Evropa, byznys nebo válka. Pět důvodů, proč jsou nedělní polské volby pro Česko důležité

První je velikost Polska a jeho postavení ve střední Evropě. Rozlohou a počtem obyvatel je to pátá největší členská země EU. Kvůli sporu o právní stát s Evropskou komisí ale Poláci ztrácejí uvnitř unie svůj vliv, který si  po vstupu do společenství postupně budovali a který vyvrcholil tím, že nejdéle sloužící premiér Polska po roce 1989 Donald Tusk byl v roce 2014 jmenován na pět let předsedou Evropské rady, tedy summitů lídrů členských zemí EU..

Konzervativní vláda Práva a spravedlnosti (PiS) a jejich spojenců, která nastoupila v roce 2015, ale začala po vzoru Maďarska měnit instituce liberální demokracie jako soudy nebo média směrem k nacionalističtější orientaci s prvky vlády pevné ruky. To vyvolalo řadu sporů s EU. Z ní přitom drtivá většina Poláků vystoupit nechce. Na vlastní oči totiž každý den vidí, jak unijní peníze zemi proměnily. Stačí se projet po nových dálnicích nebo projít nová nádraží.

Ve vztahu k Česku se ale za poslední dekádu nepodařilo vytvořit systematickou spolupráci na tématech uvnitř EU, tvrdí Dostál. „Nefungovalo to za žádné vládní konstelace v Česku,“ zdůraznil s tím, že výsledky polských voleb budou mít vliv i na ty evropské. Ty se budou konat v první polovině příštího roku a očekává se u nich například oslabení tlaku na prosazování zelené dohody, tedy na změnu evropské ekonomiky udržitelnějším směrem.

Zahraniční politika je u šéfa na vedlejší koleji

Druhá věc je to, co se v zahraničí vnímá jako polský nacionalismus. Pro Poláky všech politických názorů byl, je a bude vždy více než pro Čechy důležitý prvek národní hrdosti a svébytnosti, a to spolu se silným společenským konzervatismem. Ten přežívá i díky tomu, že dvě třetiny Poláků žijí na vesnici nebo ve městech do 50 tisíc obyvatel. Tohle dokázal do unijního kontextu lépe začlenit právě Tusk než lídr PiS Jaroslaw Kaczyński, jenž zahraniční politiku a mezinárodní vztahy v podstatě ignoruje a přenechává svým spolupracovníkům.

Vlády PiS si vybudovaly více spojenectví mimo rámec unie ve střední Evropě prostřednictvím visegrádské čtyřky, projektu Trojmoří a od počátku ruské invaze i v rámci pomoci Ukrajině. Větší roli než pragmatismus, spojený s Tuskem a EU, v těchto partnerstvích hraje ideologie, do níž se PiS snaží vměstnat i změny moderního světa – a má proto problémy například s proměnou evropské ekonomiky zelenějším směrem, protože energeticky je Polsko závislé na uhlí. Pokud bude ve Varšavě jiná, evropštěji orientovaná vláda, zájem o střední Evropu a sousedy, jako je Česko, se zásadně sníží.

Volby rozhodne stav peněženek Poláků

S tím souvisí třetí bod a to je rozvoj polské ekonomiky. Po zhruba dvaceti letech jsou to první volby, které se odehrávají za situace ekonomické stagnace s nepříliš pozitivními vyhlídkami na změnu. „Pro Poláky bude ve volebním rozhodování klíčový stav peněženky,“ tvrdí politoložka Agnieszka Kasińska-Metryka z Univerzity Jana Kochanowského v Kielcích. V zásadě všechny strany slibují voličům peníze, ale sliby vládní strany Právo a spravedlnost jdou do státní kasy nejhlouběji.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

V polském hospodářství má mnohem větší vliv než v tom českém stát, který vlastní stovky podniků, zejména v energetice nebo obraně. A jakákoliv výměna vlády s sebou nese i zemětřesení ve vedení všech těchto firem, které často slouží jako lukrativní místa pro věrné straníky, stejně jako zdroj peněz a moci pro vládnoucí stranu.

Například největší firma PKN Orlen pohltila během posledních let další dva energetické státní koncerny, ropný Lotos a plynařský PGNiG, čímž tuto ekonomickou moc ještě víc zkoncentrovala. Zároveň Orlen koupil síť regionálních médií, která jsou spolu s veřejnoprávním rozhlasem a televizí zdrojem vládní propagandy.

Orlen je přitom vlastníkem českých rafinerií a největší sítě čerpacích stanic. Polský vliv na českou ekonomiku navíc roste tím, jak čím dál víc polských firem potřebuje expandovat do zahraničí, aby udržely tempo růstu – jako třeba Allegro, polský obr v oboru e-commerce, nebo stavební jednička Budimex.

Česko je v objemu druhý až třetí obchodní partner Polska. Ekonomiky jsou tedy do jisté míry provázané, ale ne tolik jako například s Německem. Česko by navíc potřebovalo, aby s Polskem co nejdříve postavilo plynovod Stork II a mohlo případně využívat i plánovaný terminál na zkapalněný plyn LNG v Gdaňsku, který má fungovat od roku 2027. Pokud by se vyměnila polská vláda, je možné čekat zpoždění s tím, jak budou noví vládci všechno kontrolovat a prověřovat.

Těsná spolupráce v bezpečnosti

Čtvrtý bod se týká ožehavého tématu bezpečnosti a obrany. V těchto otázkách Prahu a Varšavu nesmírně sblížila pomoc bojující Ukrajině v posledních necelých dvou letech. Už předtím ale byla hlavně vojenská spolupráce velmi těsná. „Je lepší mít dva dobré kamarády než dvacet známých,“ tvrdí kupříkladu jedna z nejznámějších tváří české armády, plukovník Ivo Zelinka, který při budování výsadkového pluku kladl důraz na spolupráci právě s Poláky a Američany.

Spojence proto znervóznilo, když dva nejvýše postavení polští generálové podali tento týden, pět dní před volbami, demisi – a v kuloárech se mluví o tom, že to bylo kvůli sporům s ministrem obrany Mariuszem Blaszczakem. Ten udělal z rychlé modernizace polské armády pod vlivem ruské agrese na Ukrajině jedno z hlavních témat předvolebního boje.

Ambicí nynější vlády je vybudovat jednu z nejsilnějších armád v Evropě, s čímž opozice souhlasí, ale v případě převzetí moci bude také dělat revizi těchto vztahů a smluv. „Rozhodně budeme pokračovat v modernizaci, určitě nebudou porušeny žádné smlouvy. Lišíme se hlavně v pohledu na roli polského zbrojního průmyslu, současná horečná modernizace jde na jeho úkor,“ řekl HN jeden z lídrů opoziční Občanské platformy a bývalý ministr obrany Tomasz Siemoniak.

Pátý bod se dá shrnout jako situace v pohraničí. Obsahuje témata jako těžba v dole Turów, která způsobila největší politickou roztržku mezi Prahou a Varšavou za poslední dekádu, nebo velmi tristní přeshraniční silniční či železniční spojení. To jsou věci, které vidí dennodenně nejvíce lidí, ale které jsou vzdálené politikům v centru – a jejichž řešení se nečeká od parlamentních voleb.

Politická reprezentace nicméně vytváří atmosféru a podmínky pro spolupráci i na tom nejnižším stupni. Dokládají to třeba příklady polských rodičů, kteří posílají své děti v pohraničí do českých škol, protože odmítají změny, které teď prosazují vládnoucí konzervativci.