40 hodin týdně? Firmy už na nich netrvají

Mezi benefity, které skutečně fungují, patří kromě atraktivní mzdy stále více také jistota zaměstnání a rovnováha mezi soukromým a pracovním životem. Tyto takzvané měkké faktory jsou pro zaměstnance čím dál důležitější, ukázaly výsledky průzkumu Workmonitor. Práce odkudkoli a v hodinu, která se člověku hodí, je čím dál žádanější. „Co naopak nefunguje, jsou sportovní benefity nebo slevy pár procent na obchodních portálech. Na to už zaměstnanci neslyší,“ říká Martin Jánský, šéf českého Randstadu, jednoho z největších hráčů mezi personálními agenturami.

Nejoblíbenějším zaměstnavatelem v Česku se letos stala firma Lego Group. Zvítězila již třetí rok po sobě. Co je na práci pro Lego tak lákavé?

Jde o kombinaci více faktorů. V první řadě dobře pracují s motivací, a to jak s cílením na nové zaměstnance, tak na ty stávající. Není zas tak časté, že společnost takto přemýšlí. Dost často vidíme, že jakmile firmy nalákají pracovníky do svých řad, trochu na ně zapomínají. U Lega je to naopak, klade důraz na péči o své lidi.

I jejich výrobní provoz je velmi čistý, moderní, snaží se usnadňovat práci svým zaměstnancům a také v posledních několika letech velmi úspěšně usilují o wellbeing, tedy o pohodu pracovníků, a o skloubení jejich soukromého a pracovního života. Zaměstnanci Lega mají velmi dobře zařízené zázemí relax roomů, odpočinkových místností a v kampusu továrny vybudovali pro své zaměstnance i fitness centrum. V neposlední řadě jim pomáhá, že jejich produkt je oblíbený a známý, je vidět na trhu. A to zdaleka už ne jen mezi dětmi, Lego už svými produkty cílí i na dospělé.

Z letošních výsledků vašeho průzkumu vyplývá, že se změnila skladba náborových nástrojů. Poměrně hodně vyskočily pracovní portály. Čím to podle vás je?

Ano, dříve pracovní portály k hledání práce využívalo třicet procent respondentů a tento podíl se opakoval několik let. Letos je dvojnásobný, pracovní portály vyskočily na šedesát procent, respektive tolik respondentů uvedlo pracovní portály na první příčce jako místo, kde hledají profesní uplatnění. Oproti tomu poměrně poklesly firemní kariérní stránky. V předchozím roce je uvedlo 46 procent dotazovaných, teď je to jen 24 procent. Kandidáti asi přišli na to, že na pracovních portálech mají všechno pohromadě a že nabídka je tam poměrně pestrá. Tím pádem nemusí brouzdat po stránkách jednotlivých firem. V dalších částech výzkumu se ptáme i na to, kde lidé práci skutečně našli. A i zde se nám potvrzuje, že pracovní portály hrají prim a že se na nich skutečně práce nachází častěji než na firemních stránkách.

Co bylo druhým nejčastějším rozcestníkem pro hledání práce?

Na druhém místě se umístilo doporučení a to se dlouhodobě nemění. A každý čtvrtý člověk hledá zaměstnání přes personální agenturu, konkrétně 22 procent.

Jak zaměstnanci vnímají roli umělé inteligence na trhu práce?

To je další trend, který nyní pozorujeme – postupně se zvyšuje procento lidí, kteří v práci umělou inteligenci používají, a zvyšuje se i podíl těch, kteří říkají, že umělá inteligence nějakým způsobem zasáhne do pracovního trhu. Většinou se k tomu respondenti stavějí neutrálně, říkají: oukej, nějaký dopad to mít bude, ale vyváží se negativní a pozitivní stránky. To si myslí zhruba 43 procent dotázaných. Třetina, 37 procent, bere roli umělé inteligence pozitivně, ale trochu vzrostl i počet těch, kteří AI vnímají spíše v negativním světle. V roce 2024 to bylo 12 procent, letos už 14 procent.

Z čeho konkrétně mají lidé nejčastěji obavy?

Už se nebojí, že jim umělá inteligence vezme práci, spíš mají obecně strach z toho, co dokáže a jestli se nějakým způsobem nevzbouří.

Co rozhoduje o tom, zda zaměstnanec ve firmě zůstane?

Atraktivní mzda a benefity jsou dlouhodobě na vrcholu žebříčku atributů, které zaměstnanci hledají. Ale fungují tam i jiné atributy, jako například finanční stabilita firmy, jistota zaměstnání, rovnováha mezi soukromým a pracovním životem. Tyto měkké faktory nabývají čím dál většího významu.

Jaké benefity jsou podle vašeho průzkumu skutečně chtěné a motivační?

