Kdo by měl stanovit příjmy guvernéra ČNB? Vedení banky by to být nemělo, když se za hrubou mzdu stydí

Inflační tlaky vyvolané prudkým růstem cen ropy a zemního plynu znovu probudí jestřáby v České národní bance. Snižování sazeb, ke kterému byl ještě před šesti týdny prostor, je pasé, k jejich zvyšování se ale bankovní rada odhodlat nemusí. Třeba se zdůvodněním, že cenový šok sám o sobě není důvodem ke zpřísnění měnové politiky, zvlášť v situaci, kdy celková inflace není daleko od inflačního cíle. Navíc cenový šok sníží ekonomický růst, což bude argument proti vyšším sazbám. Ty by ho přece ještě utlumily.

Centrálním bankéřům tedy zbývá hlavně rétorika. Oblíbené je zdůrazňování střídmosti. Z ČNB se v situaci, kdy vývoj směřuje k vyšší inflaci, vždy ozvou výzvy k uměřenému mzdovému růstu. Příliš rychlé přidávání předbíhající produktivitu práce se totiž kvůli rychlejšímu zdražování vymstilo. Národní banka může argumentovat, že jde příkladem. Na Příkopech totiž tempo přidávání zůstává pod pěti procenty ročně. A to jak u „prostých“ zaměstnanců, tak u vedení. V jeho případě si ale guvernér s bankovní radou pomáhají docela legračním trikem.