Úvěry „špinavým“ firmám podraží. A získat hypotéku na starší dům bude těžší, říká Hutla z ČSOB

HN: ČSOB se v Česku staví do role jednoho z největších propagátorů zeleného bankovnictví, podobně jako její matka KBC v Belgii. Můžete říct, jak se to projevuje v každodenním fungování firmy?

Těch věcí je celá řada. Sedíme u kávy, tak jako malý příklad uvedu, že jsme již před několika lety přestali používat plastové kelímky v kavárně. Byť jsem to rozhodl já, tak jsem asi nejvíc potrestal sám sebe, protože jsem silný kafař a kafe s sebou se stalo problémem. Ale už tady nenajdete prakticky žádný plastový kelímek a jejich dodavatel, se kterým jsme dlouhou dobu spolupracovali, skončil. Neměl žádnou alternativu. Zrovna výrobci plastů jsou výborným příkladem tohoto přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, protože speciálně u nich se velmi pečlivě díváme, zda mají pro svou výrobu produktovou náhradu. A pakliže takový obchodní plán nemají, nemůžeme jim poskytnout úvěrování. Ale samozřejmě že řada firem obdobné alternativy má.

HN: Jak ČSOB hodlá pracovat se svým portfoliem, co se týče toho, které firmy do něho z pohledu jejich zelenosti připustí a které ne?

To je velmi aktuální otázka, protože na základě závazku, který KBC učinila v rámci OSN, musíme do září stanovit cíle, jak bychom chtěli snižovat uhlíkovou stopu na úrovni jednotlivých sektorů. A proto na toto téma mluvíme s jednotlivými podniky, včetně těch největších. Vyplňujeme s nimi pro účely financování takzvaný ESG formulář a dělají to tak postupně všechny banky v Česku. Tady musím vyzdvihnout spolupráci napříč trhem v rámci České bankovní asociace, na jejíž půdě se formulář vytvořil. Vyhnuli jsme se tomu, že by firma, která většinou spolupracuje s vícero bankami, musela vyplňovat u každé z nich jiné dokumenty. Budeme je tak zatěžovat co nejméně.

HN: Co přesně je to za formulář?

ESG formulář je vyžadován na základě evropské směrnice, která se zabývá podmínkami úvěrování. Ta bankám od loňského července nařizuje vyhodnocovat ESG profil každého žadatele o nový úvěr. Mimo jiné se zjišťuje, jak jejich fungování ovlivňuje životní prostředí, jakou produkují uhlíkovou stopu nebo jaký mají vliv na společnost. Doteď povinnost vyplňovat ESG formulář platila pouze pro největší podniky s více než 500 pracovníky. Nová regulatorní pravidla EU ale postupně rozšíří povinnost i na menší firmy, které mají nad 250 zaměstnanců. Máme z toho trošku smíšený pocit, protože řada firem si fakt, že to na ně brzy dopadne, neuvědomuje a žijí trochu ve sladké nevědomosti. Jiné se tomu nyní začínají intenzivně věnovat. Mezi klienty máme hodně těch, kteří snižovali energetickou náročnost svých výrob již v minulosti, a ti nyní budou mít výhodu.

HN: Jak by v praxi vypadala situace, kdyby za vámi přišli o úvěr žádat dva klienti, jejichž projekty by vám v obou případech dávaly ekonomicky smysl, ale jeden z nich by byl mnohem více zelený. Dostal by právě ten financování a druhý by měl smůlu nebo by se mu financování prodražilo?

Existují odvětví, která už neúvěrujeme vůbec, například uhelný sektor, tabákový nebo zbrojařský průmysl. Pak existují další segmenty, u kterých záleží, jak moc jsou takříkajíc nečisté. U takových firem se posuzuje, zdali jsou z pohledu nově nastupující ESG regulatoriky potenciálně rizikovým aktivem, a podle toho se pak určuje cena samotného financování. Čím víc jejich výroba zatěžuje životní prostředí, tím je dražší, protože bance s takovým úvěrováním rostou náklady a musí cenu přenášet na klienta. A proti tomu stojí zelené projekty, které pro nás z pohledu rizikově vážených aktiv a spotřeby kapitálu představují optimální variantu, a tudíž jim budeme moct dát nejvýhodnější cenu. Čili my negarantujeme to, že zelenější projekty dostanou třeba slevu 0,2 procenta na úrokové sazbě oproti méně zeleným. Garantujeme ale, že dostanou tu nejvýhodnější cenu při stejném úvěrovém riziku. 

