Otvírá dveře v PPF i Agrofertu. Naše akcie nemůže být levná, říká výrobce klik Ivo Ulich

Někdejší fotbalový záložník pražské Slavie, německého Mönchengladbachu či japonského Kobé byl dosud stoprocentním akcionářem firmy. V rámci vstupu na burzu od něj v neveřejné nabídce kupuje 22,41 procenta fond CZEGG Ventures a dalších 1,34 procenta zaměstnanci. Na konci června se pod tickerem KLIKY.PR začne na Startu obchodovat dalších 11,25 procenta.

HN: Proč jste se rozhodl dát firmu na burzu?

Líbí se mi to nejvíc ze všech možností, které se mi nabízely. Oslovovaly mě i banky, ale když jsem si četl příběhy menších firem, které vstoupily na Start, vyšlo mi to jako nejlepší cesta. Říkal jsem si, že je vhodná doba tímto způsobem firmu oddlužit a refinancovat dluhopisy a jako přidanou hodnotu získat mediální pozornost.

HN: Na co peníze využijete?

Díky úpisu se umaže můj závazek vůči firmě (jde o 70 milionů korun - pozn. red.). Je to pozůstatek dřívějšího privátního investora ze sportovního prostředí. Jde o účetní operaci, ale je třeba ji vypořádat. Díky IPO pak splatíme dluhopisy a firma bude schopna ze svého provozu financovat nové investice. Čeká nás přístavba haly v Dobrušce, kde chceme mít montáž a větší skladovací prostory. Máme připravený projekt na fotovoltaickou elektrárnu na střeše hlavní budovy - díky ní bychom byli schopni vygenerovat až pětinu vlastní spotřeby.

Na pražskou burzu Start chtějí vstoupit výrobce klik M&T, pizzerie Coloseum i slovenský Gevorkyan. Otestují náladu investorů v době války

7. 3. 2022 ▪ 7 min. čtení

HN: Nevadí vám finanční striptýz, který přichází se vstupem na burzu?

Na dluhopisech jsme se naučili velmi dobře reportovat. Je to regulovaný trh, ještě přísnější než Start, takže to pro nás byla velká škola. Nevadí mi, že bude vidět do čísel, naopak to beru jako posun. Vnímám to jako milník pro celou firmu, vždyť nikde v Evropě výrobce klik a dveřních mechanismů na burze není.

HN: Do veřejné nabídky ale půjde pouze 11,25 procenta akcií. Není to málo?

Každý má svůj příběh. Náš je takový, že si tam nejdeme pro velký balík peněz. Chceme nabídnout hodnotnou akcii, která bude dávat zajímavou dividendu. Lidé, co si koupili naše dluhopisy, by měli dostat tu samou dividendu– někde kolem pěti až šesti procent. Šedesát procent ze zisku bychom chtěli vyplácet akcionářům, a může to být i víc, až k 80 procentům. I proto taková akcie nemůže být levná. Slavíme 25 let od vzniku, proto je minimum 25 tisíc za akcii.

HN: Vedle Startu budete mít duální listing i na burze RM-Systém. Proč?

Abychom titul zpřístupnili širšímu okruhu investorů. Naše akcie je drahá, minimum je koupě čtyř akcií, tedy 100 tisíc korun. Proto jsme chtěli, aby si individuální investoři mohli koupit i třeba jednu akcii.

HN: Úpis by měl firmu ocenit na 320 až 450 milionů korun. Připomínám vaši loňskou ziskovost EBITDA (před odečtením daní, odpisů a úroků, pozn. red.) 42 milionů korun. To zní jako poměrně konzervativní nacenění.

Přesně tak. I naše pětiletá predikce je konzervativní. My jsme z výrobního sektoru, tam není zvykem uměle navyšovat hodnotu firmy. Tržní kapitalizace na spodní hranici vychází na 7 až 8 krát EBITDA, to mi přijde férové.

HN: Burza malých firem Start zatím moc nefunguje, pořádně se tam obchoduje jen s akciemi e-shopu Pilulka. Nevadí vám to?

