Skončeme s rozpočty nadivoko

Rozpočet je schválen, pro koalici je to maximum možného, pro opozici etalon projídání budoucnosti. Každý říká, co musí, jak mu velí pozice, elektorát, politická orientace. Vezměme to proto raději exaktně: Je toto opravdu rozpočet ve smyslu přesného rozpočítání potřeb státu na rok 2015? Těžko.

Ministr financí si nechá schválit 100miliardový deficit, ale v tu samou dobu říká, že se dostane velmi pravděpodobně na nižší hodnotu. Na poslední chvíli se na poslanecký návrh přesouvají stovky milionů bez hodnověrného rozpočtového ověření. Opoziční a koaliční poslanci se neshodnou ani na tak elementární věci, zda se výdaje na investice posilují, či nikoliv. Problém rozpočtu na příští rok není jen v příliš pomalém snižování deficitu. Ale především v absenci hodnověrných pravidel pro sestavování a ověřování jízdního řádu vládních financí.

Přitom pravidla pro sestavování kvalitnějších rozpočtů známe. Naprostým základem je exaktní ověřování. Mezinárodní účetní standardy sice plníme, ale je potřeba k tomu přihodit i nezávislé propočty budoucích příjmů a výdajů. Něco jako Office for Budget Responsibility v Británii či Finanspolitiska radet ve Švédsku - tedy nezávislou instituci, která veřejnosti řekne, zda ministr financí v rozpočtu lže, či nikoliv. Zmíněná švédská agentura například v ověřování rozpočtu na tento rok ve velké většině vládní návrh prohlásila za realistický, ale například také kabinetu vzkázala, že stanoveného přebytku dosáhne jen těžko a vláda by měla číslo snížit.

Oč jiné je to v České republice, kdy aktuálně jedeme podle rozpočtu se 112miliardovým schodkem, byť reálně bude o desítky miliard nižší. Vláda chce podobnou instituci vytvořit spolu s přijetím finanční ústavy. Ale o Národní rozpočtové radě se mluví už roky, a skutek utek. Činnost rady by neměla spočívat jen v ověřování ročních rozpočtů. Zásadní role agentury by měla být v udržení vládních financí ve schválených víceletých rámcích. Británie má pětiletý fiskální výhled a tomu se musí podřizovat roční rozpočtování. V Česku máme oproti tomu jen konvergenční program pro Brusel, kam si píšeme, co chceme. To by se mělo změnit.