Jsou budoucností české vědy, ale mnohdy se doktorandi sotva uživí. Musí často balancovat mezi školou a prací

Bludištěm chodeb univerzitního kampusu v brněnských Bohunicích se vysoký mladík pohybuje s důvěrnou známostí. Do zdejších laboratoří chodí doslova každý den. "Buňky neznají prázdniny ani státní svátky," usmívá se Peter Lenárt. Pětadvacetiletý doktorand se na Masarykově univerzitě věnuje výzkumu stárnutí. "Je to podle mě ta nejzajímavější otázka v biologii, má obrovský potenciál. Mnoho lidí zkoumá například nádorová onemocnění, což je určitě dobře. Je ale třeba si uvědomit, že většina nemocí má spojitost s věkem. A když najdeme lék na jednu chorobu, zůstává tu jiná," vysvětluje Lenárt. 

Je přesvědčený, že když pomůže odhalit, jak stárnutí buněk funguje, může to do budoucna pomoci předejít různým zákeřným onemocněním a zlepšit lidem život. "Nechceme prodlužovat život tak, abychom byli dlouho staří a bylo nám špatně. Cílem výzkumu stárnutí je prodloužit zdravou část života," popisuje. Pomocí úpravy jídelníčku, využití specifických látek nebo genových editací už vědci dokážou významně prodloužit život třeba myši nebo háďátku.