Teplárny budou bez uhlí. Nahradí ho plyn, biomasa nebo jádro

Na dálkové vytápění v Česku jsou napojeny zhruba čtyři miliony obyvatel. Polovina z nich odebírá teplo z vysoce emisního uhlí, jeho pálení zdraží emisní povolenky a uhelná éra se nevyhnutelně blíží ke konci. Teplárenství není výjimkou. Už na konci tohoto desetiletí by podle vládních plánů měla většina tepláren využívat ekologičtější paliva. Jaké alternativy vůči uhlí jsou k dispozici, jak daleko už proměna teplárenství postoupila, kolik je toho ještě třeba udělat, kolik to bude stát a co to znamená pro ony čtyři miliony obyvatel, kteří teplo získávají z centrálního zásobování?

Mimo jiné také to bylo tématem debaty Hospodářských novin s názvem Transformace teplárenství v regionech. Diskuse se zúčastnili Miroslav Krpec, předseda představenstva Energotrans, Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky, Jan Habart, předseda CZ Biom, a Michal Macenauer, ředitel pro strategii EGÚ Brno.

Změny u největšího výrobce tepla v Česku

Teplárny nahrazují spalování hnědého či černého uhlí jinými palivy, nejčastěji zemním plynem nebo biomasou. Skupina ČEZ chce do roku 2030 investovat do dekarbonizace a modernizace teplárenství 80 miliard korun. Jedná se o druhou největší investici společnosti po výdajích do jaderné energie. Částka zahrnuje dotační podporu na modernizaci tepláren v Česku.

Transformace odchodu od uhlí probíhá už například ve společnosti Energotrans, která provozuje největší teplárenský komplex v Česku – Teplárnu Energotrans (dříve Elektrárna Mělník). Kromě pravé části Prahy zásobuje největší výrobce tepla v Česku i město Mělník a Neratovice, celkem na 250 tisíc zákazníků.

Uhlí z mělnické teplárny nahradí zejména paroplyn, biomasa, fotovoltaické systémy a tepelná čerpadla. V areálu teplárny vzniká také zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), které by mělo pokrýt minimálně 10 až 15 procent dodávek tepla. V Mělníku zkoumají i další možnosti, jednou z nich je akumulace tepla do roztavených solí. „Paleta možností je široká. Hlavní ale bude plyn a biomasa,“ říká Miroslav Krpec, předseda představenstva Energotrans.

Michal Macenauer, ředitel pro strategii EGÚ Brno, upozornil, že zemní plyn bude v příštích dvou desetiletích klíčovým transformačním médiem. Jeho význam ale bude postupně oslabovat a na jeho místo nastoupí čistší zdroje, jako biometan, tepelná čerpadla, elektřina z obnovitelných zdrojů a jaderné teplo. „Pokud se rozvine technologie malých modulárních reaktorů (SMR), počet lokalit s potenciálním zdrojem tepla by se výrazně zvýšil a v daleké budoucnosti by jaderné teplo mohlo pokrývat až 60 procent dodávek do centrálního zásobování,“ říká Michal Macenauer.

Rychlý odklon od uhlí kromě náhrady za plyn zahrnuje také biomasu. Podle Jana Habarta, předsedy CZ Biom, množství biomasy, které lze v Česku udržitelně získat, poroste. „V lesnictví jsme sice dosáhli určitého stropu, který souvisí s dřívější kůrovcovou kalamitou, kdy bylo k dispozici velké množství odpadního dřeva a klestu, ale proto se nyní musíme více podívat na to, jak biomasu získávat z pěstebního cyklu, z prořezávek a probírek,“ říká Jan Habart.

Klíčovým prvkem cesty k udržitelné energetice je také biometan. Jak Jan Habart v diskusi zdůraznil, Česká republika má obrovský potenciál pro jeho výrobu. „V zahraničí, například v Itálii, Dánsku nebo Francii, se produkce biometanu každoročně zvyšuje o 20 až 30 procent, a to nezačínají od nuly. Česká republika má v tomto směru obrovský potenciál, protože disponuje sítí bioplynových stanic. Máme velmi dobrou síť zemního plynu. Mnoho bioplynek vzniklo v návaznosti na bývalá zemědělská družstva, ve kterých už nějaká trubka na zemní plyn vede,“ vysvětluje.

Jak srovnat podmínky na trhu

Teplárenství ročně vyprodukuje více než 15 milionů tun CO₂, což představuje přibližně 20 procent emisí z energetiky. Přechod od uhlí k šetrnějším technologiím umožňuje snížení emisí skleníkových plynů o 60 až 80 procent v závislosti na typu nahrazovaného zdroje. Pro urychlení dekarbonizace českého teplárenství jsou k dispozici finanční prostředky z Modernizačního fondu, konkrétně z programu HEAT, který je určen na podporu tepláren, aby dokázaly do roku 2030 odejít od uhlí.

Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky, zdůrazňuje, že je důležité myslet i na období po roce 2030. Velký prostor vidí pro velká tepelná čerpadla. „Odhady říkají, že pokud se systém podaří dobře nastavit, mohly by v centrálních dodávkách tepla pokrývat zhruba 7 až 10 procent celkové spotřeby,“ říká. „Navíc je tu zajímavý prostor pro české firmy. Česko je totiž dominantním výrobcem tepelných čerpadel, takže nemusíme být závislí na dovozu technologií,“ dodává.

Debata se dále věnovala emisním povolenkám. Od roku 2027 musí všechny domácnosti využívající zemní plyn či uhlí platit za emise, které vyprodukují. Emisní povolenky mají zákazníky přimět k přechodu na čistší zdroje vytápění. Teplárny za emise ale platí už roky a zároveň je promítají do ceny tepla. Podle Miroslava Krpce proto stojí za diskusi srovnání podmínek na trhu. „Bydlím v rodinném domě, kde mám plynové topení, a tím pádem povolenky neplatím. Naši zákazníci v bytových domech ale v ceně tepla povolenky mají a musí za ně platit. Do budoucna je proto nezbytné otevřít debatu o tom, jak podmínky na trhu s teplem vyrovnat,“ říká Krpec.

Habart k tomu doplňuje, že Česká republika podle něj zaspala v postupném zavádění zdanění menších zdrojů. Německo či Švédsko začaly už podstatně dříve. Švédsko už v roce 1991 s uhlíkovou daní, která se postupně zvyšovala až na dnešních 180 eur. „Díky tomu, že byl tento růst dlouhodobě dopředu oznámen, měli lidé čas se na změny připravovat. V Česku se nyní diskutuje, zda daň zavést už od příštího roku, nebo až za několik let, což by znamenalo náhlý a výrazný skok, který může vyvolat i sociologické problémy,“ dodává Habart.