V Česku dlouhodobě hrají prim benefity, které pomáhají zaměstnancům s finančními náklady a šetří jejich čas. Mezi nejoblíbenější patří příspěvek na stravování, protože pomáhá s rodinným rozpočtem. Podobně vyhledávaným benefitem jsou příspěvky na dopravu a extra dovolená. Pět týdnů dovolené už je standardem, čtyři týdny zaměstnanci nesou dost nelibě. Naopak mnoho zaměstnavatelů nabízí ještě více dovolené, třeba šest týdnů. Dále jsou oblíbené benefity zaměřené na wellbeing, kam patří flexibilní pracovní doba a home office. Zajímavé jsou i finanční odměny, například výroční bonus a výkonové prémie nebo třináctý plat. Ale velmi motivační jsou i benefity jako vzdělávání, kurzy a školení, možnost rozvíjet své dovednosti a zvyšovat si kvalifikaci.

Které benefity naopak vůbec nefungují?

Třeba sportovní aktivity, protože mají význam jen pro určitou skupinu zaměstnanců. Firmy je ale přesto zavádějí, i když to není optimální. Společnosti by se měly snažit o benefit, který využije co nejvíce jejich lidí. Také moc nefunguje, když inzerují výhody, které jsou již vnímané jako samozřejmost, typicky pět týdnů dovolené, stravenky, káva zdarma a podobně. Tím nechci říct, že jsou zbytečné, jsou důležité. Ale coby lákadlo v inzerátech už moc nefungují. Jsou spíše k pobavení. Moc nezabírají ani benefity s nízkou finanční hodnotou, třeba sleva dvě procenta na nějakém obchodním portále.

Když srovnáte výsledky vašeho průzkumu za osm let jeho konání, vidíte v Česku nějaký trend?

Začnu tím, co zůstává, a to je atraktivní mzda a benefity, zhruba 65 procent zaměstnanců říká, že tyto dva faktory jsou pro ně důležité. Také se velmi vysoko pohybuje finanční stabilita firmy, ta bývá na druhém místě. Posledních tři až pět let však vidíme na čím dál vyšší pozici v žebříčku měkké faktory, jako je příjemná pracovní atmosféra, do které spadá nejen hezké pracovní prostředí, ale také jak se firma chová k zaměstnancům. Výrazně se do toho začínají promítat témata inkluze a rovnosti přístupu k menšinám. Dost často se propisuje i to, jak se zaměstnavatel staví k sociálním tématům, typicky například k válce na Ukrajině, k menšinám a znevýhodněným, k genderové vyváženosti či charitě. Zejména mladší generace na toto velmi detailně hledí. Stále výše v žebříčku stoupá work‑life balance, což letos 50 procent dotázaných označilo za nejdůležitější faktor. Celkově je rovnováha mezi pracovním a osobním životem na pátém místě v žebříčku. Zejména u mladších lidí z generace Z je tento požadavek velmi vysoko, naopak u starších lidí hraje prim jistota zaměstnání.

Co konkrétně se myslí work‑life balance? Znamená to například, že je firma ochotná nechat člověka půl roku pracovat z pláže v Thajsku?

Je to hlavně flexibilní pracovní doba, kterou si zaměstnanec řídí sám. Dále je to home office a hybridní modely, tedy člověk si sám volí, odkud bude pracovat. Spadá do toho i délka dovolené a ano, také práce ze zahraničí. Řada lidí využívá i sabatikl, kdy zaměstnavatel umožní dlouhodobou dovolenou jako odpočinek. A nepochybně sem patří i podpora duševního a fyzického zdraví. To fyzické firmy podporují už dlouho. Jde třeba o permanentky na sportoviště, ale v posledních letech se čím dál víc prosazuje podpora duševní, kdy firma nabídne možnost konzultace s psychologem.

Nejlepší zaměstnavatelé

Stáhněte si přílohu v PDF

Co méně obvyklé benefity typu na den dobrovolníkem? Je tohle pro oblíbenost zaměstnavatele zásadní?

Občas se objevují, ale jde spíše o okrajovou záležitost. Je to vlastně i určité potvrzení, že můj zaměstnavatel se stará o sociální prostředí, že se snaží pomáhat různým znevýhodněným skupinám, a to nejen tím, že je zaměstná, ale chce je podporovat i jinak. Například tím, že umožní svým zaměstnancům vyjet do domova seniorů či pomáhat dětem.

Dalším z nevšedních benefitů jsou krátké pátky, nebo dokonce čtyřdenní pracovní týden. Je tohle lákadlo pro zaměstnance?

Je to trochu populistické téma, ale řekl bych, že dnes krátké pátky nejsou nic neobvyklého, zejména v kancelářských provozech. Ne že by lidé v pátek nepracovali, ale často využívají flexibilní formu zaměstnání tak, aby třeba v létě nemuseli trávit odpoledne ve firmě u počítače. A čtyřdenní pracovní týden je něco, k čemu se celkem jistě v budoucnu propracujeme. Dříve jsme pracovali sedm dní v týdnu, potom šest a nyní pět. Není důvod si myslet, že to jednou nebudou čtyři. A není to až tak daleká budoucnost. Dnes již mnoho lidí nemusí pracovat čtyřicet hodin týdně. Spousta zaměstnavatelů požaduje výkon, odvedení práce, ale nutně netrvá na tom, že to musí být právě čtyřicet pracovních hodin.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.