To nejlepší má burza ještě před sebou. Já věřím, že to je skvělé místo pro menší a střední firmy. Ty často vůbec netuší o přínosech burzy, že se to dá použít i jako nástroj zviditelnění nebo pro hledání nových partnerů a dodavatelů. V tomhle jsme hodně pozadu, chtělo by dostat do širšího povědomí, že na refinancování a rozvoj neexistují jen banky. Burza je další možnost, která se bohužel moc nevyužívá. Kapitálový trh u nás obecně není vnímaný tak jako v západních zemích.

HN: Jaký příběh chcete investorům nabídnout?

Příběh je firma sama o sobě. Jsme 25 let na trhu, máme vlastní brand, finální produkt s jasnou pozicí na trhu. Po tom touží všechny firmy, ne? Je to pro fanoušky, kteří mají rádi české firmy s hmatatelným produktem. Jsme známější než pětkrát desetkrát větší firmy, jejichž produkt není v subdodávce tolik vidět. Jsme soběstační. Co si navrhneme, to si vyrobíme a pod vlastní značkou prodáme a za to neseme odpovědnost.

HN: Vaše akcie by se měly začít obchodovat poslední červnový týden. Nebojíte se, že lidé budou už hlavou na dovolené?

Uvidíme, ale snad ještě ne. Zatím mám od zájemců velmi dobrou zpětnou vazbu, cítím, že se toho chtějí zúčastnit. Vidí, že jsme s našimi klikami ještě nevyčerpali potenciál českého trhu. A pak tu máte celé zahraničí.

HN: Loni jste měli tržby 150 milionů korun. Podaří se vám letos udržet přes všechny nepříjemnosti – zejména zvyšující se ceny materiálů a energií – udržet meziroční růst o plánovaných 11,7 procenta?

Rok 2021 jsme měli velmi silný, historicky nejlepší – prodali jsme 120 tisíc párů klik. Zatím to podle objednávek vypadá, že bychom měli růst udržet i letos. V plánu jsou tržby 168 milionů, to bychom měli naplnit. Vidíme větší zájem o magnetické systémy zavírání a neviditelné zárubně, což se pozitivně promítá do tržeb.

HN: Naopak se vám ale má podle predikce snížit EBITDA marže o čtyři procenta. Proč?

Protože jsme do ní zahrnuli zvýšené vstupy – mzdové náklady budou vyšší, materiály i energie. K tomu máte fixní náklady na úpis, to všechno hraje roli. Ale pořád si myslím, že 24 procent je dobrá marže.

HN: Firmu jste založil před čtvrtstoletím se svými staršími bratry Romanem a Petrem. Proč nejsou také mezi vlastníky?

Byli krátce, každý měl po pěti procentech, ale když jsme v roce 2010 udělali transformaci na eseróčko, celý podíl šel za mnou. Investoval jsem vlastní prostředky a stal jsem se garantem pro externí financování, zajištění bylo přes můj majetek. Dohodli jsme se, že pro ně by to riziko bylo příliš vysoké.

HN: Co jste při rozjezdu v roce 1997 věděli o klikách?

Nic. Jen Roman viděl, že o kování je velký zájem, protože předtím dělal ve firmě, která prodávala dveře z Polska. To byl startovací impulz, říkali jsme si, že by to mohl být dobrý sektor s malou konkurencí. Já jsem o tom nevěděl nic, zdálo se mi to ale smysluplné. Začínali jsme jako obchodní firma, protože jsme převzali odběratelské vztahy od krachující společnosti, v níž bratr pracoval, a prodávali jejich skladové zásoby. Pak jsme začali nakupovat kliky z Turecka a prodávat je tady. Měli jsme jen čtyři lidi a sklad.

HN: Jak vás napadlo zahájit i vlastní výrobu a vývoj?

