Vláda odpisů, ne dotací. Jaká je budoucnost českého hospodářství podle ministra průmyslu Karla Havlíčka

Ještě na žádném Fóru HN nedominoval jeden hlas tak výrazně, jako když byl jeho hlavním hostem Karel Havlíček. Publikum, v němž byly významné postavy ovlivňující český byznys, kulometná kadence slov politika, který se vrací do vlády, nezaskočila, naopak. Přesně takhle muže, který takřka po tři roky vedl souběžně dvě ministerstva a který se příští pondělí znovu stane šéfem resortu průmyslu a obchodu, znají.

A právě kvůli plánům budoucí vlády a diskusi s hlavním autorem hospodářského programu ANO mělo setkání konané den před Mikulášem v malostranském hotelu Augustin takřka rekordní účast.

Havlíček využil svou výmluvnost k tomu, aby přítomné lídry výrobních firem, bank, advokátních kanceláří či oborových organizací účinně přesvědčoval, že bude na ministerstvu dělat vše pro to, aby se v Česku dobře podnikalo a ekonomika rostla. Pokud se to povede, pomůže to splnit i další sliby jeho strany. Zasadí se také o redukci byrokracie, rychlejší odpisy, podporu výzkumu, podpoří lepší výběr daní či posílení třetího pilíře důchodového systému. Prvním dopodrobna rozebraným byznysovým tématem večera ale musely být ceny energií.

analýza

Česko má nového premiéra. Jaké budou první kroky Babišovy vlády a proč je pro něj důležitá Evropa?

10. 12. 2025 ▪ 8 min. čtení

Energie první v pořadí

Kvůli nim totiž politici ANO včetně šéfa strany a premiéra Andreje Babiše končící koalici průběžně „grilovali“ a tvrdili, že mají recept, jak energie v Česku zlevnit. Když tedy moderátoři večera, kterými byli šéfredaktor Hospodářských novin Jaroslav Mašek a jeho kolega Ondřej Houska, Havlíčka vyzvali, aby uvedl tři své priority, logicky se nejdřív ozvalo „ceny energií“.

„Celá podnikatelská obec čeká na to, že se srovnají ceny energií alespoň na průměr Evropské unie, což nelze rychle udělat jinak než přes regulovanou složku,“ shrnul podstatu svých záměrů Havlíček a dodal, že poplatek za obnovitelné zdroje, který je důsledkem roku 2010 a který „ještě musíme protrpět do roku 2030“, přebere stát. A to brzy, ideálně od začátku ledna příštího roku.

Otázka, zda je žádoucí postupovat plošně a platit podporu naprosto všem, tedy i podnikům, pro jejichž rozpočet dnešní ceny nepředstavují přehnaně velkou zátěž, Havlíčka do úzkých nepřivedla. Zaměřil se na 17 miliard korun, které chce nastupující vláda přihodit do banku k 24 miliardám vyčleněným ještě končícím kabinetem Petra Fialy. Tím se docílí toho, že podporované zdroje energie byznys nezaplatí přímo (přes daně tomu ale samozřejmě neunikne) ani korunu.

Fórum HN s Karlem Havlíčkem

Dalších 13
fotografií

Podle Havlíčka plošná pomoc smysl má: „Co se týká podnikatelského segmentu, tvrdím, že těch 17 miliard ve finále může být těch posledních 17 miliard.“ Čímž naznačuje, že neulehčit zátěž by mohlo být pro řadu podniků likvidační či dusící. „Kolik ztratíme, když tady tyto firmy nebudou zaměstnávat tak, jak zaměstnávají? Kolik ztratíme na sociálním, na zdravotním? Kolik ztratíme na dani z příjmů?“ vychrlí na moderátory i publikum řadu řečnických otázek.

A co ušetřit jednotky miliard rozdělením podniků podle typu či domácností podle příjmů a přispívat jen těm, kdo drahé energie nezvládají? Vždyť, jak připomněl Jaroslav Mašek, i v mnohem bohatším Německu mají na dotovanou elektřinu nárok jen energeticky nejnáročnější firmy a ještě je s čerpáním takové podpory spojena řada podmínek – například spojených s opětovnými investicemi do podpory dekarbonizace. Takové řešení by však podle budoucího ministra průmyslu a obchodu bylo vnímáno jako nespravedlivé, což za těch pár ušetřených miliard nestojí. Nedostatečné uspokojení poptávky voličů po zlevnění energií, a tedy politická nevýhodnost takového kroku plyne z toho, že „energeticky náročných firem, které dostávají speciální podporu skrze kompenzaci nepřímých nákladů, je v Česku jen necelá stovka“. Navíc by takové opatření nešlo udělat dřív než za několik měsíců, zatímco plošná podpora přijde bleskurychle.

