Evropa potřebuje, aby měly ve volbách větší úspěch sociálnědemokratické strany. Jejich úpadek by mohl vést k nárůstu podpory krajní pravice a k ohrožení demokracie, říká v rozhovoru s HN profesor Othon Anastasakis, ředitel studií jihovýchodní Evropy na univerzitě v Oxfordu. Fakt, že z české sněmovny v říjnových volbách vypadla umírněná levice, tedy sociální demokraté, označuje za špatnou zprávu.
„Jsem proto rád, že v Německu ve volbách vyhrála sociální demokracie nebo že jsou socialisté u moci ve Španělsku. Je to potřeba. Důvodem je fakt, že potřebujeme, aby byl silný jak pravý, tak levý střed,“ zdůrazňuje Anastasakis, který byl v říjnu hostujícím profesorem na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekAnastasakis připomíná, že v posledních letech v Evropě ve volbách vítězily hlavně pravicové strany, zatímco sociální demokracie byla v řadě zemí Evropské unie na ústupu. „Když se ale nějaká země politicky dlouhodobě vykloní na jednu stranu, což bylo v posledních letech doprava, tak se pak stanou obecně přijatelnější i ideje krajní pravice. A to je nebezpečné. Když ale máte silnou jak umírněnou pravici, tak umírněnou levici, tak to zmenšuje prostor pro extrémy,“ říká Anastasakis.
V Česku velkou část voličů levice, tedy sociální demokracie a komunistů, převzalo hnutí ANO premiéra Andreje Babiše.
Anastasakis považuje za jeden ze základních problémů demokracie velkou nedůvěru občanů v politiky. „Není moc zemí, kde by jim lidé věřili. Jednou z nich je Německo a díky tomu funguje tak dobře. A také skandinávské státy. Já žiji ve Velké Británii. Lidem se tady líbí, když se premiér Boris Johnson vyjadřuje optimisticky. Ale nikdo doopravdy nevěří tomu, co říká,“ uvádí oxfordský profesor.
Na Univerzitě v Oxfordu je ředitelem Studií jihovýchodní Evropy. Předtím působil například na London School of Economics nebo jako poradce řeckého ministra zahraničí.
Zabývá se politickým vývojem balkánských zemí, přechodem k demokracii v jižní a jihovýchodní Evropě, současným populismem nebo vztahy Turecka a Evropské unie.
V Německu sociální demokraté překvapivě vyhráli zářijové volby a po 16 letech tak nejspíš ukončí vládu konzervativního bloku CDU/CSU. Jeho lídryně Angela Merkelová už ve volbách nekandidovala, i když je stále nejpopulárnější političkou ve své zemi. Kancléřem se tak nejspíš stane sociální demokrat Olaf Scholz.
Například ve Francii se ale situace sociální demokracie podobá spíše české ČSSD – tradičně silná umírněná levice prakticky vymizela a politice dominuje centristický prezident Emmanuel Macron a různě orientované pravicové síly, od konzervativců až po krajní pravici.
V posledních letech je hlavním tématem pravicově populistických stran, jako je francouzské Národní sdružení nebo německá Alternativa pro Německo, odpor proti migraci. V Česku na to před nedávnými volbami vsadilo také hnutí ANO a SPD Tomia Okamury. Případná další velká migrační krize by tak nejspíš podobným stranám pomohla.
„Je dobře, že počet migrantů přicházejících do Evropy není velký. Evropa ale problém fakticky přehodila na sousední země, jako jsou Turecko, Libye nebo Maroko. A to není řešení,“ říká Anastasakis.
Nejistota a nezaměstnanost po pandemii mohou nahrát návratu populistů, varuje politolog Timothy Garton Ash
Otázkou je, jestli vydrží dohoda uzavřená v roce 2016 mezi EU a Tureckem, která fakticky zastavila migraci přes Řecko dále do Evropy. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan opakovaně hrozí, že smlouvu vypoví a pošle do Evropy velkou část zhruba ze čtyř milionů běženců, kteří se v Turecku nacházejí. Na začátku roku 2020 to turecké úřady částečně udělaly, když nějakou dobu migranty vozily přímo na řecké hranice.
Podle Anastasakise ale bude nejspíš dohoda mezi EU a Tureckem fungovat dál. „Myslím, že Erdogan bude dohodu o zastavení migrace nadále dodržovat. A to proto, že potřebuje peníze a investice od unie, které by pomohly turecké ekonomice, jež je v mnohem horším stavu než dřív. Dohoda o zastavení migrace je navíc jediným reálně existujícím základem pro vztahy Turecka s unií. Vše se kolem ní točí, vše ostatní zkrachovalo, jako třeba rozhovory o vstupu Turecka do EU. Erdogan tak nadále bude čas od času hrozit, že dohodu vypoví, ale neudělá to,“ odhaduje oxfordský profesor.
Podle něj je tedy v zájmu států EU, aby smlouva s Tureckem fungovala a nadále se díky ní dařilo zadržet běžence na tureckém území. Unie výměnou za to Turkům poskytuje finanční pomoc na zajištění důstojných životních podmínek pro tamní uprchlíky či migranty.
„V zájmu toho, abychom se vyhnuli nejhoršímu, jsme často ochotní smířit se se špatným výsledkem,“ upozorňuje ale Anastasakis na to, že by země EU neměly nechávat stranou například nuzné podmínky, v nichž žadatelé o azyl žijí třeba v uprchlických táborech v Řecku. Podle něj je také nepřijatelné, aby se státy jako Česko odmítaly byť jen symbolicky podílet na společné politice a nepřevzaly na své území aspoň několik běženců.
Anastasakis upozorňuje, že veřejné mínění v EU je z části stále pod vlivem velké migrační krize z let 2015 až 2016. Během ní přišlo do Evropy více než milion žadatelů o azyl. Dlouhodobě vzato je ale migrace s Evropou spjatá odpradávna. „Migrace nebyla vynalezena v roce 2015, je to fenomén starý mnoho set let. Krize v Sýrii byla výjimečnou událostí,“ zdůrazňuje Anastasakis.
