Pracuje jako můj zaměstnanec, ale vyjde mě levněji. Přibývá firem, které řeší nábor lidí nelegální cestou

Mezi českými zaměstnavateli se v posledních letech rozmohl nový nešvar. Stále více firem si ve snaze ušetřit najímá nové pracovníky pomocí smluv o dílo s takzvanými černými agenturami práce. Tyto smlouvy jsou však jen naoko. Ve skutečnosti jejich lidé pracují spolu s kmenovými zaměstnanci a rozdíl není vidět ani v samotné náplni práce.

Jen například na podlaze výrobní haly je u jedné z linek nakreslena čára a zároveň uvedena informace, že její provoz obstarávají pracovníci subdodavatelské společnosti. Ta ale na rozdíl od agentury práce nemá potřebnou licenci, a nepodléhá tak regulaci ze strany ministerstva práce a sociálních věcí. Kvůli tomu stát přichází o peníze.

„V poslední době jsme zaznamenali zvýšený výskyt uvedených problémů,“ potvrzuje Blanka Šefránková, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy. Problémem se proto nyní zabývá pracovní skupina, která vznikla na ministerstvu práce. Úředníci se spolu se zástupci byznysu či agentur práce snaží najít cestu, jak nelegální praxi omezit.

Proč je takzvané zastřené zaměstnávání problém? Podnikatelé, na které zaměstnavatel outsourcuje část práce, mu sice de facto zajišťují zaměstnance, oficiálně však pouze dodávají službu. Často jde totiž o jednotlivce, kteří pod sebou mají pracovníky, které mohou dodat různým firmám. Na rozdíl od spolupráce s personálními agenturami je pro firmy tato varianta výhodná například v tom, že tito pracovníci nemají nárok na stejně vysoké mzdy jako kmenoví zaměstnanci.

„Na trhu se vyrojilo spoustu těchto firem, které obchází zákon. Svým zaměstnancům platí často minimální mzdu a vše ostatní jim dávají bokem. Společnosti, které si je najmou, vnímají, že tak ušetří spoustu peněz, zejména na odvodech na sociální a zdravotní pojištění,“ popisuje generální ředitelka agentury Hofmann Personal Gabriela Hrbáčková.

Firmy už starosty neobejdou. S větším náborem cizinců budou muset souhlasit obce, kde pracovníci mají žít

19. 12. 2024 ▪ 4 min. čtení

Data, o kolik kvůli tomu stát přichází na pojistném, ministerstvo práce nemá. „Zastřené zprostředkování zaměstnání je nelegální činnost, lze tedy jen obtížně odhadnout rozsah jeho výskytu na trhu práce,“ říká mluvčí ministerstva práce Jakub Augusta. Dodává, že samotné zastřené zaměstnávání ještě nemusí znamenat, že k únikům na pojistném opravdu dochází.

Na to má vliv až to, zda a případně o kolik se liší výdělky kmenových či agenturních pracovníků a lidí, kteří pracují pro firmu, která na základě smlouvy o dílo dodává službu. Podle propočtů, které mají HN k dispozici, však mohou státu na odvodech utíkat až desítky miliard korun ročně.

Kromě toho, že si tito pracovníci často vydělají méně než jejich kolegové na stejné pozici, je problémem i to, že mnohdy pracují podstatně více, než je zákonem stanovená pracovní doba. Může za to jejich často nevýhodné postavení vůči jejich oficiálnímu zaměstnavateli, často totiž nemají klasické pracovní smlouvy, ale pracují na „dohody“ nebo nemají smlouvu vůbec.

Trend je rozšířený zejména v logistice nebo výrobě. „U služeb, jako je třeba úklid v administrativních budovách nebo například obsazení recepce, je outsourcing služby v pořádku. Ale výrobní linka ve fabrice, kde se outsourcuje deset dělníků, už je problém,“ míní marketingový ředitel personální agentury ManpowerGroup Jiří Halbrštát.

„Největší kámen úrazu je v kontrolách. Stát není schopen to efektivně odhalit a firmy si z toho nic nedělají,“ doplňuje Hrbáčková.

Inspektorát práce se nicméně na zastřené zaměstnávání v posledních letech zaměřuje častěji. Loni provedl celkem 412 kontrol a tuto nelegální praxi odhalil u 263 subjektů. Celkem za to inspektoři rozdali loni 253 pokut v celkové výši 151 milionů korun. Předloni odhalili inspektoři při 420 kontrolách celkem 309 hříšníků. 

Zhruba tři čtvrtiny nelegálně zaměstnaných osob tvoří cizinci ze zemí mimo Evropskou unii. „I v roce 2025 budeme zastřenému zprostředkování práce věnovat mimořádnou pozornost,“ ujišťuje mluvčí Státního úřadu inspekce práce Richard Kolibač.

I když za tuto praxi hrozí firmám pokuta až do výše 10 milionů korun, podle Hrbáčkové hrozba na řadu z nich nezabírá, byť trest mohou dostat obě strany. Dochází prý k tomu, že „dodávající“ podnikatelé po vyměření sankce přestanou komunikovat nebo si založí novou živnost, pod kterou v činnosti dál pokračují.

Stále sofistikovanější jsou údajně i zaměstnavatelé. „Mají třeba interní týmy, které řeší, aby vše bylo v pořádku. Podnik jim v rámci outsourcingu de facto dodává lidi, a dokonce i fakturuje odpracované hodiny. Tyto týmy to pak přepočítávají třeba na vyskladněné palety, aby se dostálo smlouvě o dílo,“ vysvětluje Hrbáčková.