Česko a zdravotnictví: dostupnost i péče patří k nejlepším v Unii. Jsme ale neefektivní a zdraví si ve velkém kazíme sami

Nejlepší, zdarma a s nízkými náklady. To je nejčastější popis českého zdravotnictví nejen z řad politiků, ale i samotných lékařů. Jenže se z něj podle expertů i dat už brzo stane spíše mýtus. Česko má sice nízkou mortalitu dětí, dobře nastavené screeningové programy i relativně dobrou dostupnost zdravotní péče. Ale tuto pozitivní pohádku kazí několik základních ukazatelů: nízká efektivita, nepřipravenost na budoucnost a nedostatečná péče o sebe sama. Jaká jsou tedy základní fakta o českém zdravotnictví? 

Začněme u pozitivních zpráv: v loňském roce se Česko v oblasti zdraví a bezpečnosti dostalo v Indexu prosperity a finančního zdraví na první místo v EU. Od roku 2022, kdy tento index vznikl, stoupalo stále výše, až se dostalo na nejvyšší příčku. Důvodem premiantství byla vedle skvělé péče o novorozence také dostupnost zdravotní péče. Kvůli dlouhé čekací době, vzdálenosti od nemocnic či finanční nákladnosti si ji nemohlo dovolit jen 0,4 procenta obyvatel Česka. Rok před tím to byla polovina. Ale i tak se jedná o páté místo v unijním srovnání. Jen pro srovnání: v Estonsku, které je na žebříčku úplně poslední, byla v roce 2023 zdravotní péče nedostupná pro 9,1 procenta obyvatel. Ještě v roce 2018 to bylo dokonce 16,4 procenta.

Komentář

10 bolestí českého zdravotnictví. Experti sepsali, co je třeba změnit, aby se systém nezhroutil

11. 10. 2023 ▪ 4 min. čtení

Pobaltskou zemi k pomyslnému dnu stahují především nákladnost péče a dlouhé čekací lhůty na vyšetření. Hůře jsou na tom i všechny okolní země, které sráží v žebříčku právě dlouhá dojezdová doba k lékaři v kombinaci s čekací lhůtou. Vzdálenost k lékařské péči je v Česku dána zákonem a patří k nejkratším v Evropě. I čekací lhůty jsou ve srovnání s Evropou v Česku kratší. (Až na katastrofická data o psychiatrické péči, kdy v Česku na sto tisíc obyvatel připadalo v roce 2021 15 psychiatrů, v sousedním Německu to bylo dvakrát tolik, ve Švýcarsku dokonce 52,3 psychiatra na sto tisíc obyvatel.)

Skvělý screening pohyb nenahradí

Velmi dobře jsou nastavené i screeningové programy: jak ty novorozenecké, tak ty pro dospělé. Ty jsou svou škálou a dostupností jedny z nejlepších v unii. Nadprůměrné výsledky vykazuje Česko i v počtu některých podstoupených prevencí: od rakoviny prsu po děložní čípek.

A právě tady přichází první zádrhel, nadprůměrná čísla týkající se preventivních prohlídek sráží podprůměrná snaha Čechů starat se více sami o sebe. Téměř polovinu všech úmrtí v Česku lze přičíst takzvaným behaviorálním rizikovým faktorům, tedy špatnému jídlu, kouření a spotřebě alkoholu i nedostatku pohybu. Zatímco podíl kuřáků klesl pod průměr EU, nadměrná konzumace alkoholu zůstává jednou z nejvyšších v EU a míra obezity už je nad průměrem EU. 

S tím souvisí i délka dožití a život ve zdraví. Oba ukazatele naznačují, že v tomto ohledu mají Češi stále co dohánět. Dokazují to i data o délce života ve zdraví. Češi se totiž nejenže dožívají nižšího věku, než je průměr EU (79 ku 81 let), ale hlavně žijí kratší dobu ve zdraví, což je indikátor, který se v posledních letech hodně skloňuje. V Česku si člověk plného života bez omezení užívá průměrně do 62 let, v Evropě je průměr 63,1. Například na Maltě žijí ve zdraví skoro o deset let déle, v Rakousku o osm.

Zároveň míra úmrtnosti na příčiny, které jsou považovány za preventabilní nebo léčbou odvratitelné, byla v roce 2020 o 25 procent vyšší, než činil průměr v EU. Typicky se jedná o rakovinu tlustého střeva nebo ischemickou chorobu srdeční. Ve schopnosti léčit rakovinu jsou na tom Češi obecně podprůměrně. Ještě v roce 2021 byla úmrtnost na rakovinu o 10 procent vyšší, než je průměr EU: u rakoviny tlustého střeva a konečníku je to dokonce o 19 procent a u slinivky břišní o 23 procent, u rakoviny prostaty o tři procenta, nadprůměrné výsledky vykazuje Česko jen u rakoviny prsu. 

Příliš mnoho lůžek i návštěv lékařů

Častým argumentem politiků při debatách o nedostatcích českého zdravotnictví je jeho údajná bezplatnost. Jenže data ukazují něco jiného: i když přímé ošetření je obvykle zdarma, velkou část peněz lidé dají za léky. Když se započítají zdravotní odvody, zdravotnické prostředky, náklady za zubní hygienu nebo léky, pak byla v roce 2023 celková úroveň spoluúčasti v Česku 12,7 procenta. To je sice pod průměrem EU, přesto rozdíl 12,7 procenta ku 14,5 procenta není natolik výrazný.

Jedním ze základních problémů tuzemského systému je jeho neefektivita. A to nejen u počtu lůžek (6,7 lůžka na tisíc obyvatel v Česku vs. 4,8 lůžka průměr EU), která jsou navíc nedostatečně obsazena (67 procent v Česku oproti 73 procentům v celé EU před pandemií v roce 2019), ale také v počtu návštěv lékaře. K němu Češi průměrně zajdou skoro osmkrát ročně, což je o třetinu více, než je evropský průměr.  Tito lékaři jsou navíc zavaleni administrativou, takže jejich čas na to opravdu léčit je oproti evropským kolegům velmi nízký. „Švédsko má mnohem lepší zdravotnické výsledky, přitom má mnohem méně návštěv u lékaře, to musíme změnit,“ říká poradce prezidenta pro zdravotnictví a ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Jakub Hlávka. Podle něj to vyžaduje zejména větší kompetence pro praktické lékaře, kteří by pak nemuseli sloužit jen jako „rozdělovači“ pacientů mezi ambulantními kolegy. Připomíná ještě jeden klíčový nedostatek českého zdravotnictví a to je digitalizace. „Digitální inovace se adaptují velmi pomalu  a celkově v digitalizaci zaostáváme i za stejně bohatými zeměmi,“ říká Hlávka. 

S heslem „hůř už bylo“ si tentokrát Češi nevystačí, protože to horší dle všech možných prognóz teprve přijde. Nevládní organizace Globsec upozorňuje, že Česko není vůbec připraveno na problémy budoucnosti: tedy na stárnutí populace, nárůst výskytu chronických onemocnění nebo nedostatek zdravotnického personálu. V Indexu připravenosti zdravotní péče (Healthcare Readiness In­dex, HRI) z 27 evropských zemí skončilo české zdravotnictví na 10. místě od konce. „Je potřeba provést strukturální změny celé zdravotnické sítě tak, aby byla více připravena na stárnutí populace. Máme na to nyní poslední volební období,“ dodává Hlávka.