Odpuštění potřebujeme všichni. Je dobře, že Robert Fremr do Ústavního soudu nakonec prošel

Cynik může situaci s nominací Fremra komentovat tak, že je vše na svém místě: prezident, který se namočil s komunistickým režimem před rokem 1989, navrhl do Ústavního soudu soudce, který se namočil s režimem před rokem 1989. Pokud máme prezidenta, který před rokem 1989 stál coby voják „na stráži míru a socialismu“, jak se tehdy říkalo, nemůže už přece vadit, když někdo před rokem 89 soudil!

Cynikovi lze ovšem namítnout, že je tady jeden podstatný rozdíl: u vojáka z komunistické rodiny (Petra Pavla) se dá vcelku věřit tomu, že byl naivní a nedokázal prohlédnout, co je komunistický režim zač. Když se plazíte pod ostnatými dráty, skáčete s padákem a posloucháte stupidní rozkazy, nemáte většinou moc prostoru pro přemýšlení. U člověka z intelektuálních kruhů (Robert Fremr) se naivitě oproti tomu tak úplně věřit nedá. Každý, kdo za socialismu nastoupil k soudům, musel vědět, že se stává víceméně nástrojem třídní justice. A že i když bude sebevíce vzdorovat, nikdy se nedá vyloučit, že bude, byť nevědomě, převodovou pákou režimu a jeho tajné policie. Což je přesně to, co se Fremrovi stalo. U Fremra je tedy „namočení se“ s komunistickým režimem závažnější než u prezidenta Petra Pavla. A nelze se divit senátorům, kteří ho odmítli volit.

Baxa, Wintr, Zemanová. Senát zvolil Pavlovi všechny kandidáty na Ústavní soud, další může být Novotná

1. 6. 2023 ▪ 5 min. čtení

Jenže nad tímto konstatováním je ještě jedna podstatnější otázka: není už čas hodnotit uchazeče o důležité posty spíš podle toho, co vykonali ve svobodných poměrech, než podle toho, co dělali před bezmála čtyřiceti lety? Nemluvíme samozřejmě o těch, kteří byli přímo součástí represivního aparátu a o agentech StB. Ale o těch, kteří v sobě pouze nenašli dost morálky a statečnosti, aby režim odmítli jako takový. Pokud tito lidé dnes minulosti autenticky litují, třeba jako prezident Pavel nebo soudce Fremr, a je za nimi po roce 1989 čistá profesní i morální stopa, měli by dostat společenský pardon se vším všudy.

Z pohledu principu odpuštění za vyznanou vinu, což je jeden ze základů západní civilizace, je dobře, že se Robert Fremr do Ústavního soudu dostal. Odpuštění někdy potřebujeme všichni a nemilosrdná společnost je vždy horší než milosrdná.