Dala nám inflace „sbohem“, nebo jen „na shledanou“?

Poslední inflační čísla načrtla poměrně hezký obrázek. Spotřebitelské ceny se na roční bázi dostaly, aspoň dočasně, dokonce pod inflační cíl ČNB. Nicméně ve výhledu na další měsíce je opatrnost stále namístě. Předně – při pohledu na dubnové číslo je zřetelné, že hlavními tahouny poklesu byly energie, potraviny a srovnávací základna z minulého roku. Ve všech případech se jedná o složky, které se mohou rychle měnit, u prvních dvou například vlivem situace na ropných trzích nebo sezonnosti, jelikož jedním z kouzel inflace je právě to, že se na rozdíl od jiných makroukazatelů příliš neočišťuje.

Právě ale jádrová inflace, tedy bez energií a potravin, zůstává na třech procentech, a to zejména v důsledku vyšších cen služeb, které se nechtějí nechat přemluvit k poklesu. Ba co víc, toto koresponduje s jejich nedokonalým předstihovým indikátorem, a sice cenami tržních služeb pro podniky v rámci indexu cen výrobců (audity, poradenství apod.). Ty totiž dlouhodobě dosahují hodnot výrazně nad třemi procenty, a jsou to navíc přesně tyto pracovně náročné služby, jež více propisují mzdovou dynamiku, nyní poměrně slušnou. Nicméně celková inflace ve výši kolem 2,4 procenta za celý tento rok je docela pravděpodobná, ačkoli do ní ještě mohou ještě promluvit případná navýšená světová cla.

Komentář

Zrádná inflace služeb: posouváme se na Západ a v pohostinství chybějí lidé. Co brání ČNB v rychlejším snižování sazeb?

29. 4. 2025 ▪ 4 min. čtení

A i když toto číslo vypadá neškodně, nezapomínejme: stejně jako investiční poradci s oblibou zmiňují sílu složeného úročení u investic, složená inflace je jeho „temné zrcadlo“. Funguje stejně, jen místo jejího zvyšování více a více ukusuje hodnotu peněz. Je to jako snažit se jít nahoru po někdejším sovětském eskalátoru, který ovšem jede docela rychle dolů – a nám se nedaří rozběhnout, protože nemáme nebo nemůžeme mít investice nebo jsme si zapomněli říct o přidání. Může se pak stát, že pocitově se nám nyní bude jevit řada věcí okolo nás dražší, než odpovídá nyní už nižším ročním navýšením, a to z toho důvodu, že nejsme navyklí na zvýšené ceny z předchozího období. Máme totiž často tendenci pamatovat si staré ceny a nahromaděná plíživá inflace je ničí rychleji, než si jsme schopni uvědomit nebo i někdy rychle spočítat. Ostatně ta dvě procenta ze stovky za oběd bývala přece jen méně než ze dvou stovek, tráva byla zelenější a potůčky také tekly rychleji.

Na závěr tedy můžeme tak trochu cimrmanovsky dodat, že inflace nikdy neříká „sbohem“, ale spíš nás jen na čas ghostuje. Doufejme, že to bude aspoň co nejdéle a že složené úročení u investic mezitím porazí složenou inflaci o několik parníků, aspoň Queen Mary a Vyšehrad dohromady.