich první povolební realistická korekce, se prvoplánové reakce proměňují v hlubší a promyšlenější pohledy na to, co nás v následujících měsících a letech čeká. A také jak intenzivní a nové to bude a do jaké míry to povede k žádoucímu probuzení Evropy i nás samých v ní.
První signály ohledně budoucí personální sestavy nové americké administrativy napovídají, že to může být velmi rychlé, dynamické, s ohledem na předchozí stav nekonvenční a zcela určitě ku prospěchu posílení silných amerických stránek a potlačení těch slabých. Zjednodušíme-li tento pohled do ekonomických kategorií, dostáváme se k tématu cel (a možné eskalace obchodních válek), nové dělby práce ve vojenské oblasti (se zvýšenými fiskálními nároky na evropské země) a postoji k zelené a digitální transformaci (kde zelená složka tíhne k rozvolnění, včetně amerického vyvázání se z globálních závazků, kdežto u složky digitální lze očekávat další prudké sešlápnutí plynu a akceleraci).
Reakce českého byznysu na Trumpa: Inspirace pro Evropu, musíme změkčit Green Deal, říkají Muchna, Juříček, Kadlecová a další
Jak bude Evropa schopná na to vše reagovat, přizpůsobit se a poučit? Trochu jako noc a den vypadá mírně estrádní, ale energií nabité představování osobností, které se mají postarat o to, že Amerika bude opět velká, s paralelně probíhajícím slyšením kandidátů na pozice v budoucí Evropské komisi. Evropské parlamentní grilování napovědělo, že řada kandidátů, i pod vlivem Draghiho zprávy, si je dobře vědoma vážnosti situace ohledně evropské konkurenceschopnosti. Současně se však neodvážila k nekompromisnímu předložení radikálních reformních kroků, které by situaci mohly kvalitativně změnit. Záblesky odvážných návrhů se stále ztrácejí ve škrobené a pokrytecké strnulosti a instinktivní obavě nebýt odvážný příliš.
Jak se ve světle toho všeho postavíme k problému českého letadla, které bez razantního, odpovědného a realitě odpovídajícího řešení má bohužel velkou šanci dolétat a padnout podobně jako ČSA? Můžeme si dovolit v takto dynamicky proměnlivém světě strčit hlavu do písku a nadále si myslet, že s relativně nízkou daňovou zátěží zvládneme ufinancovat důchodový systém, aniž dojde k vytvoření významného fondového pilíře? Že budeme schopni garantovat se zcela minimální spoluúčastí kvalitu zdravotní péče, že samozřejmostí zůstane bezplatné vysokoškolské vzdělávání a při tom všem budeme masivně investovat do urgentně potřebné infrastruktury dopravní, energetické a informační a lopotně se snažit držet krok s ujíždějícím světem? Čím déle si toto budeme myslet, tím krutější bude probuzení z růžového snu.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist