Jaké jsou největší obavy lidí, kteří se rozhodnou pro solární elektrárnu na střeše? Ta hlavní je jasná – výběr správné firmy, která dokáže dodat slíbené. Ještě více ale může člověku zamotat hlavu myšlenka, zda se vůbec investice do elektrárny vrátí. A tím obavy nekončí. Potenciálních problémů je dost a některé jsou docela nečekané.
Problémy může způsobit pomalé proplácení dotace, ale ještě horší je varianta, že distributor elektřiny nedovolí elektrárnu připojit ve standardním režimu, tedy jako zařízení, které může do sítě dodávat vyrobenou elektřinu. A k tomu spousta starostí o nejdražší část elektrárny – vydrží baterky, nebo je desetiletá záruka úplně k ničemu?
Kromě rizik a podezřele lákavých záruk se v dnešním díle podíváme na papírování i na aktuální dění na naší střeše.
Zápisky budoucího solárníka: Začínáme vybírat elektrárnu - čtěte ZDE
Zápisky budoucího solárníka: Tři nejlepší nabídky a rady právníka - čtěte ZDE
Peklo státních informačních systémů
Papírování je kromě samotné montáže hlavní důvod, proč si člověk připlatí za služby na klíč. Bohužel to neznamená, že se administrativy zbavíte úplně. Čeká vás boj s portálem občana a elektronickou identitou.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekV našem případě jsme použili, za mě s odporem, outsourcovanou variantu v podobě bankovní identity. Sám mám občanku s čipem a odpovídající čtečku, ale o mě v tomto případě nejde, energie jsou psané na manželku, takže to pro zjednodušení procesních náležitostí spadlo na ni. A nebylo to pěkné. Jen aktivace bankovní identity a nastavení toho, aby přihlášení bylo možné použít v systému pro žádání dotací, zabralo hodinu vyplněnou úpěním a vzteklými výkřiky.
Celý proces je neintuitivní a zdlouhavý. Od dodavatele jsme dostali návody ve formátu PDF, které jsme neekologicky vytiskli, abychom se v nich vyznali. Přímo na úvodní stránce webu AIS SFŽP (Agendový informační systém Státního fondu životního prostředí) je informace o přehledných videonávodech, ale chybí na ně odkaz.
Celý web informačního systému působí přátelsky asi jako kufřík s mučícími nástroji Viktora Čističe a to je jen začátek. Nakonec se nám povedlo ve dvou proklikat podle návodu a poté s odchylkou od něj k cíli. Cestou jsme narazili na vyložené průšvihy z pohledu uživatelské přívětivosti. Například zadání takové drobnosti, jako je telefonní číslo. Zadali jsme ho a dozvěděli se, že není české.
Správná reakce systému by měla být, že číslu chybí předvolba. V ideálním světě by pak systém rovnou před políčko pro telefonní číslo napsal předvolbu +420, když už je pro dotaci nutné mít české telefonní číslo. Další podobně stupidní chyba nastane, když ve formuláři zakliknete volbu, a následně obrazovka skočí na začátek stránky.
Když už projdete peklem aktivace občanského účtu a poskytnutím souhlasu ve správě identity občana, můžete se přihlásit k systému AISPortal SFZP, kde si užijete další radosti státního designu uživatelského prostředí. Několikrát znovu ověříte svou identitu, znovu vyplníte telefonní číslo, už asi potřetí, a teď, podržte se, ručně vyplníte svou adresu trvalého bydliště, protože identita občana evidentně takové specifické údaje neobsahuje.
Poté už naštěstí systém vyplivne unikátní kód, který stačí předat firmě, která má na starost stavbu elektrárny a vyřizování všech podmínek k vyplacení dotace. Nebude toho mít málo. Ale věci jsou už v běhu, včetně toho zásadního – samotné žádosti o připojení budoucí elektrárny k distribuční síti.
Bez přetoků, s polovinou úspor
Na diskusních fórech spojených s fotovoltaikou se poslední dobou objevily příspěvky obsahující dvě variace stejného problému – distributor nechce povolit připojení nové elektrárny, popřípadě se zákazníkům s elektrárnou objevuje ve schránkách varování před vysokými pokutami za přetoky energie do sítě v případech, kdy je nemají povolené.
Důvodem k omezením jsou obavy distributorů o stav distribuční sítě a ovlivnění kvality, tedy zejména udržení vhodného napětí. V našem případě přišlo příjemné překvapení. Jen pár dní po podepsání smlouvy a dva dny od obdržení žádosti o připojení jsme od ČEZ Distribuce dostali k podpisu návrh smlouvy, ve kterém máme rezervovaný výkon výrobny ve výši 9,9 kW, tedy na celý výkon elektrárny.
To je ideální situace. Většina měničů používaných v solárních elektrárnách má totiž bez plného připojení do distribuční sítě problémy. Přetokům se nelze zcela ubránit, i když takzvané technické přetoky distributoři tolerují. Hlavně se pak ale zvyšuje spotřeba elektrického proudu ze sítě, případně měniče různě „zlobí“, protože jsou navržené pro provoz s připojením k distribuční síti, na rozdíl od čistě ostrovních systémů.
Rezervace výkonu je výborná zpráva, stejně tak rychlost reakce distributora a možnost sledovat pokroky ve vztahu k ČEZ online. Informace jsou vidět při přihlášení uživatelským účtem na webu dip.cezdistribuce.cz, funguje také „anonymní“ přihlášení zákaznickým číslem a číslem požadavku, ke kterému údaje dorazí e-mailem.
Oprava: V původní verzi textu jsme psali, že z nějakého důvodu není vidět průběh žádosti pod uživatelským účtem, ale to už neplatí – jen propsání této položky do standardního uživatelského rozhraní trvalo několik dní.
Návrh smlouvy, který už v realizační firmě podepsali, obsahuje celou řadu podmínek, které reálně musí elektrárna a domácí rozvaděč splňovat, jinak k finálnímu připojení nedojde, ani přes rezervovaný výkon. To jsou však detaily pro realizační firmu – mělo by stačit použít schválené produkty pro Novou zelenou úsporám a mít schopného elektrikáře, což by námi vybrané Solární systémy, s. r. o., mít měly. Doufám.
Zápisky budoucího solárníka 2: Vybírali jsme ze tří nabídek. Co na nejzajímavější z nich řekl právník?
Díky smlouvě s ČEZ Distribucí jsme získali také rámcový termín, do kterého musíme požádat o takzvané PPP – první paralelní připojení, což znamená připojení elektrárny k distribuční síti. Podat žádost musí realizační firma do 11. 11. 2022, pokud nebudou připojení bránit okolnosti mimo naši kontrolu. Neradi bychom se ovšem dočkali reálného zapojení elektrárny až v prosinci. S mírnou nadějí doufáme ve spuštění v září, i když jsme možná trochu naivní.
Plán toho, co je potřeba zařídit na naší straně, zatím plníme. Střecha má novou krytinu a hromosvod vedený tak, aby co nejméně bránil umístění panelů. To znamená vedení po atice a napříč střechou vedle komínů, což je v podstatě jediná smysluplná varianta. Uvidíme, jestli to takhle bude stačit, nebo se při instalaci panelů bude ještě s hromosvodem muset hýbat.
Záruky na 5, 10, 15 nebo 25 let
Otázka záruk je ve světě solární energie populární téma, které částečně vzbuzuje optimismus, ale které také skrývá potenciální rizika. V podstatě bez starostí jsou solární panely. Jde o ověřenou technologii, u které i reálné zkušenosti z praxe jasně potvrzují, že slibovaná životnost přes dvacet let není léčka na naivky.
Panely Sunpro SP-450-144M6 v našem projektu mají 15 let záruky na fyzický produkt, což je nadstandardní. Více se ale prezentují záruky 20 či 25 let, a to u většiny panelů. Jde o záruku výkonu, který by měl v našem případě být 80,2 procenta po 25 letech a 90,7 procenta teoretického maxima po 12 letech. S panely je to navíc snazší, protože se snadno dají vyměnit a jeden aktuálně přijde asi na 7 tisíc korun. Ztráta výkonu je přitom plynulá, a pokud nedojde k selhání fyzické schránky panelu, není se čeho bát.
Pokud ale panel odejde před koncem záruky, musí uživatel doufat hlavně v to, že výrobce ještě existuje a že nemá v záručních podmínkách diskriminační podmínky ohledně například dopravy náhradních panelů. Největší hrozbou pro panely jsou podle výrobců i majitelů elektráren kroupy a silné větry. Hodnota elektrárny by tak měla být obsažená v pojistce nemovitosti, pokud ji máte.
