Kauza Lithium odhalila, jak Česko podcenilo přístup ke svému nerostnému bohatství. O zásobách cenných surovin nemá přehled

Když Andrej Babiš rozpoutal kauzu Lithium, možná netušil, do jak širokého terče míří. Případ, který před volbami zjednodušil na jednorázový rozprodej národního bohatství a použil proti hlavnímu politickému soupeři, však ukazuje zejména na to, že Česko se o své nerostné bohatství dlouhodobě nezajímalo.

Země brzy po roce 1989 úplně skončila s geologickým průzkumem a pomalu tlumila skoro veškerou těžbu od uranu až po uhlí. Krátkodobě to mělo logiku podloženou ekonomikou i ochranou přírody. Celá věc ale dospěla do stadia, kdy stát v podstatě neví, jaké zásoby kterých surovin má pod zemí a jestli mu stojí za to je těžit sám, nebo těžbu podstoupit soukromým podnikům. Debata, zda vláda má jít do ekonomického a podnikatelského rizika, nebo raději nechat těžit třeba zahraniční společnosti, tak nikdy nemohla proběhnout. A zdaleka nejen u lithia.