Je zázrak, že vyšehradský most ještě slouží, ale doba Franze Josefa je pryč a sentiment by měl jít stranou, kritizuje expert rekonstrukci

Už 125 let spojuje pražský Smíchov s Výtoní. Vyšehradský most je panoramatickou dominantou hlavního města, jeho havarijní stav ale rozdělil Pražany na dva tábory. Část volá po rekonstrukci, další tvrdí, že jediným řešením je výstavba nového mostu.

Do první skupiny patří mimo jiné Národní památkový ústav, UNESCO a občanské iniciativy, které argumentují nejen kulturní hodnotou mostu, ale i nutností zvýšit železniční kapacitu, a to co nejdřív. Do deseti let by totiž měl most přepravit denně přes 500 souprav. Aktuálně jich v opatrném a zpomaleném tempu nepřeveze ani polovinu a i to je podle odborníků na hranici jeho dnešní kapacity.

Dosluhující ministr dopravy Martin Kupka (ODS) dal v září této skupině za pravdu, když odvolal původně schválenou výstavbu nového mostu a naopak potvrdil „jen“ rekonstrukci. Opřel se přitom také o studii Nadačního fondu pro záchranu mostu, kterou zaplatilo několik českých miliardářů. Podle té by rekonstrukce byla levnější a výměnu by potřebovalo jen 15 procent konstrukce mostu.

Jenže na straně druhé stojí část odborné veřejnosti v čele s Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT). Ta Kupkovo rozhodnutí označila za nesprávné a politicky motivované. Podle nich ministr ignoruje názory kompetentních odborníků a především těch, kteří budou za dílo odpovědní, tedy autorizovaných inženýrů a provozovatele mostu, kterým je Správa železnic.

Podle člena komory a uznávaného experta na mostní konstrukce Pavla Ryjáčka obsahuje zmíněná klíčová studie několik fakticky nesprávných údajů. „Podle mého názoru bude nutné vyměnit něco mezi 50 a 60 procenty konstrukce. Údaje, které jsou ve studii nadačního fondu, jsou nereálné,“ říká v rozhovoru pro HN Ryjáček.