Dodací termíny z Turecka byly problematické a kvalita nedostatečná. Zjistili jsme si, že u nás v regionu jsou firmy schopné nám dodávat jednotlivé komponenty. Brácha je objel, domluvil spolupráci, a tak v roce 2000 vznikla naše první modelová řada sestavená čistě z tuzemských komponentů.

HN: Jak máte nyní s bratry rozdělené role?

Druhý bratr Petr přišel do firmy v roce 2000 a přirozeně jsme si řekli, kdo má co na starosti. Já tehdy hrál v zahraničí, takže moje role byla investorská. Roman dělal obchod a vývoj a řídil strukturu dodavatelů, dnes je hlavní designér a vývojář. Petr začal na montáži a vzal si na starost provoz.

HN: Vlastníte více než 155 patentů a průmyslových vzorů. Co se dá na tak jednoduchém výrobku, jako je klika, neustále vymýšlet?

I když to nevypadá, tak je pořád co vylepšovat. Třeba asymetrické kování Up & Down umožňuje zvolit si, jestli chcete rukojeť dole nebo nahoře. Nebo nová verze kliky Minimal, která v roce 2013 dostala designové ocenění Red Dot, má integrované zamykání. Zamyká se na horní straně rukojeti, takže nepotřebujete klíčovou dírku. Snažíme se zjednodušovat funkčnost a vylepšovat design. Proto k vývoji i designu přibíráme lidi zvenčí, jezdíme po veletrzích, ať víme, co se kde děje. Bratr Roman hledá inspiraci v čemkoliv: model Industry vypadá jako železniční most, model Maya jako mayský chrám a model Tukan se podobá zobáku tukana.

HN: Inovaci jsem viděl i u vás ve fabrice. Máte tam robotickou ruku, která neustále zavírá a otevírá dveře a testuje tak odolnost klik…

Ano, testujeme tak veškeré nové výrobky. Říká se tomu cyklování a zvládne zavřít dveře až pěttisíckrát za den. Výhodou robota je, že se neunaví a dá se s ním kontrolovaně nastavit intenzita zavírání. Můžete si tak nasimulovat třeba průvan.

HN: Jakou máte konkurenci?

Pohybujeme se ve vyšším a prémiovém segmentu, naše cenové rozpětí za pár kliky je od 500 do 8000 korun. Naší konkurencí jsou většinou rodinné firmy s dlouhou historií, pocházející z Německa či Itálie, například jde o FSB nebo Olivari. Mají vlastní výrobu i značku, ale v Česku nemají moc kvalitní obchodní zastoupení a jsou drahé. Přímo v Česku, ale ani na Slovensku nebo v Maďarsku žádná výroba designových dveřních klik neexistuje.

HN: Vy jste ukončil fotbalovou kariéru už v 33 letech. Z dnešního pohledu to vypadá příliš brzy…

Dnes je o hráče daleko lépe postaráno, proto se dožívají vyššího sportovního věku. Já jsem mohl pokračovat taky, měl jsem ještě rok smlouvu s Drážďanami ve druhé Bundeslize. Bral jsem 15 tisíc eur měsíčně, kdyby se nám dařilo, měl bych dokonce až 25 tisíc. Na tu dobu to bylo fakt hodně. Ale už jsem neměl takovou motivaci dál pokračovat. Už se mi rozjížděl byznys s klikami. Rozhodně nelituji. Byznys mě baví víc než fotbal, aspoň není tak fyzicky náročný.

HN: Co mají sport a podnikání společného na nejvyšší úrovni?

Zvládání tlaku a stresu. Ve sportu je to na dennodenní bázi. Musíte mít formu a zdraví, nikdo na další okolnosti nebere ohledy. Platí jen sportovní forma a úspěch. Je to dobrá průprava pro podnikání.

HN: Ve fotbale jste to dotáhl do reprezentace. Máte nějakou podobnou metu před sebou i v byznysu?

S bráchama jsme si říkali, že chceme získávat byznysové tituly. Ale každý pod tím vidí něco jiného. Určitě jsme se chtěli dostat na úroveň tradičních firem našeho typu ze Západu – a to si myslím, že se nám daří.