HN: Takže podniky musí jít principům ESG naproti už jen z toho důvodu, aby neškodily samy sobě. 

Ano, protože by se takto v podstatě postupně vyřadily z trhu. Firmy si nemohou dovolit škodit si v tomto směru navzájem ani v rámci odběratelsko-dodavatelských řetězců. Je to opravdu složitá rovnice, jejíž řešení je ale do jisté míry nevyhnutelné, a proto je potřeba zachovat zdravý rozum, aby se nenapáchaly nenapravitelné škody. 

HN: Váš kolega z představenstva ČSOB Ján Lučan v rozhovoru pro HN před časem říkal, že firmy, které nezezelenají, dřív nebo později skončí, protože nebudou konkurenceschopné. 

Ano, ale nesmíme touto činností porušit nějaké základní procesy fungování našeho státu. Řada firem má pro jeho chod extrémní význam, a proto tolik zdůrazňujeme význam našeho poradenství, abychom jim pomohli najít cestu a řešení. Restrikce musíme uplatnit ve chvíli, kdy vidíme aroganci, nezájem nebo neschopnost. Pak musíme naši spolupráci ukončit. V minulých měsících a letech jsme řešili firmy z uhelného sektoru. Obecně jsme i zde ale dokázali nacházet řešení, která protistranu nijak nepřiměřeně nepoškozovala. 

HN: Nová pravidla pro udržitelné financování řeší i otázku energetických štítků na budovách. O co konkrétně jde?

Správné budovy jsou podle ní A a část B. V reálu přitom škála existuje až do G. Když si uvědomíme, že řada lidí ani neví, jaký štítek jejich dům má, protože to dosud nepotřebovali vědět, tak to bude velké téma. A problém to bude například pro logistická centra, se kterými spolupracujeme. Tyto budovy mají z tohoto pohledu v řadě případů nedostatečnou izolaci, protože ji nepotřebují, a dosahují maximálně na energetické štítky C.

HN: Co to bude znamenat?

Že si budou muset například namontovat solární panely na střechy, když to přeženu. Obecná odpověď a univerzální řešení neexistují, v takových případech se postupuje vždy individuálně v rámci možností, které daný podnik má. Ale takových příkladů je v realitním sektoru celá řada. Dnes běžně přeprodávané starší byty a domy si mohou o energetickém štítku A nebo B nechat jen zdát a to může ve výsledku znamenat, že získat hypotéku na koupi takových nemovitostí bude v budoucnu velmi složité.

HN: Říkáte, že lidé, kteří si budou chtít pořídit nemovitost, která nebude dostatečně energeticky úsporná, dostanou dražší úvěr na bydlení nebo vůbec žádný?

K prosazování podobných produktů nás tlačí takzvané Green Asset Ratio, což bude nově sledovaný parametr, kdy poměrně významná část nové produkce – v rámci skupiny KBC nejméně 65 procent – bude muset jít do zelených, energeticky méně náročných projektů. A to včetně hypoték. Za sebe doporučuji, aby se lidé začali zajímat o to, jaký energetický štítek má budova, kterou vlastní nebo plánují pořídit. Právě toto se promítne i do ceny, tedy výše úrokové sazby. Klient, který si pořídí nemovitost s G, tedy vyšší energetickou náročností, dostane podobně výhodnou úrokovou sazbu, pokud v rámci rekonstrukce zlepší energetickou náročnost budovy. Ale do budoucna může přijít provozování energeticky náročných nemovitostí mnohem dráž. Nejde o věc, která se dá vyřešit za dva roky. 

HN: Takže vy budete mít v rámci vašeho hypotečního portfolia určitý objemový limit na poskytování nezelených hypoték? 

