Od teoretických ekonomů často slyšíme, že nám koruna v krizi pomáhá, protože svým oslabením podporuje export. V praxi to ale vypadá trochu jinak. Zaprvé, oslabená koruna je vám k ničemu, když kvůli krizi vaše zboží skoro nikdo nekupuje. Zadruhé, jsme otevřená ekonomika. Hodně vyvážíme, ale také hodně dovážíme. A kvůli oslabené koruně teď za vše z dovozu zaplatíme mnohem víc. A zatřetí, mnoho exportérů počítalo s tím, že koruna bude vůči euru posilovat. Pojistili se proti tomu u bank a teď, když klesla o 12 procent, jim zbyly jen oči pro pláč.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Obecně lze říci, že celá naše debata o (ne)přijetí eura je zbytečně vyhrocená. Přitom euro je jenom měna. To, čím platíte, z vás neudělá bohatý ani chudý stát. To závisí na úplně jiných faktorech. Na tom, jestli jsou vaše firmy finálními výrobci, nebo jen subdodavateli. Jestli jsou vlastněné domácím, nebo zahraničním kapitálem a jestli jsou dostatečně digitalizované a robotizované.

Přijetí eura z nás samo o sobě neudělá Německo, nejúspěšnější evropskou ekonomiku, a zároveň to z nás zcela jistě neudělá ani Řecko. Je to zkrátka jenom měna. Proto jen čistě pragmaticky, nepoliticky a neideologicky počítáme plusy a minusy. A vychází nám z toho, že plusy převažují. Proč? Jsme exportně orientovaná ekonomika. Na vývozu do Evropské unie a eurozóny jsme zcela závislí. Do eurozóny jde 65 procent našeho exportu. A volatilita kurzu, který jednou stoupá, podruhé zase klesá − teď zrovna o 12 procent −, je obrovský problém, který všem zbytečně komplikuje život.

Chytré státy zkrátka platí eurem, ty ostatní sponzorují směnárny a banky. Jen tím, že měníme koruny za eura, každý rok přicházíme o 15 miliard korun. To jsou peníze, které by přitom mohly jít na stavby škol, nemocnic nebo silnic. Od zástupce zaměstnavatelů to asi bude znít divně, ale určitě by to přispělo i k většímu tlaku na dohánění západoevropských platů, kdyby si je lidé mohli rychle a jednoduše porovnat. Proto jsem nikdy nepochopil, proč jsou odbory v téhle věci tak vlažné.

Navíc máme jednu obrovskou výhodu. Experiment vstupu do eurozóny nemusíme testovat sami na sobě. Udělalo to za nás Slovensko. Je to menší země se slabší ekonomikou, která euro přijala v mnohem nevýhodnější době. A teď, po 11 letech, má euro na Slovensku podporu 70 procent obyvatel. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby někdo z našich politiků, třeba Andrej Babiš, našel odvahu a demytizoval nesmysly, kterých se tu lidé zbytečně bojí, tak si Češi euro oblíbí stejně jako Slováci. Vždyť hlavní důvod, proč Češi euro odmítají, je obava ze zdražení. Jednoznačný euromýtus, což díkybohu už přiznává i většina euroskeptiků.

Upřímně? Ani já nepovažuji za možné teď euro přijmout, když se ho po letité antievropské masáži bojí 80 procent obyvatel. Že současná vláda nestanoví termín pro jeho přijetí, jí nevyčítám. Ale vyčítám jí, a to velmi, že o euru s lidmi nehovoří a nechává je zbytečně žít ve strachu, který je přitom v mnoha směrech zcela neopodstatněný. Jako to už zmiňované zdražování. Nebo obava, že budeme muset platit něčí dluhy. Nebudeme muset. O pomoci ostatním státům se hlasuje jednomyslně. Takže případnou pomoc komukoliv můžeme zablokovat jedním zvednutím ruky našeho premiéra.

Jde samozřejmě i o politické téma strategického významu. Je možné, že po odchodu Británie se o budoucnosti Evropské unie bude rozhodovat především v eurozóně. Proto by bylo lepší být uvnitř a přispět k potřebné reformě eurozóny i Evropské unie jako takové. Jak říkají Britové: "Buď jste u stolu, nebo na stole." A já bych radši, abychom byli u stolu a už nikdy se nerozhodovalo "o nás bez nás", navíc tentokrát naší vlastní vinou.