Havlíček připomněl, že bráno podle parity kupní síly je v Česku energie takřka nejdražší, což nejde ignorovat. „Lidi to hrozně štve a srovnávají s cenou v nejbližších zemích. V Německu je cena přibližně stejná, ale mají tam trojnásobně vyšší příjem,“ připomněl. Přitom nejde „jen“ o domácnosti. „Firmy nakonec vždycky řeknou: My sneseme vyšší cenu, ale nesneseme, když ji jinde mají kvůli státnímu zásahu výrazně nižší.“

Když přišla řeč na zadlužení státu, Havlíček zmínil, že aktuální veřejný dluh na úrovni 43 či 44 procent HDP ho neznervózňuje. Zvýšené výdaje slíbené vítězným ANO by měly být zvládnutelné, pokud dojde k akceleraci ekonomického růstu. Procentní bod růstu navíc znamená 90 miliard příjmů navíc. Když se tyto peníze spárují s výdaji, které s růstem HDP také nevyhnutelně rostou, je to stále 20 miliard k dobru, shrnul Havlíček rozpočtovou aritmetiku. „Kdybychom růst zvýšili jen o dva procentní body, vlastně získáme 40 miliard korun na snižování strukturálního deficitu.“

A jak zvýšit růst? Nejlépe s pomocí vyšších investic, jenže ty jsou současně obřím výdajem. V případě dopravní infrastruktury už jde o takové peníze, že na všechny naplánované stavby stát mít nebude ani za vlády ANO. Kriticky se Havlíček vyjádřil o příliš velkoryse koncipované síti vysokorychlostních železnic (VRT).

Nová vláda chce také omezovat některé výdaje, ale neslibuje zázraky. „Můžete ušetřit jednotky miliard, připusťme nízké desítky, ale nemůžete šetřit stovky miliard korun. To je vyloučené a my si to musíme jednou provždy říct,“ vymezil se Havlíček proti přehnaným očekáváním. Problém může být v tom, že nejmenší koaliční partner ANO, Motoristé, chce směřovat k vyrovnanému rozpočtu, což úspory v řádu stamiliard vyžaduje.

Když se šéfredaktor HN zeptal, zda Havlíček při prosazování populističtějších částí programu ANO trpí – a jako příklad zmínil opětovné zastropování věku odchodu do důchodu –, dostal nečekaně otevřenou odpověď. „My potřebujeme uhrát 35 procent hlasů, jinak tady nebudeme vládnout.“ Kdyby na důchodech vláda ANO hodně šetřila, tak „mi sice budete říkat: Karle, to možná není úplně špatný, to je dokonce dobrý, ale pak získáme sedm procent a neprosadíme vůbec nic“.

Neprojíst budoucnost

Zajímavou debatu rozpoutalo vystoupení prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka, který za svou členskou základnu vyslovil názor, že na škodu by nebyly ani vyšší deficity rozpočtu, a tedy následně větší zadlužení státu, než s jakým se nyní počítá. „Ale nechceme, aby ty peníze šly do běžného zadlužení. Máme pocit, že by strategický investiční rozpočet měl být oddělený od běžného provozního rozpočtu státu,“ prohlásil Zajíček. Aby změna měla smysl, bylo by potřeba garantovat, že stát následně investice neomezí.

Havlíček nápad přímo nezavrhl, „jen“ poukázal na praktické potíže. Jednou z nich je současná výše mandatorních a kvazimandatorních výdajů, které dnes činí více než 90 procent toho, co stát utratí. Zavázat se ještě napevno ke strategickým investicím, ač by byly oddělené od běžných výdajů, by podle něj příliš omezilo manévrovací prostor ministra (v nastupující vládě ministryně) financí.

S Hospodářskou komorou si Havlíček vysloveně notuje, když je tématem přeregulovanost a byrokracie Česka. Líbí se mu koncept „legislativního detoxu“, díky kterému by došlo ke zjednodušování a revizi zákonů.

Ještě s větší vášní mluví nastupující ministr o povzbuzení ekonomického růstu skrze soukromé investice stimulované pomocí výhodnějších odpisů. „To je moje cesta a já bych hrozně chtěl, abyste udělali titulek „Nejsme vláda dotační, ale odpisová“, říká Havlíček a trvá na tom, že právě tato charakteristika rodící se kabinet nejlépe vystihuje. Tak proč jeho přání nevyhovět.