Co se rozčilujete, vždyť jen rušíme poplatky! Skutečné záměry vlády s ČT a ČRo odhaluje šest brutálních manipulací

Útok vlády proti veřejnoprávním médiím je samozřejmě plně legální. A z pohledu politického systému Česka i plně legitimní. Kdybychom ale posuzovali demokratickou legitimitu zestátňování veřejnoprávních médií jako takovou, došli bychom k tomu, že je přinejmenším sporná. Strany, které chtěly poplatky zachovat a financování veřejnoprávních médií ohrožovat nechtěly, tedy ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a Motoristé, mají nyní ve sněmovně dohromady 105 poslanců. Tvrzení, že zestátnění ČR a ČRo odráží většinovou vůli společnosti, tedy neobstojí.

3. „Říkali jsme, že jim sebereme peníze.“ Čistá nepravda. Když se podíváme do programového prohlášení vlády, nenajdeme tam o prvoplánovém osekání rozpočtů České televize a Českého rozhlasu ani písmeno. Naopak tam čteme: „Na základě analýz připravíme další legislativní změny, které povedou k aktualizaci definování veřejnoprávní služby, efektivnějšímu využívání zdrojů a odstranění duplicitních nákladů.“

Realita je ovšem taková, že žádné analýzy neproběhly, žádná debata o definici veřejné služby se nekonala. A zásadní škrty v rozpočtech jsou tady. Pokud to někomu poněkud připomíná komunistickou justici, kdy byl rozsudek určený dopředu a vynesl se bez možnosti jakékoli obhajoby, nelze se mu divit.

Aktualizováno

Vláda schválila zrušení poplatků pro ČT a ČRo. Propustíme až 700 lidí, říkají šéfové obou institucí

16. 6. 2026 ▪ 4 min. čtení

4. „Lidé nebudou muset platit složenky.“ Samozřejmě že budou, jenom jinak. Manipulativní složenkový výrok patří Andreji Babišovi, který napsal: „Nechceme mluvit do obsahu nebo tato média „ovládnout“, jak se nám nejen opozice stále snaží podsouvat. Cílem je, aby už občanům nechodily složenky za službu, kterou sami nevyužívají.“ Babiš tak hájí převod ČT a ČRo pod státní rozpočet. Inu, hezký pokus. Fungovat ale může jen na tu část publika, která se domnívá, že státní rozpočet je jakýsi samočinně fungující zdroj peněz, něco na způsob ropného vrtu, ze kterého tečou prostředky, se kterými oni nemají nic společného. Ovšem pro kohokoli jiného, doufejme, že pro většinu populace, je to čistá urážka intelektu.

Samozřejmě že za veřejnoprávní média budou dál platit lidé. Jenom se jim to prodraží. Stát hospodaří na dluh, tudíž si bude muset půjčovat další peníze, což znamená úročení. Navíc všechny peníze projdou státním aparátem, který nemalou část z nich schramstne na vlastní provoz. Ve finále na tom budou lidé i při osekání rozpočtu veřejnoprávních médií finančně stejně, nebo spíš hůř. Babišovo „nebudete platit složenky“ je jen jiným vyjádřením slavné věty Miroslava Šimka „nechci slevu zadarmo“. S tím rozdílem, že Šimek byl dobrý humorista a chtěl lidi pobavit. Zatímco Babiš je pokroucený politik a chce lidi zmást – udělat z nich slušně řečeno trumbery.

5. „Chceme jenom, aby šetřily!“ Cože? To opravdu zaznívá od vlády, která tvrdí, že má ekonomickou kompetenci? Vláda tvrdí, že objem prostředků, který chce médiím po faktickém zestátnění přidělit, je vlastně stejný jako ten, se kterým hospodařily v roce 2024, takže jaký problém? Na tom by se skoro dalo vyučovat, co znamená pojem „manipulace“ v ekonomické oblasti. Ano, ČT a ČRo s podobnými penězi opravdu hospodařily ještě před dvěma lety. Ale byly to stejné peníze, se kterými musely hospodařit od roku 2008! Reálné prostředky na provoz se kvůli inflaci každý rok zmenšovaly. Takže říkat, že zrovna ČT a ČRo nešetřily, když přitom za stále menší reálné peníze musely dodávat a dodávaly službu, kterou jim nařizuje zákon, je mírně řečeno ujeté. Pokud by to někoho zajímalo: Například platy profilových moderátorů veřejnoprávních médií jsou většinou hluboko pod mediánem platů vysokoškoláků v Praze, který činí 75 tisíc hrubého. A na průměr, který činí 95 tisíc, nedosáhla ani (donedávna) hvězda ČT Václav Moravec. Mají snad ČT a ČR platit lidi, kteří jsou v superodpovědných pozicích, dennodenně vystaveni hejtům na sociálních sítích, jako Agrofert dělníky na lince kuřecího masa?    

6. „Směrem jako my jde většina Evropy.“ Manipulace. Je sice pravda, že financování veřejnoprávních médií skrze poplatky funguje v menší části zemí Evropské unie. Jenže vyvozovat z toho, jak nám podsouvají vládní ideologové, že skoro všude v Evropě funguje systém, který chce Babišův kabinet zavést, opravdu nelze. Vláda se často zaklíná Skandinávií. Jenže právě tam (Švédsko, Finsko) se veřejnoprávní média financují zvláštní daní. Tedy – co se vybere, to jde tamním médiím rovnou do rozpočtu.

Není to tak, že by objem prostředků byl de facto na libovůli aktuální moci, která sestavuje rozpočet a může do systému relativně jednoduše „hrábnout“, jako se to navrhuje u nás. Nehledě na to, že odkazovat se v souvislosti s veřejnoprávními médii na Skandinávii, když kulturně a politicky máme nesrovnatelně blíž ke Slovensku, kde to s veřejnoprávními médii dopadlo tak, jak to dopadlo, je opět urážkou inteligence kohokoli, kdo dohlédne dál než k plakátu zlevněných Kosteleckých uzenin. 

Součet nepravd a manipulací vlády? Ne, nejde jí o to, aby lidé ušetřili. Ne, nejde jí o to, aby se média chovala ekonomičtěji. Ne, nejde jí o srovnání podmínek s vyspělejšími evropskými zeměmi. Ne, nejde jí o debatu, k čemu jsou dnes veřejnoprávní média potřeba. Jde jí jen o to, jak veřejnoprávní média vystresovat, oslabit a ovládnout.

Zabránit se tomu nyní asi nedá. Ale protestovat má přesto smysl. Protože historie ukazuje, že zdánlivě beznadějné protesty upozorňující na nepravdy a manipulace mohou být zálohou na návrat normálních poměrů, až populisticko-autoritářská epizoda pomine.