Ano, s tím, že takové hypotéky budou dražší.

HN: A když nebude v portfoliu na nezelené hypotéky místo?

Tak je neposkytneme. Nerad bych zde ale strašil lidi, že za pár let nedostanou hypoteční úvěr, pokud budou kupovat energeticky náročnou nemovitost. Kapacita bank je nyní obrovská, takže taková situace bezprostředně nehrozí. Jen je potřeba si uvědomit, že některé hypotéky prostě budou levnější než druhé. Je načase řešit, jak domy fungují. Banky a další finanční domy na základě nových evropských směrnic budou do budoucna výrazným způsobem ovlivňovat život běžných lidí, a proto je nutné tyto věci s nimi srozumitelně a dostatečně včas komunikovat.

HN: Jak se v tuto chvíli promítá do úvěrování firem razantní zvyšování úrokových sazeb ze strany České národní banky? Dochází k ochlazování zájmu, když se půjčky zdražují?

Každý podnik při jednání o poskytnutí úvěru tlačí sazby co nejníže. Ale úroková sazba není pro řadu firem tím hlavním kritériem. K nějakému opravdu citelnému poklesu zájmu o financování tak v tuto chvíli z důvodu jejich růstu nedochází. Firmy řeší spíše, jak je zasáhnou další vlivy. A těmi je myšlena především situace na trhu se surovinami, s nedostatečnými dodávkami komponent, jako byly především v nedávné době čipy. Rozbité dodavatelsko-odběratelské řetězce jsou zdaleka největší problém, který podniky v Česku řeší. Pořád slýcháme, že mají mraky objednávek, ale nedokážou je plnit. Pro ně to je divná a zároveň hodně nebezpečná situace. Nyní ještě čelí obrovskému nárůstu cen energií.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto

HN: Takže se investic bojí?

Z tohoto pohledu ano, protože oni si zajistí financování, budou mít zakázky, ale výrobu ne, protože nemají vstupy. To jsou ty největší obavy. Bylo to vidět například u automobilky Škoda, která v jednu chvíli kvůli nedostatku čipů nevěděla, kde si má pronajmout plochy na odstavení nedokončených vozidel. Korekce sazeb nejsou tím, co hraje při jejich rozhodování, zda si v bance vzít, nebo nevzít úvěr, rozhodující roli. Obecně je vidět spíše obezřetnost firem, co se týče navyšování úvěrových kapacit na větší investice. Takové ty provozní záležitosti, jako je výměna starých strojů za nové, běží relativně normálně. Vždy záleží na kondici samotného podniku, je to opravdu individuální. 

HN: Jak si vysvětlujete, že u nás během pandemie a jí vyvolané ekonomické krize narostl jen velmi málo podíl nesplácených úvěrů? 

Lidé měli během pandemie omezené možnosti, za co utrácet, a to v kombinaci s jistou opatrností z budoucího vývoje vedlo k tomu, že si nastřádali rekordní rezervy na svých bankovních účtech. V rámci spotřebitelských úvěrů tak měli dostatek peněz na splácení. A v případě hypoték je podíl nesplácených úvěrů tak malý, protože jde o historicky jednu z posledních splátek, kterou lidé nějak odkládají – přece jen jde o jejich střechu nad hlavou. A lidé dostávají svým závazkům i proto, že dobře splácejí také firmy, které nekrachují, a tak neroste ani nezaměstnanost. Přestože jsme na začátku pandemie čekali, že lidé a firmy budou mít se splácením potíže, nestalo se tak. K dnešnímu dni je kvalita portfolií doslova vynikající.

HN: A co jsou ty hlavní důvody u firem?