Nejvíce obav naopak panuje kolem životnosti baterií. Je to logické, protože jde většinou o nejdražší součást elektrárny a výměna či oprava bateriového úložiště se postupem času komplikuje. U systémů, které kombinují stejnou značku střídače a baterie, se pak přidává možná obava o náhradu bateriového úložiště po konci jeho životnosti. Výrobci se snaží obavy zmírnit obvykle nabízenou desetiletou zárukou na zachování výkonu. Zákazníci se ale většinou nedostanou k podrobným podmínkám, obchodní zástupci je rozhodně neukazují, protože nevypadají tak pěkně, jako „10 LET ZÁRUKY NA BATERII!“.
V případě úložiště Solax Triple Power T58 je záruka na 10 let nebo 6000 nabíjecích cyklů, ale po této době je při vybíjení na 10 procent kapacity zaručená kapacita baterie pouze 60 procent. Zachování kapacity lze zlepšit tím, že se baterie nebudou vybíjet tak hluboko. Mimochodem náhrada za ztrátu kapacity nemusí být nic moc. Solax například v devátém a desátém roce po koupi nabídne jako kompenzaci dvě procenta kupní ceny. Stoprocentní vrácení peněz se týká pouze dvou prvních let. U jiných výrobců jsou základní rysy záruk podobné, ale často nejde najít podrobnosti. Solax alespoň důležité věci neschovává v jiné galaxii.
Slibovaných šest tisíc nabíjecích cyklů je však také 15 let používání, kdy by se baterie každý den kompletně vybila ze 100 procent na 10 procent a poté se opět plně nabila. To je nejhorší možný scénář, reálně by měl být provoz k bateriím něžnější, ať už nastavením větší rezervy kvůli možným výpadkům distribuční sítě, nebo prostě proto, že zkušenosti s mobily radí nenabíjet plně a nevybíjet baterii pod 20 procent.
Uklidňujícím prvkem v tomto případě jsou zkušenosti nikoliv z telefonů, ale z Tesly. Baterie v elektrovozech jsou blízko provoznímu režimu baterií v domácích elektrárnách – často se vybíjí a nabíjí. Tesla Model S slaví deset let na trhu a stále jezdí vozy s původní baterií a ztrátou kapacity mezi 10 a 20 procenty po více než 160 tisících ujetých kilometrech. Ostatně Tesla také vyrábí domácí baterie pro fotovoltaické elektrárny s „podprůměrnou“ zárukou 70 procent kapacity po deseti letech.
Nejdůležitější budou vždy první měsíce a roky pokryté standardní dvouletou zárukou, kdy by se mohly projevit výrobní vady, jak je to běžné u jiných zařízení s bateriemi. Ani sledování diskusí o solárních elektrárnách zatím nenaznačuje, že by baterie tvořily problematickou součást elektráren. Mnohem častější je kritika vysoké ceny a zhoršené návratnosti investice do solární energie zvlášť s aktuální nabídkou virtuální baterie od ČEZ.
Podobně jako na baterie dávají výrobci nejčastěji desetiletou záruku také na střídač, tedy mozek celého systému solární elektrárny. Tato záruka má často podobu 5+5, kdy k deseti letům záruky je nutná registrace produktu u výrobce a připojení k internetu, díky kterému výrobce může aktualizovat firmware a provádět na dálku diagnostiku a případné opravy. Ono připojení k internetu je přínos i pro majitele elektrárny, často je totiž spojené s přístupem ke cloudovým aplikacím, které poskytují data o provozu elektrárny.
Nejčastější problémy se střídačem se týkají softwaru, nikoliv schopnosti vyrábět, další potíže pramení z již zmíněného používání ostrovního režimu ve snaze omezit přetoky do sítě tam, kde distributor nemá vyhrazený výkon pro domácí elektrárny. Problém s poruchou střídače ale je, že když nefunguje, nefunguje celá elektrárna. V případě problému s baterií je v nejhorším případě světlo a zábava jen ve dne, u panelů se jednoduše sníží výkon elektrárny, ale kaput střídač je problém. A v současnosti je to problém třeba na několik měsíců, protože takové jsou čekací lhůty na nové zboží a ani záruka výrobce, ani případné pojištění nemovitosti neudělá nic s přehlcenými výrobními kapacitami a globálními logistickými problémy.
Tentokrát tedy nekončíme úplně optimisticky, ale při investici půl milionu do elektrárny s baterií je dobré vědět, do čeho člověk jde. A pokud ho vyděsí možné problémy, měl by si to rozmyslet. Nervózní samozřejmě být můžete, to je přirozené.
