„Hra na kuře“ a další strategické „libůstky“ ze současné Ameriky

Při pohledu na neutuchající vyhlašování, posouvání, snižování a zvyšování cel mě napadají různé věci. První, pravda značně prozaická, je scéna z letního filmu Slunce, seno a pár facek, kde Helena Růžičková alias Škopková reaguje na oznámení dcery Blaženy o tom, že si „doktora nevezme“, mimo jiné slovy „… tady nákupy za statisíce, třikrát posíláme oznámení, že se vemete, že se nevemete, že se vemete, že se nevemete…“. Nicméně pokud zvolíme přece jen poněkud vážnější notu, většinu celní eskapády lze například optikou ekonomicko-strategického chování popsat zřejmě třemi koncepty, které, jak se zdá, americká administrativa buď záměrně. nebo náhodně používá.

Prvním je známá „hra na kuře“ (game of chicken), tedy konfliktní situace typicky mezi dvěma hráči, kdy ani jeden z důvodu zachování tváře nechce „uhnout“, ačkoli by to byl vítaný výsledek hry. Ta už tu byla mnohokrát. V mezinárodním obchodě naposledy při roztržce mezi Spojenými státy a Čínou za prvního Trumpova prezidentování. Dnes vidíme její obdobu znovu zejména (ale nejen) vůči Číně, ale prozatím v podstatně mírnější podobě. Vyhrocení nás patrně ještě čeká.

Druhým konceptem je „výhoda prvního tahu“. Ten se využívá mimo jiné v modelování některých oligopolních tržních struktur, v nichž jedna firma udělá první krok, tím se dostane do role „vůdce“ (leadera). Tento tah je zároveň považován druhou stranou za důvěryhodný, a ta se pak stává takzvaným sledujícím/následníkem (followerem). V případě současné celní roztržky je oním následníkem přirozeně zejména Evropa, která musí reagovat na první tahy (oznamování cel a jejich výše) Spojených států, ať již budou nakonec jakékoli, což ji řadí do více či méně nevýhodné pozice. Nynější americká administrativa dává navíc najevo svou důvěryhodně bojovnou pozici tím, že na každé případné protiopatření z „naší“ strany reaguje hrozbou další eskalace, jakkoli by to i pro ni bylo nepochybně ekonomicky bolestivé.

Komentář Julie Hrstkové

Americká cla, poslední hřebík do rakve konkurenceschopnosti Evropy

15. 7. 2025 ▪ 4 min. čtení

Posledním konceptem, který se v současnosti nabízí, je „anchoring“ (kotvení). Pojem z behaviorální ekonomie, který ukazuje, jak se první poskytnutá informace následně bere jako referenční bod pro další vývoj. Proto i začínat s vysokými hodnotami cel a pak je jakoby z dobré vůle snižovat, po cestě uzavřít výhodné „dealy“ a například posunout ad acta digitální daň, může být výhodné. Evropa si nakonec oddychne, že to nebude třicítka, ale patnáctka, a prezident Trump ukáže Texasanům ve Fox News, co všechno geniálně vyjednal, a ještě uvalil cla.

Není zcela zřejmé, do jaké míry jsou současná rétorická cvičení na druhé straně Atlantiku jenom šum a improvizace. Nicméně jejich možné záměrné strategické aspekty musíme mít neustále na paměti a neskákat na příliš sladký javorový sirup. Je to možná právě to, co Američané umí vyvážet docela dobře, a my to od nich koupíme zabalené navíc v „roztomilé“ celní přirážce.