Do podnikatelské sféry stát nalil miliardové částky zejména v rámci programů Covid Plus a Covid III, což byly velmi dobré a hojně využívané programy. Řada firem tak sice přežila dosud bez větších problémů, ovšem je otázka, co bude dál, protože to je přežívání na anabolikách. To není dárek, podniky to budou muset splatit. Čili horší časy mohou přijít, protože firemní sektor sice dostal díky dotacím potřebný prostor vypořádat se s nepříznivou ekonomickou situací, ale ten jednoho dne zmizí. A do toho musí řešit všechny problémy související se zaváděním principů ESG. Jejich pozici jim nezávidím, čeká je náročné období, ale v tuto chvíli za mě mají, nebojím se říct, jedničku, protože ona pozitivní stránka české nátury – velká flexibilita v případě nouze, schopnost vymýšlet nové nápady a poradit si s problémy – má velmi pozitivní dopad. Nicméně evidujeme i firmy, u kterých svítí červená vlaječka a jejich problémy mohou brzy přijít. 

HN: S čím mají takové firmy problém? 

Jejich výroba ztrácí relevantnost, a navíc jsou zadlužené. Tím, že si jejich produkty nikdo nekoupí, nebudou moct dostát svým závazkům a úvěry splatit. Čili k nějakému nárůstu nesplácených úvěrů zřejmě dojde, ale nečekáme žádné drama. Samozřejmě je nutné si uvědomit, že v rámci jednotlivých sektorů to bude zcela odlišné. Je jasné, že firmy a lidé z oborů, jako je hotelnictví, gastronomie nebo cestovní průmysl, budou bohužel v mnohem větších potížích a pomůže jim jen konec covidových restrikcí. Nejde ale vesměs o obory, které by byly z hlediska fundamentálního fungování české ekonomiky stěžejní. 

HN: Jak do schopnosti lidí a firem splácet promluví současná energetická krize a rostoucí ceny elektřiny a plynu?

Postihne to velkou část obyvatelstva a stát diskutuje, jak by to kompenzoval těm, kteří se ocitli v až kritických situacích. Hodně lidí, kteří byli klienty největší zkrachovalé společnosti, nemělo šanci vědět, že firma není zahedgovaná, tedy zajištěná proti nárůstu cen elektřiny. A tak u nich podepisovali smlouvy ve velkém, protože hledali úspory v domácnosti, a nebylo jim divné, proč nabízí tak nízké ceny. Takových domácností je řada a většinou jde o nízkopříjmové zaměstnance, kteří nyní musí splácet faktury, kde je o nulu víc. Jde o první reálnou ránu během pandemie, kterou na peněženkách pocítí opravdu všichni. Covid jako takový sice zasáhl část průmyslových odvětví, jinak měl ale omezený dopad. Většina firem to zatím přežila dobře.

HN: A jak to bude tento rok?

My to nevidíme špatně, protože, jak jsem již řekl, flexibilita a profesionalita našich firemních klientů je neuvěřitelně dobrá a řada z nich má velmi slušnou perspektivu i přes vysokou inflaci, rostoucí sazby a další potíže. Sám jsem v řadě firem nedávno byl osobně a nepanuje tam žádná poraženecká nálada, ba právě naopak. Hlavně exportéři doufají, že se opět nezavřou hranice. Naštěstí dnes lockdowny každá země hodně zvažuje, protože dopady na obchod jsou potom obrovské. Tím vším si vysvětluji, že nejen my, ale ani ostatní banky nemají problémy s portfolii a útvary ohrožených úvěrů mají limitovanou práci. Jak dopadl loňský rok, bylo opravdu překvapení, komplikace jsme čekali daleko větší. 

HN: Banky si na začátku pandemie vytvořily miliardové rezervy na krytí případně nesplácených úvěrů. Loni je začaly díky příznivé situaci rozpouštět do zisků, což byl i váš případ. Budete v tom pokračovat i letos? V jaké výši si ponecháte tyto opravné položky?

Vzhledem k tomu, že KBC je kotována na burze, nemohu říct konkrétní čísla. Ale mohu uvést, že ne všechny opravné položky budou rozpuštěny do zisku, byť současná čísla by to nabízela. Zmínili jsme ale řadu negativních jevů, se kterými se budou muset naši klienti vypořádat. Ne všem se to musí podařit. Proto i po konzultaci s Českou národní bankou zachováváme v tomto směru zdravý konzervatismus a určitou část oprávek do zisků rozpouštět nebudeme.